Všechno to začalo na přelomu roku 1985, když studenti - kytarista John Petrucci a baskytarista John Myung potkali bubeníka Mike Portnoya ve zkušebním studiu na prestižní hudební konzervatoři Berklee v Bostnu. A tak se stal malý zázrak, který jim...
O-skupine
Všechno to začalo na přelomu roku 1985, když studenti - kytarista John Petrucci a baskytarista John Myung potkali bubeníka Mike Portnoya ve zkušebním studiu na prestižní hudební konzervatoři Berklee v Bostnu. A tak se stal malý zázrak, který jim umožnil se potkat. O dva roky později na sebe narazili v jedné kavárničce, kde zjistili, že mají společné nejen neuvěřitelnou chuť do hudby, ale i to, že všichni pocházejí z toho s tejného města - z Long islandu.
"Bylo nám jasné, že všechny naše hlavy se potkali na tom stejném místě a byla to až neuvěřitelná náhoda, že všicni pocházíme z toho samého města, protože na Berklee chodí lidé z celého světa. Skutečnost, že jsem našel dva lidi, kteří jsou hudebně na té samé vlnové délce jako já byl boží dar."
Po dobu přestávek ve škole hrávali s klavíristou Kevinem Moorem (Kevin hrával s "Johnmi" na škole ve skupině, která si říká CENTURION a v té době navštěvoval Fredonskou univerzitu v New Yorku) a zpěvákem Chrisem Collinsem. A tak vznikla skupina, která si začala říkat MAJESTY. Všichni se rozhodli, že skončí se školou, aby se mohli soustředit pouze na jejich hudbu, při soukromých vyučováních, které dělali, aby se uživili. Krátce potom nahráli šesti skladbovou demo nahrávku, kterou si předávali místní fanoušci. Tento jejich materiál byl už na pohled dost progresivní a podobal se starému Rusku. Skupina ještě dodnes hrává pár úryvků z této demo nahrávky na svých koncertech. Majesty byl ale i název jedné jazzové skupiny, která pracovala pro Mechanic Records a tak vznikl problém, který musela skupina velmi rychle vyřešit. A tak napadlo Mikeho otce nazvat skupinu podle starého kina, které je v Montereya v Californii.
Ale dříve či později zjistili, že to nebude jediný problém, se kterým se bude muset skupina vypořádat. Tou další změnou, která se určitě musela stát byla skutečnost, že jejich zpěvák Chris Collins neměl ani zdaleka takový hlasový potenciál, jaký skupina potřebovala pro album.
" A to nás dovedlo k našemu prvnímu shánění nového zpěváka", směje se Mike, "a našli jsme Charlieho Dominica, který byl o dost starší než my a přišel z úplně jiného prostředí, ale c té době byl naší jedinou nadějí, protože jsme nemohli nikoho jiného najít. On měl rozsah jaký Chrisovi chyběl, ale už po chvíli nám bylo jasné, že Charlie není to, co jsme hledali. Mohli jsme sedět na zkoušce a bylo by to jako u zubaře, když Vám trhají zuby, když jsme chtěli, aby vytáhl ty noty, které jsme potřebovali. Ale potom by si mohl sednout k pianu a zahrál by Billyho Joela a Beatles jako nikdy jindy. Právě tam se cítil doma.
"When Dream And Day Unite" byl nahrán v Kajem/Victory Studios v Gladwyne, v Pennsylvanii za jeden měsíc v letech 88' s producentem Terrym Datom. I přes zúžený rozpočet a limitovanou distribuci bylo album přijato velmi rychle po celém světě, a hlavně v Americkém metalovém rádiu. Naneštěstí, Machanics neměli dostatek financí, aby mohli skupině zabezpečit turné, a nebo nějaké to video. A právě proto se koncerty Dream Theateru odehrávaly výjimečně jen v New Yorku. Ale začalo být každému jasné, že mají obrovskou příležitost spnit si všechny své cíle. Charlie dostal "padáka" v 90-tém, ale hned zavolali zpět na jejich poslední koncert, který zorganizovala Marillion - britská skupina, která osobně prosila Dream Theater o angažmá. Právě na tom koncertě odpálili novou skladbu, která měla ukázat jak se skupina od jejich debutového alba vyvinula a jakým směrem míří ve svém dalším působení.
