Skupina tohoto názvu vznikla již v dobách před revolučních,to jest někde v roce 1989. Datum si už nepamatuji, protože to je už dávno. Bylo mi patnáct let a na kytaru jsem hrál asi pět měsíců a za každou cenu jsem musel mít své hudební těleso. Měl jsem zásadně své písničky a moc se mi nelíbily ale to nebylo důležité, hlavně že bylo co hrát. Když bylo co hrát, musel jsem ještě sehnat někoho kdo by to dal se mnou dohromady. Byl jsem v prváku a moc lidí jsem tam neznal. Pravda, nedalo moc hledání a jeden muzikant se našel, no spíš se prozradil a to svým poctivým a hlasitým foukáním do své zobcové flétny. Sešli jsme se že pokecáme o hudbě a odebrali jsme se do blízkého kulturního střediska hned pod naším intrem, kterému jsme začali později říkat U KAPITÁNA a to podle jisté osoby která tam chodila také sát a bavila nás, a spoustu dalších. Hráli jsme ty moje divné skladby a dost nás to bavilo, bylo to asi proto, protože jsme hráli svojí muziku. Časem se Zdenda ( tak se jmenoval-Zdeněk Šimek ) naučil hrát celkem schopně na bicí. Pak jsme objevili dalšího kytaristu, Milana Dlouhého zvaného též”FANTOCI” a začali jsme produkovat hudbu, která se už docela podobala rockové muzice. Po 17. Listopadu se nám dostala do rukou nějaká nahrávka pochybné kvality ale přesto nás to neuvěřitelně nadchlo a troufnu si říct, že to do jisté míry změnilo i náš život. V každém případě jsme přitvrdili naší tvorbu, omezili školní docházku, více jsme začali navštěvovat kulturní střediska a začali podnikat tzv..cesty za poznáním, což byl obyčejný útěk z internátu po večerce. Ta kazeta byla pochopitelně stylu PUNK, tuším že to byla kazeta kde na jedné straně byli N.V.U a na druhé byli Požár mlýna. A takhle jsme zkoušeli a chodili na pivo a stále to šlo dokola. Jednou se nám stala taková příhoda. Mimo jiné jsme chodili nasávat i na Jiskru( to byla taková strašná řada obchodů a pod nimi byli pasáže, kam jsme chodili vždy vypít zakoupené lahváče) kde jsme si koupili lahvové pivo a šli jsme, jak už jsem říkal, jej vypít do pasáží pod řadu obchodů. Když se lahváče vypili, šli jsme vrátit lahve a za utržené peníze jsme koupili další a tak to šlo až do poslední láhve. Když jsme šli vrátit poslední flašku, tak na Šímu toho asi bylo už dost a tak se asi při pátém kroku po blil a rovnou na tu flašku. Všichni jsme se od srdce zasmáli a láhev s trochou arogance vyhodili. Po té co jsme byli zachváceni tou vlnou PUNK, jsme to na týden zapíchli ve škole a byli jsme opravdu tvrdí punkeři. Šli jsme na Jiskru, koupili láhev levného vína „burčák,” sedmičku punče, pul litru výčepní lihoviny a šli jsme do blízkého remízku a udělali si piknik. Totálně jsme se zduněli a jak jsem došel na intr si už dost dobře nepamatuji. Zbytek dne jsem strávil v křeči. Když jsme se ráno vzbudili, první co nás napadlo bylo, že by jsme se mohly podívat po nových restauracích, kam by jsme večer mohli jít. A tak jsme jeli. Abych se vrátil k muzice. Bubeník Šíma z nezištných důvodů opustil internát a mi zůstali sami z Fantocim. To nám ale vůbec nevzalo chuť do hraní a přeškolil se z kytaristy na bicmena a