Asonance je česká skupina. Založil ji Jan a Pavel Lašťovička, Milan Štěrba a František Korecký.

Skupina byla založena v roce 1976 na pražském gymnáziu Jana Nerudy. Původní repertoár skupiny byl směsí folku a country, později přišly na řadu americké a britské balady. Ty skupinu přivedly k lidové hudbě britských ostrovů, které se věnuje cca od počátků 80. let 20. století dodnes.

Je to česká folková skupina se zaměřením na skotské a irské lidové balady, písně a instrumentální skladby.

JAK ŠEL ČAS
1976
Na pražském gymnáziu Jana Nerudy vzniká jádro skupiny ve složení Jan a Pavel Lašťovičkovi, Milan Štěrba a František Korecký. Pavel (kontrabas) vydrží ve skupině 10 let, František (kytara, zpěv) s přestávkami až do roku 1993 a Milan do roku 2002. Jan Lašťovička (vedoucí; původně kytara, zpěv) je ve skupině dodnes. Původní repertoár skupiny je směsí folku a country, později pod vlivem Joan Baez přicházejí na scénu americké a britské balady, které skupinu nasměrují k lidové hudbě britských ostrovů.

1977
Do skupiny přichází Eva Fibingerová-Schneiderová (zpěv), která vydrží až do roku 1980, a Denisa Vondráčková (kytara, zpěv), jejíž alt a vokální aranže postupně dotvářejí zvuk vokální sekce skupiny do dnešní podoby.

1978
Honza přivádí do skupiny Blanku Štejfovou, a posiluje tak nejen vokální sekci, neboť Blanka se později stane Lašťovičkovou. Ve finálovém kole „Písní dlouhejch cest 1978/79“ obsazuje skupina 2. místo.

1980–1985
V roce 1980 do skupiny přichází Petr Vacek (zpěv), který se ujme basových partů. Jeho první období ve skupině je ukončeno emigrací do USA v roce 1984. V roce 1985 jej nahrazuje Roman Slaboch, který je u skupiny dodnes. Petr se z emigrace vrátí zpět do skupiny až po roce 1990 a pobude v ní do roku 1999. Ve skupině také krátce setrvají zpěvačky Renata Bělorová, Yveta Kasalická, Veronika Glyknerová, Alena Charvátová a Vendula Hugová, načas ve skupině působí i Jan Hugo (flétna). V roce 1982 přichází a dodnes zůstává Jan Ráb, jehož housle posunou instrumentální zvuk skupiny dále směrem k Irsku.

1985–1990
V této pětiletce pobývá ve skupině i druhý houslista Jiří Nohel; zvuk zdvojených houslí či houslových dvouhlasů je pro toto období charakteristický. Instrumentální sekce se postupně propracovává k dnešnímu zvuku; v roce 1985 přichází Marta Fiklíková (později Nollová) a její flétny; kontrabas Pavla Lašťovičky je v roce 1987 nahrazen nejprve kontrabasem a poté baskytarou Luboše Picka, od konce roku 1989 umožňují klávesy Mirko Rokyty simulovat trubky, cemballa, akordeon i piano. Především však v roce 1985 přichází do skupiny absolventka pražské konzervatoře Hanka Horká (zpěv) a stává se hlavním trumfem vokální sekce. Demokazety z let 1986 a 1989 ukazují, že repertoár skupiny byl již ve druhé polovině 80. let vyhraněný, některé písně a skladby (například Dva havrani) jsou na repertoáru Asonance dodnes.

1990–1992
Začíná vydávací období Asonance. Nejprve je v domácím studiu Jirky Dospěla, tehdejšího dvorního zvukaře skupiny, nahrána demokazeta Asonance 1990, která se stala generálkou na projekt „Dva havrani“. Ke skupině přichází Jirka Matějček jako manažer. Se skupinou spolupracuje Rory Allardice (Skotsko) a má s ní několik společných vystoupení. Na jaře 1992 se skupina noří do studia Bevox Petra Benesche a Míry Formánka (známých to zvukařů z Petynky), kde v období květen – červen nahrává první studiové album „Dva havrani“, vydané v roce 1992, tehdy pouze na kazetě. V listopadu hraje skupina při živém přenosu pořadu Tobogán. Dlouhodobý pracovní pobyt Milana Štěrby v zahraničí oslabí jeho aktivity u skupiny v tomto období.