Už měli jen jeden problém - najít vhodného zpěváka, který by už konečně padnul do jejich repertoáru. Po dobu dvouletého hledání bez výsledku napsali moho materiálů, které hrávali v lokálních fanclubech. Práve proto byla většina skladeb z alba "Images and Words" skomponováno nejdříve jako instrumentálky a až později předělané s hlasovým doprovodem. Přídavek byl skutečně prací géniů - směs instrumentálek z klasiky jako Led Zeppelin, Yes, Queen, The Beatles a Van Halen.
Na druhé straně flustrace z bezvýznamného hledání toho správného chlapa byla tak intenzivní, že se začali maximálně koncentrovat pouze na skládání instrumentálek, aby vůbec ten elkový nápor vydrželi a nerozpadli se. Tyto otočné dvěře přihráli i Johna Archa z Fates Warning, který se k novému místu dostal velmi blízko, ale nakonec to bylo passé. potom přišel Geoff Tate ze Seattlu, kterého doporučila skupina Steva Stona, který si potom párkrát zahrál se skupinou v době jejich instrumentálních koncertů, ale bylo jasné, že se k nim absolutně nehodí. Nakonec našli Chrisa Cintrona, se kterým se zdal být už konečně tím pravým....dokud nepřišla nahrávka z Canady.
Tím velkým otazníkem se stal Kevin LaBrie ze skupiny Winter Rose z Toronta. I když už chris pár dní fungoval se skupinou, hlas z pásky byl pro skupinu totálně dokonalý a cítili, že je to konečně to, co hledali tak dlouho. A tak Kevin LaBrie začal zkoušet se skupinou na ostro. Naneštěstí, Chris přišel o práci, avšak Dream Theater už konečně meli toho "svého". Kevin LaBrie se rozhodl používat své střední jméno James, jako jeho první - totiž mít ve skupině dva lidi se jménem John byla už i tak zvláštní představa, že ve skupině budou ještě i dva se jeménem Kevin byla pro něho nepředstavitelná. Po podepsání kontraktu s Atco/East Records, skupina nahrála své v pořadí druhé album "Images & Words", s producentem Davidom Praterom v roce 1991 ve studiích Bear Tracku v Sufferne, NY, vlastně Spyro Gyra saxofonistom Jay Beckensteino, který hostoval na skladbě "Another day". James odspíval svůj officialní live debut se skupinou 8.juna 1992 v hotelu Ritz v NY podpořený skupinou Iron Maiden, a právě tento koncert se stal tím posledním pro Charlieho. pár zahřívacích show v místních klubech bylo za účelem seznámení nového zpěváka s fanouškami skupiny - a vydařilo se. Fanoušci ho přijali s otevřenou náručí, a texty z alba "Images and Words" zpíval James mnohokrát s jejich doprovodem.
Po vydání alba, se zavázali pro Roundtable Entertainment a byli konečně připraveni pro svět. Přes radio, tisk a hůavně MTV se dostali ven informace o jejich turné a dosáhli toho, po čem ani nesnívali - zlatou cenu v Japonsku za album "Images and Words". Lístky na krátké turné byly vyprodané během pár hodin. I přes celosvětové uznání, skupina vzdávala hold hlavně jejich už dlouholetým místním fanouškům, a to na koncertě v Limelighte v NY 4.marca 1993. Bez jakýchkoli předskokanů, či přestávek, s novým materiálem jako "To Live Forever", "Eve", a 20 minutová epická sága "A Change Of Seasons",která byla hraná výjimečně live.
