Je asi málo kapel, které by se mohly rovnat "evropskému duu" Virgin Black majícímu ve svém logu plačícího-smějícího se klauna. I při té nejlepší vůli a odhlédnutí od stylové různorodosti nacházíme často jen kapely, které se Lacrimose přibližují...
O-skupine
Je asi málo kapel, které by se mohly rovnat "evropskému duu" Virgin Black majícímu ve svém logu plačícího-smějícího se klauna. I při té nejlepší vůli a odhlédnutí od stylové různorodosti nacházíme často jen kapely, které se Lacrimose přibližují pouze z určitého úhlu pohledu. Mezi těmi, které by mohly vedle této legendy stát s hlavou hrdě vztyčenou by byla jistě jedna kapela z Austrálie – kapela Virgin Black.
Tato sestava působí na hudební scéně od roku 99, kdy se přihlásila prvním singlem TRANCE. Po dvouleté odmlce následovalo konečně klasické album – SOMBRE ROMANTIC. Kritika toto album vynesla do nebe. Stejně tak i orchestr, se kterým bylo album nahráno, vyzdvihl velké nadání chlapců z Virgin Black. V roce 2003 pak následovalo druhé a zatím poslední album kapely s velmi elegantním názvem – Elegant … and dying.
Už na prvním albu se ukázalo, že jejich expresivní doom metal půjde zcela vlastní cestou. Kvalitní čistý zpěv připomíná styl gregoriánů, tiché piano umocňuje melancholickou atmosféru. Kytary jsou většinou klidné až těžké a osudové, ale svižné pasáže na albu též nechybí. Nad vším však (umírněně) vládne orchestr, který celou tuto originální atmosféru dotváří.
A právě ona melancholie a nálady v nás vyvolané nejvíce upomínají na Lacrimosu. Oba tyto originální hudební počiny stojí jaksi mimo všechno, co si můžete normálně poslechnout. Především první album upoutává těmi nejjemnějšími melodiemi, které tak moc tahají za nitky našich citů. Druhé album je o poznání náročnější na uši i duši posluchače. Nenechává se tak snadno vstřebat a oblíbit. Svádí ale tak silně svým mystickým pozadím plným jemných nálad, že ač mu zpočátku nerozumíme, nedovolí nám odložit jej do šuplíku.
Texty se zjevně dotýkají mystické tématiky náboženství a zejména Krista. I bez jejich hlubšího zkoumání je tato skutečnost velkým přínosem k vnímání hudby Virgin Black. Melodie dostávají nový rozměr a z podvědomí se dere na povrch myšlenka na potenciální soundtrack filmu Umučení Krista. Samozřejmě jen u jistých pasáží…
Na světě je tak další kapela, která náročnějším uším přináší muziku, u které nejde o zvolenou cestu, ale hlavně o výsledný dojem.
Tato sestava působí na hudební scéně od roku 99, kdy se přihlásila prvním singlem TRANCE. Po dvouleté odmlce následovalo konečně klasické album – SOMBRE ROMANTIC. Kritika toto album vynesla do nebe. Stejně tak i orchestr, se kterým bylo album nahráno, vyzdvihl velké nadání chlapců z Virgin Black. V roce 2003 pak následovalo druhé a zatím poslední album kapely s velmi elegantním názvem – Elegant … and dying.
Už na prvním albu se ukázalo, že jejich expresivní doom metal půjde zcela vlastní cestou. Kvalitní čistý zpěv připomíná styl gregoriánů, tiché piano umocňuje melancholickou atmosféru. Kytary jsou většinou klidné až těžké a osudové, ale svižné pasáže na albu též nechybí. Nad vším však (umírněně) vládne orchestr, který celou tuto originální atmosféru dotváří.
A právě ona melancholie a nálady v nás vyvolané nejvíce upomínají na Lacrimosu. Oba tyto originální hudební počiny stojí jaksi mimo všechno, co si můžete normálně poslechnout. Především první album upoutává těmi nejjemnějšími melodiemi, které tak moc tahají za nitky našich citů. Druhé album je o poznání náročnější na uši i duši posluchače. Nenechává se tak snadno vstřebat a oblíbit. Svádí ale tak silně svým mystickým pozadím plným jemných nálad, že ač mu zpočátku nerozumíme, nedovolí nám odložit jej do šuplíku.
Texty se zjevně dotýkají mystické tématiky náboženství a zejména Krista. I bez jejich hlubšího zkoumání je tato skutečnost velkým přínosem k vnímání hudby Virgin Black. Melodie dostávají nový rozměr a z podvědomí se dere na povrch myšlenka na potenciální soundtrack filmu Umučení Krista. Samozřejmě jen u jistých pasáží…
Na světě je tak další kapela, která náročnějším uším přináší muziku, u které nejde o zvolenou cestu, ale hlavně o výsledný dojem.