1993–1994
Ze zahraničí se vrací Milan Štěrba a z emigrace Petr Vacek. Skupina začíná více koncertovat, vyjíždí i do zahraničí, z toho dvakrát na festival skotské a irské hudby do Poznaně. Zajímavé podněty přinese rovněž studijní cesta do Irska v létě 1994. Druhý projekt skupiny nese název „Duše mé lásky“. Album je natáčeno opět ve studiu Bevox v březnu-červnu 1994 a vychází opět pouze na kazetě. Jeho kmotrou se stává na koncertě 16.11.1994 ve Stodůlkách Zuzana Hanzlová ze skupiny C&K Vocal. Nástrojový park skupiny posílí originální irské buzuki a svislý buben z kozlí kůže bodhrán (čti „bourón“).

1995
Obě předchozí alba skupiny vycházejí na společném CD „Asonance 1&2“, které je představeno na koncertě v Městské knihovně 20.4.1995. Skupina vystupuje ve „Snídani s Novou“. Začíná spolupráce s Tomášem Křivánkem a jeho „Bratrstvem Keltů“, skupina se účastní premiérového ročníku slavnosti Beltine – 30.4.1995 ve Žďáru nad Sázavou. Skupina vystoupí v předsálí Lucerny při slavnostní premiéře filmu „Rob Roy“. V létě vyjíždějí do Irska Honzové Lašťovička a Ráb a Mirko Rokyta, aby se aktivně zúčastnili letní školy a festivalu. Příchod irských loketních dud, na které hraje J. Lašťovička, znamená další kvalitativní skok ve zvuku instrumentální sekce. V druhém pololetí roku je založen „Klub přátel Asonance“, který se vyvinul z původní databáze adres těch, kteří si přáli být informováni o vystoupeních skupiny. Pro členy klubu začíná vydávání „Zpravodaje“. V závěru roku přichází opět na řadu studio Bevox. Po předchozích zkušenostech se skupina rozhoduje své třetí album produkovat vlastními silami.

1996
17. března představuje koncertem v divadle „U Hasičů“ skupina své třetí album „Čarodějnice z Amesbury“ (CD i MC), které slavnostně pokřtí velvyslankyně Irska paní Marie Cross. Distribuce alba se důstojně ujímá Bratrstvo Keltů a Tomáš Křivánek; v jejich péči se album rázem dostává na první místo z hlediska počtu prodaných kusů v prodejně Folk&Country v Seifertově 13 v Praze a vydrží tam tři měsíce. S výjimkou prázdnin, kdy prodejnost ovlivňují letní festivaly, se „Čarodějnice“ drží v první desítce po celý rok. V květnu vyprodá skupina divadlo ABC při oslavách 20 let svého trvání. Skupina již tradičně obsadí slavnost Beltine, v létě vystoupí na festivalu Zahrada 96 ve Strážnici a na podzim podruhé vyprodá ABC svým samostatným recitálem. Pět podzimních premiérových skladeb předznamenává přípravu nového projektu. Se skupinou hostuje Bohouš Sýkora, hráč na irské buzuki.

1997
Asonance zahajuje nový projekt, rozplánovaný na podstatnou část roku 1997. S počátkem roku začínají aranžérské práce, studiové práce jsou zahájeny o dva měsíce později. 19.2. natáčí skupina televizní pořad „Zahrada“ v Malostranské besedě a svátek sv. Patrika oslaví společným vystoupením s Irish Dew, Naholou 25 a Kukulínem v klubu Belmondo 15. března. Bohouš Sýkora se stává řádným členem skupiny. V květnu se uskuteční první večer pro členy Klubu přátel v Mlejně ve Stodůlkách, ze kterého pořídí Petr Benesch živou nahrávku. Skupina hraje na třetím ročníku slavnosti Beltine (100% účast na této slavnosti) a vystoupí v samostatném 90minutovém recitalu na Zahradě 97. Irské dudy Honzy Lašťovičky jsou rozšířeny nákupem regulátorů – dodatečných píšťal, které hráč drží na klíně. V září a říjnu pokračují intenzivně práce na novém albu, které skupina křtí na slavnostním koncertu v Edenu, dne 2.listopadu. Kmotrou alba se opět stává paní Marie Cross, irská velvyslankyně v ČR. Koncert vejde do dějin jako totálně přeprodaný (špatná dohoda mezi prodejci). Za zmínku stojí úspěšný koncertv Dělnickém domě v Brně. Sezonu zakončuje tradiční vánoční koncert ve Stodůlkách.

