Přesně čtvrtstoletí po svém založení jsou legendární Duran Duran zpět na scéně ve svém původním složení: Simon Le Bon, Nick Rhodes, John Taylor, Andy Taylor a Roger Taylor. Opět spolu, léta poté, co se rozešli, aby se věnovali jiným projektům.

Jsou zpět se svým nezaměnitelným rukopisem, který je vystřelil ke špičkám hitparád, opět umně vládnou své hudební laboratoři. Sešli se, aby v původní sestavě po dlouhých letech nahráli nové studiové album. Album, které se má stát jedním z nejlepších v jejich historii. Opět tu jsou s neodolatelně nakažlivými melodiemi, excelentním muzikantským umem, vybranými aranžemi a divokým a ostrým, lehce provokujícím zpěvem. A jejich aktuální hudební materiál? Jsou to prostě "klasičtí Duran Duran pro nové milénium".

Dosud Duran Duran prodali přes sedmdesát miliónů desek a jejich výjimečná kariéra z nich dělá jednu z nejúspěšnějších skupin posledních desetiletí. Zfůzovali pop music s uměním a módou na dosud nevídané úrovni a díky nim se rozjela tvorba videoklipů jako nikdy předtím. To, co předtím byla jednoduchá marketingová hříčka se díky nim stalo jedním z nejcennějších aspektů hudebního byznysu. Exotické lokace, nádherné dívky a ohromující vizualita - Duran Duran postavili pro tvorbu videoklipů zcela nové standardy. Léta pracovali, léta cestovali a úspěch se dostavil.

Složili nadčasové pop songy, které se záhy staly klasikou. Zkombinovali rockové kytary s nakažlivými melodiemi a texty, které se ihned vryly do paměti. Média je dokonce přirovnávaly k The Beatles - taková hysterie fanoušků je totiž dlouhá léta, ať už na koncertním pódiu, nebo v civilu, doprovázela. Hráli vyprodaným sálům a stadionům, lámali jeden kasovní rekord za druhým. Podchytili atmosféru doby a do svých sítí ulovili armádu zbožně oddaných fanoušků. Teď jsou zpátky pohromadě, aby udělali to samé ještě jednou.

Duran Duran vznikli v anglickém Birminghamu v roce 1978. Založil je klávesista Nick Rhodes a baskytarista John Taylor. Jejich zvuk inspirovala soulová muzika jejich mládí, newyorská undergroundová scéna sedmdesátých let (mimo jiné New York Dolls a Velvet Underground), (nejen) tehdejší výstřední ikona scény David Bowie a neméně avantgardní skupiny jako Roxy Music. V době založení kapely studoval John na umělecké škole a Nick dokončoval studia na střední škole.

První sestavu kapely doplňovali jejich tehdejší kamarádi: další student umění Stephen Duffy a Simon Colley. Simon hrál na klarinet a basu, Nick vlastnil jeden malý syntezátor a bicí automat. John hrál na kytaru a Stephen se chopil mikrofonu. První "bojové" zkušenosti získali před spolužáky ze školy, záhy byli ale Nick a John nuceni hledat nové spoluhráče: Simon a Stephen upřednostnili jiné možnosti uplatnění...

Během několika následujících měsíců se v kapele rychle vystřídalo několik bubeníků než na dlouhé léta za bicí Duran Duran usedl Roger Taylor. Byl mnohem zkušenější než ostatní lidé v kapele, na svém kontě už měl působení v místní slavné punkové skupině The Scent Organs. Po příchodu Rodgera se John chytil basy a znovupokřtění Duran Duran (pojmenovali se podle postavy ze sci-fi klasiky Rodgera Vadima Barbarella) se vrhli rozvíjet funky style, který už ani tolik nereflektoval punkovou hudbu, ale spíše vycházejícící kapely tehdejších let. Například Simple Minds, nebo Japan.

Ačkoli nebyli na hudební scéně nikým jiným než naprostými zelenáči, s plnou vervou hned začali hledat hudební vydavatelství. Svá první dema rozesílali na všemožné adresy, klepali na dveře trendy londýnských nezávislých labelů, snažili se dostat na program tehdy prestižních klubů. Účinkování v jednom z nich, lokálně známém Rum Runner Club, nakonec přineslo kýžený úspěch. Majitelé klubu, Paul a Michael Berrowovi rozpoznali potenciál těchto talentů a okamžitě z Duran Duran udělali rezidenty svého klubu. Přes den v klubu skládali a zkoušeli, po nocích pracovali a vystupovali. Skupině se také záhy podařilo doplnit svou sestavu: Andy Taylor odpověděl na jejich inzerát v Melody Makeru a krátce poté se členem Duran Duran stal také Simon LeBon, kterého kapele představila jeho bývalá přítelkyně, barmanka klubu Rum Runner. Oproti ostatním členům kapely pocházel Simon z jihu Anglie, ale studoval drama na zdejší Birminghamské univerzitě.

