V dnešní době, kdy gotikové mají kvantitativní tendenci se metalizovat či elektronizovat, floridští The Crüxshadows zvolili cestu druhou. Tito syntetičtí rebelové volně evokují cesty bláznivých novoromantiků raných 80-sátých let a la Soft Cell, OMD, Visage… kapel, které daly vzniknout image gothických fans. Již tehdy pomyslnou hranici oněch dvou žánrů prolamovali např. Clan of Xymox, The Cure, či Dead or Alive, (v době počátků)…, avšak Crüxshadows to činí s lehkou hravostí a rytmickou vitálností sobě vlastní. Hudbou obohacenou houslemi, které se nad kompozicemi klenou v prvých chvílích často až s nepostřehnutelnou přirozeností… se stále zřetelnějšími elektronickými elementy dávají vzniku chytlavým melodiím s účinkem na širší posluchačské spektrum, s absencí - v tomto - standardní bezbřehé kýčovitosti. The Crüxshadows přinášejí špetku jasu na temnou scénu.

Kapela sama vlastními slovy vyjevuje velmi pestrou škálu vzorů, která je v jejich vlastní kreaci ovlivnila; výčtem kapel jako Eurythmics, Depeche Mode, Bauhaus, Sisters… dávají od svých prvopočátků jasně na srozuměnou, jak se k věci staví. (Mimochodem, cover Eurythmics "Here comes the rain again", který tak působivě ztvárnili na svém počinu "Echoes and Artifacts", zpracovali krom jiných též na výbornou dvě gothické kytarovky: Burning Dollhouse a Daimonion).

Doba čistě rockových poloh the CrüX odbyla s prvními třemi počiny, jak sděluje i poslední album těchto bezprecedentních (nespoutaných) "soft" gotiků. "Ethernaut" je albem navazujícím na několik bezprostředně předcházejících titulů. Pop kultura ozývá se ochozy gothických kathedrál, jež jsou součástí designu kyberprostorového světa povstanuvšího ze samé podstaty stínů (cruxshadows); v nitru gigantického kříže (crüx) - propojeného biovlákny se zvukovou databází absorbující všechna tři časová pásma /reality/ - nalézá se personifikované individuum jménem "Ethernaut", aktuální album milovaných i zatracovaných Floriďanů The Crüxshadows.

Zkrátka CrüXáci nám uvařili pěkný stylový guláš obvyklý jejich gustu:
Vhledem k již zmíněnému titulu "Echoes and Artifacts" je poslední album méně chytlavým, méně úderným a vitálním. Není divu, jelikož E+A je jakýmsi best of albem, které obsahuje krom v době svého vydání několik aktuálních hitů, také starší songy, jež byly předělány do současné hudební polohy CrüXáků.

Na "Ethernaut" se ve značné míře objevují bezprostřednější taneční prvky. Také housle zde znějí s nebývalou zřetelností. Více je zastoupen i ženský vokál, ve vší přirozenosti - neokázalý a příjemný. Producent alba se doslova vyřádil s nejrůznějšími efekty na zpěvu, jež nikdy před tím Crüxshadows v takové míře neuplatnili. Typickým je pro to zejména 10. "East", jež svým celkovým zvukovým aranžmá dosahuje až industriální bizarnosti, s níž hezky kontrastuje typická jazzová basa linoucí se pod celou písní. Tato skladba je zároveň s 5. "The Sentiment Inside" výjimečná v tom, že nám přináší mírný trip hopový závan (obsažený zejména v - tak položeném - ženském vokálu).

Album nepatří k těm, které si bezmezně zamilujete po prvém poslechu, při němž jen stěží zaregistrujete byť jeden vyčnívající song - hitový potenciál. Písně se linou jedna za druhou - ve stopáži 63:44 na 12 songů - s naprostou rovnoprávností, až se to ke konci alba může - u leckterého posluchače - rovnat mírné nudě. Snad hned po intru prvá píseň "Cassandra" má nadějné hitové ambice. Na stranu druhou se na albu nenachází byť jediný song, jenž by mohl být objektivně označen za slabý článek celku. The Crüxshadows nám sami za sebe - mimo mnou zmíněnou - doporučují písně 6. "Winterborn" a 11. "Citadel". Kamsi se prostě vytratil ten křiklavě vábivý lesk podmanivě okázalých melodií jako "Love/Tragedy", "Cruelty", "Deception" a mnoha dalších té význačné doby. V tomto směru je "Ethernaut" krokem zpět, do zachmuřelejších, zastřenějších počátků.

Toto album se zřejmě nestane kultovní záležitostí, ale své nadšené posluchače, kteří nemají strach z nového, si rozhodně najde. A nebude jich málo!

Kapitolou samou za sebe je dokonale povedený cover front (by Chad Michael Ward, jež s kapelou spolupracuje i nadále), ale silná vizuální stránka ve všech směrech je takřka samozřejmou součástí The Crüshadows.

Ach… kdyby měl každý alespoň desetinu té odvahy, elegance, šarmu, nápaditosti a talentu k novátorství jako členové této kapely…