1998–99
Během jara je dokončeno v roce 1997 natočené živé album „Asonance Live“, které pokřtí 21.6.1998 na koncertě pro členy Klubu přátel Asonance ve Stodůlkách pan Aidan O''Hara, irský kuturní atašé v ČR. Klub přátel Asonance fúzuje s Bratrstvem Keltů. Skupina vyvíjí zatím nejvyšší koncertní aktivitu, především mimo Prahu (Prachatice, Beroun, Příbram, České Budějovice, Liberec, Brno), účastní se tradičně obsazovaných festivalů (Beltine, Zahrada). V roce 1998 též poprvé též vystoupí na Prázdninách v Telči, vystoupí v aule Karolina na oslavách založení VUSu (spolu s Heurékou, Spirituál Kvintetem atd.). Archiváři skupiny počátkem roku 1999 s uspokojením konstatují, že všech nosičů všech alb skupiny se od roku 1992 prodalo již 20000 kusů a že všechny samostatné koncerty skupiny za poslední tři sezony byly vyprodány. Petr Vacek na vlastní žádost omezuje své působení u skupiny na příležitostné hostování. Úspěšně pokračují práce na Velkém dvoudílném zpěvníku Asonance, který vychází v létě 1999 v nakladatelství Folk&Country. Skupina shromažďuje materiál na své šesté album, jehož natáčení je naplánováno na přelom let 1999 a 2000.

2000
Již v březnu roku 2000 jsou zahájeny nahrávací sekvence ve studiu Bevox a skupina intenzivně pracuje na novém studiovém projektu, který je pojmenován po titulní skladbě – skotské baladě Alison Gross. Album je dokončeno začátkem května a pokřtí ho slavnostně Jiří Moravský Brabec 23. května na koncertě v Brně a následně Jiří Černý na koncertě v pražském divadle ABC 28. května.

2001
V tomto roce Asonance slaví 25 let svého trvání a to na slavnostním koncertě v KD Eden v Praze, kde 800 diváků nadšeně tleská nejen jubilantům, ale také hostující taneční skupině Rinceoirí.

2002
Významnou událostí v roce 2002 byl koncert Asonance v Jízdárně Pražského hradu, který zahajoval festival Vítání jara a navštívilo jej kolem 900 diváků. Tento rok přináší ale také personální změnu – zpěvák Milan Štěrba odchází pracovat do Švýcarska a jeho místo po nějaké době zaujímá Petr Bohuslav, známý moderátor Country Rádia a vedle toho také člen skupiny Folklok, později přejmenované na Taboo. Už koncem roku 2002 začínají práce na novém studiovém albu s názvem Vzdálené ostrovy.

2003
Začátek roku je ve znamení intenzivního nahrávání a míchání 17 nových písní alba Vzdálené ostrovy. Koncem dubna je práce ve studiu Bevox u konce a nové CD putuje do výroby. Slavnostní křest se odehrává opět dvakrát. Poprvé křtí Jiří Moravský Brabec v Brně 8. dubna a o dva dny později Velvyslanec Irska pan Joseph Hayes v Praze v KD Eden.

2004
Nový repertoár Asonance si žádá rozšíření perkusní sekce a do skupiny je proto přizván renomovaný bubeník Aleš Zimolka, který obsluhuje vedle různých bubínků hlavně digitální bicí zařízení Yamaha DD55. Na první polovinu roku odjíždí pracovně do Kanady baskytarista Luboš Pick. Za něho hbitě zaskakuje ostřílený basák Mirek Sebera ze spřátelené skupiny Folklok (nyní Taboo).

2005
Honza dokončuje v suterénu svého domu stavbu nahrávacího studia, která začala už v listopadu 2004. V květnu je studio dokončeno a hned začínají první práce na novém albu Jestřáb. V létě se objevují závažné zdravotní komplikace u flétnistky Marty Nollové a proto se místo ní na koncertech začíná objevovat Klára Lašťovičková s příčnou flétnou a whistle. Zvuk bicích se inovuje s příchodem nového nástroje – digitální bicí soupravy Yamaha DTXPRESS, kterou bravurně ovládne Aleš Zimolka.

2006
Práce na novém albu Jestřáb postupují pomalu ale jistě, domácí studio umožňuje nahrávání bez časového limitu, což je zbraň dvojsečná. Datum křtu nového alba je stanoveno na 15. říjen a během léta se začíná se zvukovými mixy. Na vyprodaném slavnostním pražském křtu v Národním domě na Smíchově se schází téměř 900 diváků. Kmotrem se stává šéfredaktor časopisu Folk&Country Michal Jupp Konečný. Po koncertě následuje slavnostní autogramiáda. V listopadu odjíždí Klára Lašťovičková na půlroční stáž do Irska studovat angličtinu a irskou lidovou hudbu a zpěv. Na místo asonanční flétnistky za ní nastupuje Anička Rábová. Na sklonku roku odchází do asonančního důchodu ze zdravotních důvodů také dlouholetý hráč na buzuki a kytaru Bohouš Sýkora. Tradiční vánoční brněnský koncert je spojen s brněnským křtem alba Jestřáb. Kmotrovství se opět důstojně ujme Jiří Moravský Brabec.

