Žalvarinis je litevská folk-rocková skupina. Její jméno v překladu znamená "mosaz". Skupina hraje expresivní folkrock. Přitáhla na sebe nemalou pozornost tím, že se jedná o tvůrčí spojení rockových hráčů ze skupiny „Ugnėlakis“ se zpěvačkami ze...

O-skupine

Žalvarinis je litevská folk-rocková skupina. Její jméno v překladu znamená "mosaz".

Skupina hraje expresivní folkrock. Přitáhla na sebe nemalou pozornost tím, že se jedná o tvůrčí spojení rockových hráčů ze skupiny „Ugnėlakis“ se zpěvačkami ze skupiny obřadního folkloru „Kūlgrinda“. Litevské lidové písně znějí v jejich provedení nově a neotřele.

Kapela kombinuje různé hudební styly: od lehkého k těžkému rocku s použitím bluesových a jazzových prvků. Jedním z nejdůležitějších cílů skupiny je oživení postupně zanikajících litevských lidových písní a jejich prezentace moderním způsobem, přitažlivým pro současné posluchače.

Žalvarinis vznikl v létě roku 2001. Tehdy kapela nahrála skladby na své první album (CD Žalvarinis, nahrávací společnost Bomba). Poté následovalo koncertování na různých akcích, festivalech, městských slavnostech: „Mėnuo Juodaragis“/ „Měsíční černorožec“, „Suklegos“, „Sutemos“ (Litva) , „Regioo“ (festival moderní hudby, Estonsko 2003), „Baltijas saule“/ „Slunce Baltu“ (Riga 2002, 2003). Litevskou státní televizí byli v roce 2004 oceněni jako nejlepší hudební objev roku. Žalvarinis byl přizván ke spolupráci na zvukových a obrazových nahrávkách k filmu o Litvě (poznávací film v oblasti cestovního ruchu, jehož zadavatelem bylo Rakouské filmové studio.

V létě roku 2005 vyšlo nové album Žalio vario (Mosaz) ve formátu CD digipack (Prio rec, BOD).

V roce 2008 vyšlo třetí album Folk n'Rock. V deseti skladbách jsou na něm dále rozvíjeny hudební syntézy těžkého rocku s folklorem. Jádro tohoto alba tvoří vánoční písně z jihovýchodní Litvy - Dzūkije („Šermuonėlis“/ „Hranostaj“, „O kas sodely pamigo“/ „Kdo to spal v sadu“) a písně z východní Litvy – Aukštaitije, zvané sutartinės – starobylé písně kanonického charakteru („Oi sesylio“/ „Ach sestřičko“, „Ožys“/ „Kozel“, „Krapas“/ „Kopr“, „Čiūtyta“).

Jejich znění se vyznačuje svébytným „bronzovým“ zvukem, kompoziční i instrumentální vyvážeností, souladem folkrocku s rockem, složitými instrumentálními partiemi, „tvrdší hranatou“ rytmikou.