„Cimbál, basa, klarinet, housle, … to je základní nástrojové obsazení hudebního žánru cimbálová muzika. Představme si vinný sklípek, vínko, dobrou náladu a lidové písničky. Z těch uvíjíme pro každé setkání pestrou kytičku. Věříme, že si vyberete,...
O-skupine
„Cimbál, basa, klarinet, housle, … to je základní nástrojové obsazení hudebního žánru cimbálová muzika. Představme si vinný sklípek, vínko, dobrou náladu a lidové písničky. Z těch uvíjíme pro každé setkání pestrou kytičku. Věříme, že si vyberete, písnička zazní, pohladí Vás po duši a společně s námi si ji zazpíváte.“
Takhle vypadají úvodní slova, jimiž se cimbálová muzika svým posluchačům představuje. Na tom by nebylo nic až tak obdivuhodného, kdyby se ovšem nejednalo o těleso, které má ve svém rodném listě uveden ročník 1981 a místo narození Liberec, kraj severočeský. Ano, právě v tomto místě, naprosto netypickém prostředí kraje pod Ještědem vzniklo těleso, které si za dobu své existence vytvořilo pestrý repertoár, potěšilo mnoho posluchačů, prezentovalo se na nejprestižnějších akcích doma i v zahraničí, těleso, které se v Liberci zabydlelo. Od samého začátku se do myslí Liberečanů začal zapisovat moravský, slovenský , cikánský folklór v podání „lidových“ nástrojů - cimbálu, houslí, klarinetu a basy, poprvé na půdě podještědí zazněly Tancuj, tancuj, vykrúcaj, Vínečko bílé ad. Za dobu své existence dosáhla cimbálová muzika takové úrovně, že si ji zvou přední české celebrity na spoluúčinkování (Dagmar Pecková, Luděk Vele), ale i ke zpestření prestižních akcí (Jižní Korea, Španělsko, Německo, Polsko, Norsko, Slovensko ad.). Během existence tělesa se mnoho událo. Byla to dílna, ve které se vytvořilo mnoho nádherné hudby a zpěvu. První touhou muzikantů bylo hrát temperamentní hudbu, vkládat do hudebních aranží kus sebe a svůj sen naplnili způsobem, který se stal neodmyslitelnou součástí kulturní historie daleko za hranicemi regionu. V aranžích se posluchač pomyslně přenáší tu do Malacek, tu do Buchlova, ocitá se ve sklípku a hned zase na koncertním pódiu. Za dobu trvání se rozšířil i repertoár. Něco z country, z jazzu, i klasiky (Kálmán, Smetana, Lehár, Dvořák, Offenbach,Bizet). Zde uplatňují muzikanti své další schopnosti, a sice vysokou dávku muzikality, profesionalitu hraní i vystupování, umění vycítit posluchačovo přání, vcítit se do jeho nálady. Snad právě proto odchází posluchači spokojeni, pobaveni a s pocitem, že ten „koncert“ byl jen a jen pro ně.
Takhle vypadají úvodní slova, jimiž se cimbálová muzika svým posluchačům představuje. Na tom by nebylo nic až tak obdivuhodného, kdyby se ovšem nejednalo o těleso, které má ve svém rodném listě uveden ročník 1981 a místo narození Liberec, kraj severočeský. Ano, právě v tomto místě, naprosto netypickém prostředí kraje pod Ještědem vzniklo těleso, které si za dobu své existence vytvořilo pestrý repertoár, potěšilo mnoho posluchačů, prezentovalo se na nejprestižnějších akcích doma i v zahraničí, těleso, které se v Liberci zabydlelo. Od samého začátku se do myslí Liberečanů začal zapisovat moravský, slovenský , cikánský folklór v podání „lidových“ nástrojů - cimbálu, houslí, klarinetu a basy, poprvé na půdě podještědí zazněly Tancuj, tancuj, vykrúcaj, Vínečko bílé ad. Za dobu své existence dosáhla cimbálová muzika takové úrovně, že si ji zvou přední české celebrity na spoluúčinkování (Dagmar Pecková, Luděk Vele), ale i ke zpestření prestižních akcí (Jižní Korea, Španělsko, Německo, Polsko, Norsko, Slovensko ad.). Během existence tělesa se mnoho událo. Byla to dílna, ve které se vytvořilo mnoho nádherné hudby a zpěvu. První touhou muzikantů bylo hrát temperamentní hudbu, vkládat do hudebních aranží kus sebe a svůj sen naplnili způsobem, který se stal neodmyslitelnou součástí kulturní historie daleko za hranicemi regionu. V aranžích se posluchač pomyslně přenáší tu do Malacek, tu do Buchlova, ocitá se ve sklípku a hned zase na koncertním pódiu. Za dobu trvání se rozšířil i repertoár. Něco z country, z jazzu, i klasiky (Kálmán, Smetana, Lehár, Dvořák, Offenbach,Bizet). Zde uplatňují muzikanti své další schopnosti, a sice vysokou dávku muzikality, profesionalitu hraní i vystupování, umění vycítit posluchačovo přání, vcítit se do jeho nálady. Snad právě proto odchází posluchači spokojeni, pobaveni a s pocitem, že ten „koncert“ byl jen a jen pro ně.