Evropa byla dalším krokem v jejich "hudebně-rozvojovém" turné, kde nahráli platnou "Live At The Marquee", v přeslavném Londýnském klubu. I když jejich koncertní šňůra nabrala nový rozměr a začaly turné podruhé (ale už ve větších halách) skupina nezahálela a tvořila stále nové věci, které neustále představovala publiku, i když to nikdy nebylo nic jiné než malé improvizace. Jejich show v Tokyu (Japonsko) byla sfilmovaná a vyšla jako video na konci 93-tího. Do listopadu "93 skupina definitivně ukončila turné a ještě navštívila v lednu Koreu jako promo-our pro vzrůstající obrovskou popularitu.
Marec 1994, Dream Theater začali pracovat ne svém dalším, v pořadí již 3. projektu. Bylo to vpodstatě jejich první album v kompletní sestavě. Jak jsem již napsal, alba "When Dream And Day Unite" a "Images And Words" vznikly bez zpěváka. Nejdříve plánovali zahrnout do alba pár z jejich ještě nevydaných skladeb, které bylo možné slyšet jen na koncertech. Ale nahráli neuvěřitelně mnoho nového materiálu, více než 75 minut, a staré skladby nezněly tak čerstvě a do nového projektu by se určitě nehodily. Jedinou starou, která se objevila v tomto albu byla skladba "Puppies On Acid", kterou přejmenovali na "The Mirror". "To Live Forever",od té doby co byla vydaná, byla prezentována jen jako "b-side" ke skladbě "Lie" s podtónem staré klasiky "Oh Holy Night". Skupina změnila své působení do Los Angales na pár měsícu v květnu, aby mohli spolupracovat s producenty Johnom Purdellom a Duanom Baronom, ve kterých našli právě to duo, které jim vyhovovalo. Naneštěstí, ne vše šlo podle představ.
V polovině nahrávání alba "Awake", se Kevin rozhodl opustit skupinu, a hlavně Johna a Johna, se kterými vpodstatě vyrostl. V tistku to vysvětlil takto: "Hudebně, se můj přístup ke psaní za posledních pár let podstatně změnil. Dostal jsem se k bodu, kdy mé vnímání hudby bylo tak odlišné od ostatních ve skupině, že se to postupem času už nedalo vydržet. V té době jsem také dostal chuť napsat a nahrát nějaké to své vlastní, solo album. Eventualně se to stalo tím nejdůležitějším, co jsem chtěl udělat. Dospěl jsem k závěru, že se musím především koncentrovat sám na sebe a ten můj radikální odchod od skupiny bude asi to nejlepší, jak pro mě tak i pro skupinu. Skutečně věřím v to, že Dream Theater má toho mnoho, co může nabídnout hudebnímu světu a mám k nim hluboký respekt, jak profesionální tak i soukromý. Přeju jim jen to nej. " Kevin po příjzdu do Mexica skládá vlastní alba a do roku 1994 jich měl na svém kontě již 4.
Tlak se stupňoval a nového klavíristu ne a ne najít. Skupina začala být pod vážným stresem, protože nabídky na koncerty stále přicházely (např.Conrete Foundation Forum). Po sérii zkoušek se rozhodi přibrat Jordana Rudessa (ze skupiny Dixie Dregs) pro své show a Dereka Sheriniana pro své turné. Derek, který také naštěvoval Berklee a hrával mezi jinými, i s Kiss a Alicom Cooperom, se osvědčil a skupina začíná rozmýšlet o jeho stálém angažmá a hlavně o jeho působení na dalším turné pro jejich nové album.
"Awake" vydali pro celý svět 4. října a překonal všechna očekávání. Debutoval v 32.kole v Americkém Billboard Chart a v Německu se ho prodalo během jednoho týdne 43 000 kusů. Mezi tím se skladba "Lie", která představila album ještě před jeho oficiálním vydáním, stala se obrovským hitem v Americkém rokovém rádiu a jejich klipy byly hrávané pravidelně na MTV s pozitivním ohlasem, a tak se stává album "Awake" tím nejdůležitějším albem od roku 1994.