hrálo se dál. Dokonce jsme měli už první příznivce kteří tvrdili že se to dá i poslouchat. Ale byli jsme jen dva a pořád tomu ta basa chyběla a tak jsme zatím radši nikde nehráli. Nevím už co jsme dělali tak dlouho, ale první koncert jsme udělali až ve třeťáku a už ve třech muzikantech. Byl to KRTEK, kterého jsme zlanařili. Ale nehrál na basu, nýbrž na akustickou kytaru. Bylo to divné, ale zároveň zajímavé a tak jsme ho prostě vzali. Byl to velice správný kluk a měli jsme ho rádi. Dost nám ta muzika šlapala a mě se splnil můj sen. Na náš první koncert přišlo asi tři sta lidí ale možná to bude tím, že koncert byl spojen s volbou MIS INTERNÁT a bylo tam spoustu pěknejch holek. Ale musím podotknout, že nás poslouchali taky. Pamatuji si že jsem to tenkrát zkazil hned na začátku a lidi se smáli. Nejvíc mě nasrala jedna hnusná kráva z FOFR školy, když na mě házela nějaké hlášky (už nevím jaké) a tak jsem jí zchladil slovy: TAK SI TO POJĎ ZKUSIT SAMA KRÁVO! A začali jsme znovu hrát. Měli jsme blbě na zvučený zpěv a tak nebylo rozumět moc co chceme písní říci, a tak jsme se za líbili i pani řiditelce,(která ještě tápala v totalitním režimu), z důvodů mimoškolní iniciativy a podpory kulturního rozvíjení svých spolužáků. Bylo to něco neuvěřitelného, po koncertě jsme měli spoustu nových kamarádů a kamarádek.zkoušky se změnili v soukromé zábavy a někdy jsme se museli i zamykat, když jsme potřebovali klid na nazkoušení nových věcí. Potom jsme hráli o šest měsíců později na úplně stejné akci. Byla úplně stejná až na jednu maličkost. Koupili jsme si lahváče. Bohužel jak jsem už říkal, měli jsme spoustu kamarádů kteří tam byli také a nebáli se krást. Po akci jsme jim řádně vyčinili a šli jsme do kulturního střediska ke Kapitánovi a tam si vše vynahradili. Poslední akci jsme udělali na své triko, vybírali jsme dobrovolný vstup deset korun, vybrali asi padesátku a tu naši měkcí pořadatelé nedokázali uhlídat před našima kamarádama. Tenkrát přišlo asi čtyřicet lidí ale těm se to upřímně líbilo. Po koncertě to dopadlo jako vždycky. Bohužel nás postihlo rčení „v nejlepším se má přestat” a mi se museli rozejít z důvodů zdárného zakončení studia. Mimochodem to byla taky hrozná pařba. Vypil jsem dva a půl litru ČUČA a z toho první pulitr na EX. Milan Mottl, v té době můj nejlepší kamarád, se mnou chodil asi hodinu po poli, kde jsme slavili a rozcházel prý tak mou otravu. Dodnes nevím jestli to bylo tím, ale je jisté že jsem se strašně poblil. Přesto bych mu chtěl za tu obětavost poděkovat. MILANE DÍK. Ps: mohl bys mi konečně vrátit ty tři stovky. Když jsem odešel z Hradce, s muzikou jako by byl už nadobro konec. Ale zato ty nádherné opice, co jsem jich do svého odchodu na vojnu měl. V pekárně, kde jsem nastoupil hned po vyučení, jsem získal nové kamarády, kteří snesli zdaleka víc promile než já a tak jsem začal s nimi cvičit. Myslel jsem se že mám dobrou kondici ale opak byl pravdou. Když jsem se dozvěděl, termín nástupu, kde jsem mě údajně bránit svou vlast, tak jsem zakoupil lihovinu zvanou RUM a s každým jsem si dal panáka. Ten den jsem se podruhé