Skupinu Extempore J. J. Neduha založil původně jako folk-rockové seskupení, ve kterém hrál na kytaru a zpíval. dalšími členy byla Jitka Čadová, zpěv, housle, Jiří Bártl, basová kytara a pozdější bubeník skupiny Plastik People of The Universe - Jiří Šula. Přestože se duu Neduha Čadová podařilo udělat profesionální přehrávky skupině již byl odepřen byť i jen první kvalifikační stupeň. Skupina tedy hrála při několika nešporách Církve starokatolické a v zimě r. 1973 provedla "Missu in H" Jaroslava Neduhy v chrámu sv. Martina ve zdi, za účasti několika set lidí.

Neduha vystupuje s Čadovou v klubech (Malostranská beseda, Podolí, Mladá Boleslav) a v kapli sv. Máří Magdaleny. Jiří Šula odchází k Plastikům a Jiří Bártl do skupiny Adept.

Po přechodné spolupráci s kytaristou "Přemkem" Števichem, Petrem Tittelbachem a dalšími hudebníky, vznikla první známější sestava skupiny Extempore - J. J. Neduha, Vlastimil Marek, Jiří Hradec a Jaroslav Tomášek, která asi po ročním jammování a soukromých představeních v klubovně na hřišti Hagibor, prvně vystoupila v sálku klubu Labyrint na Invalidovně, jako amatérská skupina pod patronací Svazu hudebníků. Pro velký ohlas se konala zhruba za dva měsíce v sále Na Rokosce premiéra prvního celovečerního pořadu "POHŘEB FUNERBRÁKA" - komponovaného programu s černým humorem, ironií, parodií a s patrnými vlivy hudebních a literárních vzorů. Skupina pořad reprizovala v roce 1974 asi desetkrát v různých sálech v Praze i mimo ni. Od té doby se o členy skupiny začala zajímat rovněž StB Praha, protože každému bylo na první poslech jasné, že "Pohřeb funebráka" neoslavuje radosti a slasti života v Československu.

V roce 1975 se Extempore uchýlilo do Čelakovic, kde vznikl díky Marii Kleinové druhý celovečerní komponovaný program "AZBESTOVÝ GULÁŠ". Tento pořad byl méně kompaktní, jednotlivá témata písní na sebe navazovala jenom hudebními přechody, i když i zde skupina zachovala dva bloky nepřetržité hudby v trvání 50-ti minut, což bylo jinde a jinak nepředstavitelné.

Rok 1976 přinesl změnu v obsazení. přišel bubeník Miroslav "Miriš" Toman a sólový kytarista Jiří Mareš, bývalý člen skupiny Umělá Hmota. Percusse hrál Petr Křečan, který přinesl téma na nový celovečerní pořad. "STEHLÍK". Poetická sci-fi pohádka o věčné touze po nedosažitelném bohužel nevyzněla podle představ skupiny, ale naznačila možnosti tvorby, která směřovala k útvaru značně neobvyklému - k rockové opeře. Skupina se sehrála, nemalou zásluhou nesmírné píle a obětavosti obou nových instrumentalistů. O tom, s jakým zápalem e pořad stehlík nacvičoval, svědčí i to, že skupina zkoušela za mrazů dvě patra pod Václavským náměstí, v bývalém boxu na uhlí. Hrálo se v rukavicích. Bubeník dojížděl denně z Čelákovic, a kdo zná tehdejší dopravu, chápe, že se to neobešlo bez problémů.

Na podzim 1976 přichází z rozpadnuvšího se Elektrobusu Mikoláš Chadima a podílí se na přípravě nejslavnějšího pořadu "MILÁ ČTYŘ VISELCŮ", bláznivé rockové operetě, morytátovém příběhu z třicetileté války. Připojuje se i Marta Gotthardt-Zelinková na perkuse. Milou čtyř viselců se podařilo ještě několikrát reprizovat, k velké nelibosti vyšetřovatelů StB. Památný je jejich výrok: "Jen si nemyslete, že jsme ty vaše pohádky neprokoukli! Tak voni, jako ty lumpy nakonec chytnou a pověsej! Nemyslete si, že nevíme na koho to myslíte!!!"

Skupina začala zhudebňovat další libreto J.J. Neduhy "MEDUCÍNKA", ale pro názorové neshody zvolila jiné řešení a za týden pobytu v Řepčicích složil každý hudebník čtvrtinu pořadu, a vznikl tak "EBONITOVÝ SAMOTÁŘ", který měl premiéru v srpnu ve Všenorech.