Úspěšné americké turné v roce 1995 jen předpovědělo obrovský úspěch, který se konal v Japonsku, kde získal Dream Theater platinu za album "Awake". Po tomto velmi úspěšném albu měli chlapci koncertní šňůru a krátkou pauzu, po které následovalo vydání dalšího alba. A to album, do kterého byla zakomponována už tak dlouho omílaná skladba "A Change Of Seasons",která majestátním dílem Kevina Moora, bývalého člena skupiny. Album se stalo směsí starých věcí jejich oblíbených skupin, ketrým tak vzdali hol.
"Bylo nám jasné, že všechny naše hlavy se potkali na tom stejném místě a byla to až neuvěřitelná náhoda, že všicni pocházíme z toho samého města, protože na Berklee chodí lidé z celého světa. Skutečnost, že jsem našel dva lidi, kteří jsou hudebně na té samé vlnové délce jako já byl boží dar."
Po dobu přestávek ve škole hrávali s klavíristou Kevinem Moorem (Kevin hrával s "Johnmi" na škole ve skupině, která si říká CENTURION a v té době navštěvoval Fredonskou univerzitu v New Yorku) a zpěvákem Chrisem Collinsem. A tak vznikla skupina, která si začala říkat MAJESTY. Všichni se rozhodli, že skončí se školou, aby se mohli soustředit pouze na jejich hudbu, při soukromých vyučováních, které dělali, aby se uživili. Krátce potom nahráli šesti skladbovou demo nahrávku, kterou si předávali místní fanoušci. Tento jejich materiál byl už na pohled dost progresivní a podobal se starému Rusku. Skupina ještě dodnes hrává pár úryvků z této demo nahrávky na svých koncertech. Majesty byl ale i název jedné jazzové skupiny, která pracovala pro Mechanic Records a tak vznikl problém, který musela skupina velmi rychle vyřešit. A tak napadlo Mikeho otce nazvat skupinu podle starého kina, které je v Montereya v Californii.
Ale dříve či později zjistili, že to nebude jediný problém, se kterým se bude muset skupina vypořádat. Tou další změnou, která se určitě musela stát byla skutečnost, že jejich zpěvák Chris Collins neměl ani zdaleka takový hlasový potenciál, jaký skupina potřebovala pro album.
" A to nás dovedlo k našemu prvnímu shánění nového zpěváka", směje se Mike, "a našli jsme Charlieho Dominica, který byl o dost starší než my a přišel z úplně jiného prostředí, ale c té době byl naší jedinou nadějí, protože jsme nemohli nikoho jiného najít. On měl rozsah jaký Chrisovi chyběl, ale už po chvíli nám bylo jasné, že Charlie není to, co jsme hledali. Mohli jsme sedět na zkoušce a bylo by to jako u zubaře, když Vám trhají zuby, když jsme chtěli, aby vytáhl ty noty, které jsme potřebovali. Ale potom by si mohl sednout k pianu a zahrál by Billyho Joela a Beatles jako nikdy jindy. Právě tam se cítil doma.
"When Dream And Day Unite" byl nahrán v Kajem/Victory Studios v Gladwyne, v Pennsylvanii za jeden měsíc v letech 88' s producentem Terrym Datom. I přes zúžený rozpočet a limitovanou distribuci bylo album přijato velmi rychle po celém světě, a hlavně v Americkém metalovém rádiu. Naneštěstí, Machanics neměli dostatek financí, aby mohli skupině zabezpečit turné, a nebo nějaké to video. A právě proto se koncerty Dream Theateru odehrávaly výjimečně jen v New Yorku. Ale začalo být každému jasné, že mají obrovskou příležitost spnit si všechny své cíle. Charlie dostal "padáka" v 90-tém, ale hned zavolali zpět na jejich poslední koncert, který zorganizovala Marillion - britská skupina, která osobně prosila Dream Theater o angažmá. Právě na tom koncertě odpálili novou skladbu, která měla ukázat jak se skupina od jejich debutového alba vyvinula a jakým směrem míří ve svém dalším působení.