otrávil. Akorát že mnohem silněji než při loučení s SOU Třebechovice pod Orebem. Tenkrát jsem nemohl vůbec mluvit. A přes veškeré úsilí, když se mě někdo na něco zeptal, jsem odpovídal naprosto stejně na jakoukoliv otázku a to v takovém smyslu : „VMLBUDASE E”. Dva dny jsem skoro nic nejedl a ještě dva dny jsem nesměl dělat prudké pohyby. Jo a zhubl jsem pět kilo. O tom co bylo na vojně bych nerad mluvil. Snad jen to, že jsem poznal vůni trávy a styl vojenského vyšetřování a to hned dvakrát. Jednou za krádeže a podruhé za rvačku. Když jsem přišel z vojny, Nastoupil jsem zpátky do pekárny. Bylo tam spoustu nových lidí. Přesto že jsem je neznal, tak mě znali skoro všichni. A to z vyprávění jisté osoby, mého spolužáka a kamaráda Milana Práška. Přidělili mě na tzv. MALOU PEKÁRNU kde jsem motal housky, koulel chleba a vyráběl ostatní pekařský zmetky. Tam mě napadla šílená myšlenka, že nahraji kazetu o pekárně, pod názvem NA PEKÁRNĚ. Netrvalo to moc dlouho a kazeta byla hotova. Nahrál jsem jí sám, jen na kytaru a na kazeťák od Vietnamců. Přes všechny nedostatky zvuku, měla tato kazeta veliký úspěch a netrvalo to o moc déle a nahrávku měla téměř celá pekárna. Nejvíc se to líbilo Jitce Jarošové, se kterou jsme zažili mnoho legrace. Ta pro ukázku : Jedna pani mistrová, příjmením Pleslová, kterou jsme jedna skupina lidí přezdívali MOSKVIČ a druhá skupina jí neřekli jinač než PES ČAU ČAU, se stala obětí jednoho z našich Kanadských žertíků. Bulis, tedy Jirka Novotný, jednoho dne zavolal do rádia ALFA do inzerce, že prodá osobní vůz značky Moskvič a věnuje psa čau čau, načež mu pan redaktor,(jako kdyby věděl jak pani mistrová vypadá) odpověděl. „Dobře píši si, Moskvič na náhr. díly a pes čau čau to je takoví ten pes u kterého nevíte kde má hlavu a kde zadek že? Načež na malé pekárně vybuchla nálož smíchu až to z Moskvičem škublo. Musím Vás ujistit že to nebyl poslední žertík na účet Moskviče. Kapitola II. Potom jsem zase začal hrát. Nevím kdy to přesně bylo. Seznámil jsem se s Žabákem ( Láďa Satrapa ) který hrál na klávesy. Zase jsem hrál!. Hráli jsme takový styl, který se nedal hodit do žádné škatulky. Ale hráli jsme více méně pro sebe Protože Láďa neuměl moc hrát a pokud vím neumí hrát do dnes. Za nějaký čas se Žabák „naučil” hrát na basu a hráli jsme bigbít a některé věci hrajeme i teď. Bylo to normální až na to, že jsme neměli bubeníka. Žabák sehnal Mamuta( Rosťu Berana ), já osobně jsem měl co dělat, abych vůbec zjistil jeho jméno. Protože jeho návštěvnost zkoušek byla takřka nulová. A když jednou přišel, tak jsme zjistili že neumí vůbec hrát. Takřka po jednom roce hraní z Žábou jsme měli na cvičených šest písniček a z důvodů nedostatku bubeníků v naší skupině, jsme si dali malou pauzu. Za krátký čas na to, jsem mluvil s Rajzem (Petr Rainold), který se znal s Andym z nahrávacího studia, kterému jsem říkal že by jsme si chtěli nahrát singl ale že to má jeden háček a ten háček je bubeník. Rajz se zasmál a řekl: „ Mouka by to s váma nahrál”. Domluvili jsme zkoušku a když jsme dorazili, tak jsem zjistil( kromě toho, že mi nehraje kytara ), že žabák už těch šest písniček zapomněl. Pravda, když jsme si je přehráli tak si na ně vzpomněl ale bylo mi jasné, že studiovou nahrávku nepořídíme. Když jsem o tom doma přemýšlel, došel jsem k závěru, že kapacita Žabákova mozku je velice malá. Pouze šest písniček. Ale jak říká Pavel Sztacho, „i záporný výsledek je výsledek”. Chtěl bych tímto poděkovat Rajzovi za to, že nás dal S Moukou dohromady. Když jsem začal znovu od základu, vzpomněl jsem si na Václava Piterku( Pitrýse), který schopně hraje na mandolínu a zašel za ním jestli by s námi nechtěl hrát bigbít. Souhlasil. Začali jsme zkoušet a asi za pět měsíců jsme nahráli první nahrávku skupiny FOUSATEJ HAT, která se jmenovala ČERNOBÍLEJ SVĚT. Po této nahrávce jsme došli k závěru, že přijmeme druhého kytaristu. Zkusili jsme dva ale stáli za hovno. Naštěstí naše nahrávka nadchla mého bratránka a bylo snadné ho přemluvit aby s námi hrál. Najednou ruplo Václavovi v kouli a začal na jeho IQ dost chytře mluvit. Už přesně nevím co všechno povídal ale bylo jasný že už s námi hrát nebude. On totiž Václav neměl schopnost sám se rozhodovat, tak že stačilo když mu někdo pomalu a srozumitelně chvilku vyprávěl že naše hudba je divná a on už si potom dokázal nacvičit svou řeč o tom, že tato muzika je příliš hlučná na jeho profi ucho a vůbec že je na zkouškách strašliví hluk. Když nám je s klukama z kapely smutno, tak vzpomínáme na Václava a jeden z nás vždycky začne citovat jeho moudrost. „ Já nevím, je tady pořád takovej rámus, třeba tady Zdeněk píše písničku a řve tu kazeťák, já nevím jak se může vůbec soustředit”. A když se vysmějeme a můžeme mluvit tak zas někdo řekne „ Možná se budete zlobit ale já jsem řekl jen svůj názor”. A jsme opět v křeči. Tudíž jsme byli zase pro změnu bez basáka. Naštěstí pro nás měl můj bratránek bráchu, který hrál na basu a byl momentálně na vojně. Takže jsme moc nezkoušeli. PÍSEK nebo-li Petr Hlaváč byl dost šikovný a zahrál to doslova na poprvé. Asi po třech zkouškách jsme si domluvili ještě se dvěmi hudebními tělesy zábavu, kterou jsme nazvali ROCKOVÁ PÁRTY U MILISE. Tvrdě jsme plánovali program a měli jsme smíšené pocity. Když bylo všechno O.K, bratr sehnal auto značky AVIA a mi jsme byli sbalený, tak jsme se dozvěděli od dementního managera skupiny Merkury juniors, že hrát prostě nebudou, protože jejich basák má teplotu 39,4 stupňů(načeš mu Mouka řekl,”já mal aj dvacať seděm”), a ta druhá skupina nepřijede taky, protože je také jeden člen nemocný. Potom nám ukázal jejich nové repráky a zesilovače a nasraný jsme odjeli do naší zkušebny. Chvilku jsme přemýšleli, a potom jeli Milisovi vysvětlit že se akce nekoná. Když jsme jeli k Milisovi, tak na světelný křižovatce chodil nějaký debil s vysílačkou a Mouka na něj z auta křičel „tady vorel, tady vorel”. Když jsme všechno vysvětlili, museli jsme ještě uklidnit nervózního řidiče ÁVIE a to se nám povedlo, když jsme navrhli že mu za hrajeme ZADARMO v naší zkušebně. Jak se řeklo-tak se udělalo, koupili jsme piva a odjeli na Baštínov kde jsme zkoušeli. Zahráli jsme pár písniček a já jsem šel domu(jelikož jsem