V následujících měsících kapela neúnavně pracovala - skládala, nahrávala, vystupovala na nejbizarnějších místech, která se jí naskytla. V roce 1980, kdy doprovázela na turné Hazel O´Connor, přinesla jejich snaha konečně úspěch. Vypukl o ně souboj hudebních vydavatelství. Vyhrála velká společnost EMI Records, která Duran Duran okamžitě nabídla nahrávací studio i s producentem Colinem Thurstonem.

Eponymního debutového alba se prodalo více než dva a půl miliónů kusů jen v roce 1981. V žebříčcích zůstalo neuvěřitelných 118 týdnů a vzešel z něj veleúspěšný hitový singl Planet Earth. Ve stejném roce se Duran Duran stali první popovou skupinou, která udělalal dvanáctipalcový remix svého singlu a ještě stačili natočit velmi konroverzní videoklip (režie Godley and Creme) pro taneční remix písničky Girls On Film, který kvůli jeho obsahu i formě do vysílání nepustili šéfové MTV i BBC.

Z dnešního pohledu se zdá divné, že se tato mladá kapela stala záhy "chlapci z plakátů" pro novou generaci teenagerů, uvědomíme-li si, že Duran Duran LP bylo protikladem tradičně pojatého pop alba. Texty byly orientovány na dospělé lidi, hudba - ačkoli obsahovala popové a taneční prvky - byla plná temných a dvojznačných motivů. Jak později sami přiznali, byli Duran Duran v tomto období silně inspirování ranými nahrávkami Damned, album ovládla sklíčená, chmurná atmosféra.

Skladby jako Careless Memories a vlastně celá druhá polovina alba nebyla příliš vzdálená náladám post-punkových kapel té doby, jako The Cure, The Psychedelic Furs, Echo and the Bunnymen a dalších předchůdců hudebního hnutí "gotiků". Co Duran Duran zachránilo od pomyslného pohřbení zaživa byly jejich tanečně orientované rytmy a velmi experimentální elektronika v pojetí klávesisty Nicka Rhodese.

Duran Duran se proslavili jako součást tzv. druhé britské invaze osmdesátých let, kde po jejich boku bojovaly kapely jako Spandau Ballet, Human League, Ultravox a Culture Club. Duran Duran dokázali nabídnout živou elektrickou show, dokázali posunovat hranice využití nových technologií v hudbě. V tom všem většinu svých současníků jasně předčili. Jejich klasické hity jako Hungry Like the Wolf, Rio a Save A Prayer zrodilo multiplatinové, druhé řadové album Rio, které skupina doprovodila několika exotickými a revolučně pojatými videoklipy. To se odehrávalo v dobách, kdy je princezna Diana označila za svou oblíbenou kapelu a veřejnou podporu jim často vyjadřovali spřátelení umělci jako Andy Warhol a Keith Haring. Skupina překročila měřítka scény na britských ostrovech a stala se celosvětovým fenoménem.

Videoklip Hungry Like The Wolf, natočený během pobytu na Sri Lance režisérem Russellem Mulcahym se stal jedním z nejhranějších videoklipů na MTV všech dob.

Třetí album Duran Duran, Seven and the Ragged Tiger z roku 1984 jim přineslo první žebříčkové "zlato" z USA díky singlu The Reflex. Když celý hudební sět ohromila jiná jejich skladba, Union Of The Snake, neváhal je Rolling Stone na své titulní straně označit za "bájnou pětici".

To vše se dělo již v časech, kdy Duran Duran koncertovali čelem k beznadějně vyprodaným halám a stadionům, v dobách, kdy se pro ně lámání rekordů v prodejích vstupenek stalo rutinou kdekoliv se chystali vystupovat. Jeden singl byl úspěšnější než druhý, zdálo se, že na co Duran Duran sáhnou, dokonale se jim povede.

Během pouhých tří let absolvovali tři světová turné, nepočítaně interview a vystoupení v televizních show. Duran Duran se dostali do situace, kdy jim nebyla dopřána chvilka oddechu. Tlačil na ně tisk, stále náročnější byli také fanoušci. Oni přitom chtěli zůstat sví.