Už měli jen jeden problém - najít vhodného zpěváka, který by už konečně padnul do jejich repertoáru. Po dobu dvouletého hledání bez výsledku napsali moho materiálů, které hrávali v lokálních fanclubech. Práve proto byla většina skladeb z alba "Images and Words" skomponováno nejdříve jako instrumentálky a až později předělané s hlasovým doprovodem. Přídavek byl skutečně prací géniů - směs instrumentálek z klasiky jako Led Zeppelin, Yes, Queen, The Beatles a Van Halen.
Na druhé straně flustrace z bezvýznamného hledání toho správného chlapa byla tak intenzivní, že se začali maximálně koncentrovat pouze na skládání instrumentálek, aby vůbec ten elkový nápor vydrželi a nerozpadli se. Tyto otočné dvěře přihráli i Johna Archa z Fates Warning, který se k novému místu dostal velmi blízko, ale nakonec to bylo passé. potom přišel Geoff Tate ze Seattlu, kterého doporučila skupina Steva Stona, který si potom párkrát zahrál se skupinou v době jejich instrumentálních koncertů, ale bylo jasné, že se k nim absolutně nehodí. Nakonec našli Chrisa Cintrona, se kterým se zdal být už konečně tím pravým....dokud nepřišla nahrávka z Canady.
Tím velkým otazníkem se stal Kevin LaBrie ze skupiny Winter Rose z Toronta. I když už chris pár dní fungoval se skupinou, hlas z pásky byl pro skupinu totálně dokonalý a cítili, že je to konečně to, co hledali tak dlouho. A tak Kevin LaBrie začal zkoušet se skupinou na ostro. Naneštěstí, Chris přišel o práci, avšak Dream Theater už konečně meli toho "svého". Kevin LaBrie se rozhodl používat své střední jméno James, jako jeho první - totiž mít ve skupině dva lidi se jménem John byla už i tak zvláštní představa, že ve skupině budou ještě i dva se jeménem Kevin byla pro něho nepředstavitelná. Po podepsání kontraktu s Atco/East Records, skupina nahrála své v pořadí druhé album "Images & Words", s producentem Davidom Praterom v roce 1991 ve studiích Bear Tracku v Sufferne, NY, vlastně Spyro Gyra saxofonistom Jay Beckensteino, který hostoval na skladbě "Another day". James odspíval svůj officialní live debut se skupinou 8.juna 1992 v hotelu Ritz v NY podpořený skupinou Iron Maiden, a právě tento koncert se stal tím posledním pro Charlieho. pár zahřívacích show v místních klubech bylo za účelem seznámení nového zpěváka s fanouškami skupiny - a vydařilo se. Fanoušci ho přijali s otevřenou náručí, a texty z alba "Images and Words" zpíval James mnohokrát s jejich doprovodem.
Po vydání alba, se zavázali pro Roundtable Entertainment a byli konečně připraveni pro svět. Přes radio, tisk a hůavně MTV se dostali ven informace o jejich turné a dosáhli toho, po čem ani nesnívali - zlatou cenu v Japonsku za album "Images and Words". Lístky na krátké turné byly vyprodané během pár hodin. I přes celosvětové uznání, skupina vzdávala hold hlavně jejich už dlouholetým místním fanouškům, a to na koncertě v Limelighte v NY 4.marca 1993. Bez jakýchkoli předskokanů, či přestávek, s novým materiálem jako "To Live Forever", "Eve", a 20 minutová epická sága "A Change Of Seasons",která byla hraná výjimečně live.
Evropa byla dalším krokem v jejich "hudebně-rozvojovém" turné, kde nahráli platnou "Live At The Marquee", v přeslavném Londýnském klubu. I když jejich koncertní šňůra nabrala nový rozměr a začaly turné podruhé (ale už ve větších halách) skupina nezahálela a tvořila stále nové věci, které neustále představovala publiku, i když to nikdy nebylo nic jiné než malé improvizace. Jejich show v Tokyu (Japonsko) byla sfilmovaná a vyšla jako video na konci 93-tího. Do listopadu "93 skupina definitivně ukončila turné a ještě navštívila v lednu Koreu jako promo-our pro vzrůstající obrovskou popularitu.