podpantoflák). Kluci tam ještě zůstali a popíjeli asi do jedenácti večer. Tak takhle dopadl náš první koncert. Ale neztratili jsme kuráž a když, tak jenom na chvilku. Nějaký den na to jsme se domluvili, že by bylo možná lepší, kdyby jsme hráli sami. Mouka podotknul, že tím pádem musíme dát dohromady bicí, protože na takové šunky hrát nebude! Mouka mi měl zavolat a domluvit se na den, kdy je budeme zpravovat. Jelikož mi nezavolal, rozhodl jsem se ze svým bráchou, že za ním za jedem do Kyjova. Jelikož jsem byl u bráchy,(to je na druhém konci Havl. Brodu) náš děda nám poradil aby jsme to vzali přes Břevnici, že to bude odtud blíž. Tak jsme vyrazili. Dojeli jsme do Břevnice, přejeli jsme přejezd( přesně jak nám říkal děda) a jeli fůrt dál. Cestou jsme se ujišťovali podle výškových bodů a slunce, že jedeme určitě dobře až do té chvíle, než jsme se objevili v Český Bělí. V této obci jsme se znovu zorientovali a uhnuli na Jilemník. Po sléze jsme dojeli do Kyjova a Mouka pochopitelně doma nebyl.(Mimochodem, cesta ze Žižkova do Kyjova netrvá déle než deset minut, ale podle dědovi rady a našich orientačních schopnostech nám s bratrem trvala přesně půl hodiny). Od Moučků jsme byli posláni zpátky do Brodu na sídliště Výšina, kde by údajně měl být a také tam nebyl. Zkusili jsme hospodu u Hnáta a když ani tam nebyl tak jsme to vzdali. Na Mouku je prostě spoleh. 29.12.1998 jsem by u bráchy a on se mi chlubil kolik má na své televizi českých programů. Měl jich tam asi 8 a pořád je přepínal. Doma jsem o tom přemýšlel, a došel jsem k závěru, že si žije lépe než průměrný AMERIČAN. No nic. Mouka se ozval o den déle a bicí jsme stejně nezpravovali. Udělali jsme alespoň zkoušku. Basák už je z vojny doma a můžeme hrát. Na bicí v současné době bouchá Tomáš Moučka( MOUKA), na basu Petr Hlaváč (PÍSEK),na kytaru která je víc slyšet hraje Míla Hlaváč (LAHEV) a na kytaru která je slyšet míň hraji Já. Dali jsme do hromady asi dvacet čtyři písniček a rozhodli se rozjet svou koncertní šňůru. Nastali velké přípravy, jako na příklad výroba aparátu, oprava kabelů, zhotovit osvětlení, nahrát kazety a podobně. Vše jsme dali do hromady( a to všechno svépomocí ) a začali zkoušky jako doopravdy. Zkoušeli jsme převážně večer za plného osvětlení různé škály barev. Bylo to dost dobrý. Připravil jsem si úvod a různý kecy mezi písničky. Šňůru jsme zahájily na myslivecký chajdě HUBERTKA. Vzhledem k tomu že bylo pěkný počasí, všechno jsem zařídil na 13. února. Bohužel se začalo počátkem týdne potvrzovat, že číslo „13” je opravdu číslem nešťastným. Za ten tejden napadlo takovýho sněhu, že by tu chcípl i Yetti. Aby toho nebylo málo, měli jsem já a MOUKA docela slušnou angínu. Točit měl přijet Míla Vávra( MILIS ) kterej má hospodu ve Šmolovech, aparát měl přivíst LAHEV a mi jsme jeli s PÍSKEM a PÍSKOVOU, INKUBÁTOREM-Jakubem Šrutkou, MOUKOU, Martinem Drdlou a NEJTEM topit na chatu. Z důvodu kvalitního vytopení jsme vyjeli už vjednu hodinu odpoledne. Z prdele Vysoká jsme jeli do díry Květnov zkratkou po poli, protože jsme byli ujištěni že cesta je prohrnuta. Asi ve třetí čtvrtině