Pozvání k nahrání ústředního hudebního motivu bondovky A View To Kill jim přineslo další rekord: žádná jiná bondovská melodie, ani předtím, ani poté, se nevyšplhala na první místo prodejní hitparády.

Jejich hvězda stoupala strmě vzhůru a vydavatelská firma proto chtěla okamžitě další album. Kapela si porpvé ve své historii dovolila říct jasné "ne". Potřebovala čas na regeneraci, v ústraní mediálního běsnění najít nové tvůrčí impulsy. John a Andy se spojili s Robertem Palmerem, bývalým bubeníkem Chic Tonym Thompsonem a baskytarisou Bernrdem Edwardsem a založili projekt Power Station. Nick, Simon a Roger se realizovali ve vedlejším projektu Arcadia s hostujícími umělci Gracem Jonesem, Stingem, Davidem Gilmourem a Herbie Hancockem.

Zatímco se Andy s Johnem na eponymním debutovém albu Power Station vzdálili od zvuku domovské kapely (jednalo se především o hybrid funku a glamrocku), album Arcadie So Red The Rose především rozvíjelo styl Duran Duran. Fanoušci na ní našli jak temné prvky bezejmenného debutu, tak stopy popové líbivosti skladeb Rio a even and the Ragged Tiger. Pilotní singl alba, Election Day, byl pochmurný electro-dance-pop v nejlepší možné podobě.

V červenci 1985, po několika měsících odloučení, se všech pět členů Duran Duran sešlo ve Philadelphii na historickém Live Aid charitativním koncertě. Ačkoliv to v ten moment nikdo z nich netušil, bylo to poslední vystoupení původní sestavy Duran Duran a jedna éra kapely skončila s posledními tóny koncertu.

Na počátku roku 1986 byl John vyzván, aby natočil ústřední hudební téma pro film 9 a 1/2 týdne. V dubnu se jeho sólově nahraná skladba I Do What I Do probojovala do hitparád na obou březích Atlantiku. Ve stejný čas začali Duran Duran plánovat opět společný pobyt ve studiu. Zčistajasna ale Roger Taylor prohlásil, že si od hudebního kolotoče chce minimálně celý další rok odpočinout a přetěhoval se na svou farmu na venkově v Gloucestershire.

Jeho rozhodnutí uvedlo zbylou čtveřici v úžas, ale přece jen se do studia vypravila. Zanedlouho si od kolotoče nahrávání rozhodl dle svého vyjádření odpočinout také Andy Taylor. K překvapení všech se ale na druhé straně Atlantiku pustil do spolupráce s kytaristou Stevem Jonesem, se kterým natočil skladbu Thunder, vzápětí se v Los Angeles vrhnul na produkování nahrávek jiných interpretů. Podepsal se například pod úspěšný návrat Roda Stewarta v podobě nahrávky Out Of Order.

S odchodem Andyho a Rogerovým oficiálním prohlášením, že se svého postu v Duran Duran zříká to s budoucností skupiny vypadalo špatně. V srpnu je ale kontaktoval kytarista Warren Cucurullo, jehož dosavadní skupina Missing Persons se zrovna rozpadla, a nabídl jim své služby.

Později v téměže roce se Duran Duran "model 2" spojili s producentem Nilem Rodgersem a společně nahráli funkem ovlivněné album Notorious. Titulní skladba alba se vyšplhala na vrcholy hitparád, nahrávka se záhy stala multiplatinovou. O čtrnáct let později byla stejná skladba samplovaná Seanem "Puffym" Combsem na posmrtnou desku rapera Notorious B.I.G. pojmenovanou Born Again.

Zde ale úspěch nekončil: po Notorious následovala deska Big Thing (vydaná v roce 1988) a Decade (1990), která oslavila minulých deset let práce kapely. Šesté studiové album, Liberty, vyšlo ještě tentýž rok - již za pomoci nového bubeníka Sterlinga Campbella, který vystřídal občasného hosta skupiny Stevea Ferroneho.

Roku 1993 se Nick, Simon, John a Warren opět setkali ve studio kvůli nahrávání nového alba. Duran Duran 2 je veřejnosti spíše známé jako Wedding Album (obal alba totiž obsahoval několik svatebních fotografií jejich rodičů) Album přineslo megahit Ordinary World, velmi úspěšně i vedl také singl Come Undone. Díky Wedding albu se Duran Duran dočkali možná jedněch z nejlepších kritik za celou svou dosavadní kariéru, obdrželi za něj prestižní Ivor Novello songwriting Award, prodalo se jej více než čtyři milióny po celém světě a především ke kapele přivedlo novou, mladou generaci fanoušků.