Marec 1994, Dream Theater začali pracovat ne svém dalším, v pořadí již 3. projektu. Bylo to vpodstatě jejich první album v kompletní sestavě. Jak jsem již napsal, alba "When Dream And Day Unite" a "Images And Words" vznikly bez zpěváka. Nejdříve plánovali zahrnout do alba pár z jejich ještě nevydaných skladeb, které bylo možné slyšet jen na koncertech. Ale nahráli neuvěřitelně mnoho nového materiálu, více než 75 minut, a staré skladby nezněly tak čerstvě a do nového projektu by se určitě nehodily. Jedinou starou, která se objevila v tomto albu byla skladba "Puppies On Acid", kterou přejmenovali na "The Mirror". "To Live Forever",od té doby co byla vydaná, byla prezentována jen jako "b-side" ke skladbě "Lie" s podtónem staré klasiky "Oh Holy Night". Skupina změnila své působení do Los Angales na pár měsícu v květnu, aby mohli spolupracovat s producenty Johnom Purdellom a Duanom Baronom, ve kterých našli právě to duo, které jim vyhovovalo. Naneštěstí, ne vše šlo podle představ.
V polovině nahrávání alba "Awake", se Kevin rozhodl opustit skupinu, a hlavně Johna a Johna, se kterými vpodstatě vyrostl. V tistku to vysvětlil takto: "Hudebně, se můj přístup ke psaní za posledních pár let podstatně změnil. Dostal jsem se k bodu, kdy mé vnímání hudby bylo tak odlišné od ostatních ve skupině, že se to postupem času už nedalo vydržet. V té době jsem také dostal chuť napsat a nahrát nějaké to své vlastní, solo album. Eventualně se to stalo tím nejdůležitějším, co jsem chtěl udělat. Dospěl jsem k závěru, že se musím především koncentrovat sám na sebe a ten můj radikální odchod od skupiny bude asi to nejlepší, jak pro mě tak i pro skupinu. Skutečně věřím v to, že Dream Theater má toho mnoho, co může nabídnout hudebnímu světu a mám k nim hluboký respekt, jak profesionální tak i soukromý. Přeju jim jen to nej. " Kevin po příjzdu do Mexica skládá vlastní alba a do roku 1994 jich měl na svém kontě již 4.
Tlak se stupňoval a nového klavíristu ne a ne najít. Skupina začala být pod vážným stresem, protože nabídky na koncerty stále přicházely (např.Conrete Foundation Forum). Po sérii zkoušek se rozhodi přibrat Jordana Rudessa (ze skupiny Dixie Dregs) pro své show a Dereka Sheriniana pro své turné. Derek, který také naštěvoval Berklee a hrával mezi jinými, i s Kiss a Alicom Cooperom, se osvědčil a skupina začíná rozmýšlet o jeho stálém angažmá a hlavně o jeho působení na dalším turné pro jejich nové album.
"Awake" vydali pro celý svět 4. října a překonal všechna očekávání. Debutoval v 32.kole v Americkém Billboard Chart a v Německu se ho prodalo během jednoho týdne 43 000 kusů. Mezi tím se skladba "Lie", která představila album ještě před jeho oficiálním vydáním, stala se obrovským hitem v Americkém rokovém rádiu a jejich klipy byly hrávané pravidelně na MTV s pozitivním ohlasem, a tak se stává album "Awake" tím nejdůležitějším albem od roku 1994.
Úspěšné americké turné v roce 1995 jen předpovědělo obrovský úspěch, který se konal v Japonsku, kde získal Dream Theater platinu za album "Awake". Po tomto velmi úspěšném albu měli chlapci koncertní šňůru a krátkou pauzu, po které následovalo vydání dalšího alba. A to album, do kterého byla zakomponována už tak dlouho omílaná skladba "A Change Of Seasons",která majestátním dílem Kevina Moora, bývalého člena skupiny. Album se stalo směsí starých věcí jejich oblíbených skupin, ketrým tak vzdali hol.