2007
V květnu se vrací z Irska Klára a spolu s Aničkou vytvoří flétnovou sekci. Skupina objíždí některé letní festivaly (Telč, Lughnasad Veveří, Třeboň, Horácký džbánek, Hauenštejn). Začíná se pozvolna nacvičovat koncertní repertoár pro 32. sezónu, který bude základem pro další album. V létě vrcholí práce na novém zpěvníku k albu Jestřáb, který je dokončen v září. Klávesovou sekci obohatí nástroj KORG TR. Podzim je ve znamení vyprodaných sálů, zejména 760 diváků na výročním koncertě skupiny ve smíchovském Národním domě (11.11.2007) působí impozantně. Na tomto koncertu je představen zpěvník k albu Jestřáb.

Kam chodí Asonance na skladby, které hraje?
Asonance získává originální melodie a texty v podstatě trojím způsobem. Jednak, a to je asi nejčastější zdroj, z originálních oficiálně vydávaných nahrávek irské a skotské lidové hudby. Každá asonanční návštěva britských ostrovů měla za následek (mimo jiné) tašku plnou cédéček, mimoto jsme pravidelnými objednavači zásilkové služby zahraniční firmy, které zde nemohu učinit reklamu.

Takže v této chvíli máme my všichni dohromady k dispozici jistě několik set různých kompaktních disků s originální lidovou hudbou. Tím pochopitelně nemyslím ani žádné ty Family, ani výběry typu The best, nebo Ireland Forever, ale výhradně řadová alba pilířů tohoto hudebního směru.

Druhý nejčastější zdroj jsou notové zápisy a zpěvníky všeho druhu, kterých se v poslední době taky dost vyrojilo (mám teď na mysli především britské ostrovy). Takto získáváme hodně instrumentálek, například Honzové, Ráb i Lašťovička, si přivezli z těch různých škol na housle a dudy hromady not, já jsem taky leccos uzmul na svých školách (byl jsem na akordeonové a bodhranové). Taky se dá leccos splašit přes Internet, ale jako vždy u tohoto dvousečného zdroje informací, je potřeba si získanou vědomost ověřit z nezávislého zdroje (to neplatí o stránkách Asonance, tam ručím za všechno svou vlastní klávesnicí . V této škatulce je největší prostor i pro aranžéry Asonance, většina irských instrumentálek je totiž zaznamenána pouze ve formě základní melodie, bez doprovodných akordů či kontrapunktů. Pokud tedy není shodou okolností k dispozici i nahrávka melodie, která je uznána radou starších Asonance za „tažnou“, je na řadě pokus o vlastní aranž. Schválně, poznal by někdo z posluchačů, které z rychlých instrumentálek jsou aranžované na základě znalosti originálního znění, a které jsou vlastní aranží od A až do Z? Hrdě se domníváme, že nikoli, ale raději vše shrnujeme pod univerzální značku „aranžováno Asonancí“. (Ono by se určitě našel někdo, komu by se udělal názor, že „ta a ta věc je evidentně aranžována někým, kdo není z Irska“ a snesl by stovky argumentů na podporu svého názoru, hm, ono je to totiž lehké mít názor, když předem vím, že budu mít pravdu…)

A konečně za třetí, jsou tu námi amatérsky pořízené nahrávky z různých festivalů a hospod, odchycené na nahrávacího walkmana. Použití takového zdroje pak závisí na tom, jestli se nám podaří spolehlivě zjistit (např. od samotného interpreta) název skladby a autora (nejraději jsme, když jde o lidový nápěv, tam nejsou žádné obtíže s autorskými právy), a pak už jde jenom o to, aby někdo z „uší“ skupiny odchytil do not nápěv a „kila“, a jde-li o zpívanou věc, aby někdo fundovaný zjistil „o čem to je“, aby byl překladatel textu dostatečně inspirován. Toto je zvlášť obtížné zejména tehdy, jde-li o některé z gaelských nářečí, aktivních mluvčích této hatmatilky je méně než šafránu.