Po albu DD2 přišli Duran Duran s albem coververzí Thank You, poctou hudebníkům, kteří formovali jejich hudební názor. Kapela touhle formou poděkovala například Grandmaster Flash & the Furious Five, Led Zeppelin, Iggy Popovi and Lou Reedovi a opět sklidila ovace fanoušků i odborné kritiky.

V témže roce překvapil Le Bon společným vystoupením s slavným tenorem Lucianem Pavarottim na benefiřním koncertě War Child v Itálii na pomoc bosenským dětem. Následovala další turné a festivaly, mezitím ale John Taylor stačil zformovat kvartet Neurotic Outsiders (dále v něm účinkovali Steve Jones, bývalý člen Sex Pistols, basista Guns N' Roses Duff McKagan, doplnil je bubeník Matt Sorum). Projekt byl zpočátku zamýšlen jako jednorázový kvůli benefičnímu koncertu v Los Angeles, nakonec se ale ukázal natolik životaschopný, že podepsali smlouvu s firmou Maverick Records a v roce 1996 vydali bezejmenné album.

V roce 1996, po dvou dekádách hraní v Duran Duran, se na sólovou dráhu vydal John Taylor. Příští rok vychází album Medazzaland, na kterém se ještě stačil podílet a ve stejném roce připějí DD také na soundtrack filmu The Saint. Album Medazzaland obsahuje skladbu Electric Barbarella, historicky první písničku, která byla prodávána výhradně přes internet.

Poté, co v roce 2000 vychází dvě kompilace vzdávající hold Duran Duran (účinkují na nich např. Kylie Minogue, Ben Lee, The Deftones, nebo Goldfinger), přichází label Hollywood Records s kritikou ceněným CD Pop Trash, které kapela podpořila mohutným koncertováním. Při jednom z koncertů u této příležitosti Duran Duran poprvé v historii použili počítačové grafiky k tzv. rozšířené realitě. Při koncertě s nimi na pódiu "pobývali" projektované animované postavičky. Na samém konci turné dal Duran Duran sbohem Warren, aby se vrátil ke svému projektu Missing Persons.

S úspěšným světovým turné na kontě se Simon rozhodl vzít si načas zasloužený čas na odpočinek a Nick se spolu se svým dlouholetým kamarádem a spolupracovníkem Stephenem Duffym vrhli na projekt The Devils. V roce 2002 jim vyšlo album Dark Circles.

Dlouhá léta vyzývali fanoušci původní členy Duran Duran, aby se opět sešli a zkusili najít někdejší společnou notu. Dlouho zůstávaly takové výzvy kvůli sólovým projektům jednotlivých muzikantů nevyslyšeny. S blížícím se "stříbrným" výročím existence o tom však začali sami uvažovat. Nejdříve padaly návrhy o jakémsi jubilejném společném koncertním turné, ale nakonec se The Fab Five shodli, že mezi nimi stále funguje "hudební chemie", díky které natočili svá slavná alba a tak je v roce 2003 opět najdeme společně skládat a nahrávat ve studiu. Výsledkem má být první album v této sestavě po dlouhých osmnácti letech! Simon, Nick, Andy, Roger a John se rozhodli vybojovat si tvrdou prací ve studiu zpět svou královskou korunu.

Když si uvědomíme všechny jejich hitparádové úspěchy, ocenění, obrovské prodeje alb a singlů, počet lístků, které prodali, vyprodané stadiony, novátorské klipy a vliv, který měli na generace muzkantů, měří se Duran Duran jen s vybranou hudební společností, jako jsou U2, Rolling Stones, nebo Madonna.

Duran Duran vždy posouvali hranice pop music, stanovovali pro ni nová a náročnější měřítka, spíše trendy určovali, než že by je následovali. Riskovali ve chvílích, kdy se jiní schovávali a vyčkávali. Výsledky mluví samy za sebe.

Jako každá jiná skupina, tak i Duran Duran zažili vzestupy a pády - ať už po osobní, tak po profesní stránce. Ale oproti většině jiných kapel vždy propagovali svou jasnou hudební vizi a neustupovali z ní. Jejich jméno proto zdomácnělo ve všech koutech světa - znají je a respektují celé generace posluchačů. Mají za sebou bohatou a barvitou historii. A vše nasvědčuje tomu, že je čeká ještě hodně vzrušující a dynamická budoucnost.