Většina písniček pro Botafogo se zrodila z Jiráňových autentických deníkových záznamů – texty v odžibvejštině tak kupříkladu vznikly na základě pracovního pobytu v Kanadě a první verze španělských písniček zase Jan Jiráň psal klacíkem do písku pláží na Menorce. „V Jendových textech se odráží jeho životní filozofie i prožitá bolest, ale své zážitky dovede zabalit do humoru a poezie,“ míní herečka a hostující zpěvačka Botafoga Markéta Plánková, kterou diváci znají mj. z Ypsilonky či z televizních seriálů. „Díky nadhledu, který jim dává, nejsou jeho písničky vůbec smutné a bolestínské. Navíc si myslím, že se v textech, které zpívám já, docela dobře trefuje do ženského pohledu na svět – je vidět, že nás docela chápe.“

V hudbě se podle Jana Jiráně setkává více vlivů – kupříkladu městský folk, který hrával s Martinem Stropnickým, bigbeat nebo etno. Určující však zůstává jeho milovaná bossa nova. „Dnes je bossa nova trošku víc in, protože se latina začala všeobecně víc poslouchat,“ konstatuje Jan Jiráň. „Ale já jsem ji hrál už v době, kdy nikoho nezajímala. A brazilským rytmům zůstanu věrný i tehdy, až zase budou out.“