cesty jsme zapadli. Dali jsme z MOUKOU kouř a Drdla ( vzhledem k tomu že má všude známí)běžel pro traktor. Promrzlí jsme zapřáhli náš vůz a jako Petřínská lanovka jsme vyrazili na Květnov. Hned za Květnovem jsme zajeli na výpadovku k oné chatě a asi po deseti metrech jsme se usnesli že dál nepojedeme a to i přesto že největší člen F.H. MOUKA, prošlápl cestu. Nemá cenu to moc rozebírat, snad až nato že jsme se rozdělili. MOUKA s PÍSKOVEJMA, NEJTEM a SATYŠEM šli k chatě pěšky a já, Drdla, INKUBÁTOR, RYBA a KŮŤA jsme jeli na chatu autem přes Okrouhličku, kde měl Drdla zase „kemoše” a zapůjčil od něj sobě traktor, kterej se opět hodil. Chata byla totiž na kopci a já stou plechovkou zase zapadl. No nic. Už toho bylo dost. Na chatu jsme se dostali asi ve čtyři hodiny odpoledne. Zmrzlá skupina „A” a psychicky zničená skupina „B” statečně přebrala chatu, udělala dřevo a zatopila. Chvíli po zatopení jsme byli nuceni vyvětrat, protože nám do jednoho hrozila otrava kysličníkem uhelnatým. Nutno taky podotknout že zrovna netekla voda a tak se všechno vařilo ze sněhu. Toho bylo dost. Základ na guláš se vařil, z kazeťáku hrála muzika a předkoncertová atmosféra byla skvělá. V devatenáct hodin jsme už byli dost nervózní, protože LAHEV s aparátem a MILIS s tekutinou stále ještě nepřijeli. Mimochodem jsme byli domluveni na sedmnáctou hodinu. Smířeni s tím, že náš druhý koncert skončí podobně jako ten první, jsme se rozhodli, že uspořádáme strašnej mejdan. PÍSEK se obětoval, a vzal jeden tisíc korun z rodinného rozpočtu, zašel za Drdlou aby vzal traktor a sjel sním do místního hostince že koupí nějaký lahváče. PÍSEK s Drdlou odjeli a mi dostali hlad jak prase. Ve skříni zdejších myslivců jsem objevil bramborový knedlík v prášku( nevím jak byl starej protože se datum výroby už nedal přečíst) a zhotovil těsto na bramborové placky, které jsme si každý sám uplácal a po té upekl na kamnech, které byli hygienicky ometeny koštětem. „ Už jede traktor s pivem” ozvalo se od okna „ a táhne nějaký auto” kdosi překvapeně podotknul. Bylo všechno jasné, když nám PÍSEK vyprávěl co zažili. Asi dvacet metrů od odbočky na chatu se jen tak válel v závěji sněhu soudek. Zmatený řidič traktoru pokračoval v jízdě ale když spatřil po pár ujetých metrech ležet ve sněhu další a k tomu ještě basu s kolou začalo mu to bejt divný. Stále se ale držel vytýčený trasy a jen o malý kousek dál stál náš výčepák Milis, po boku dvou kamarádů a jejich zapadlý ŠKODY 100 MB. Tak výčep máme, mejdan může začít. Dali jsme si pivčo, v klidu si sedli a poslouchali muziku. Najednou přijelo další auto. Byl to táta PÍSKA a LAHVE a vezl nám aparát. A je to tady! Budeme hrát! Rychle jsme to vybalily, rozestavili a vyzkoušeli. Vtom nadšení a radosti že přes všechny útrapy si přeci jenom zahrajeme, jsme úplně přehlídly že nepřivezl kytaristu LÁHEV. Nebudu to rozebírat. Začali jsme hrát až v devět večer. Při první písničce jsme mysleli že nás všechny vyhoděj a nechaji hrát kazeťák ale nasadili jsme jednu z našich hitovek „TAXÍK” a večer byl náš. Nato jak máme krátký písničky jsme hráli docela dlouho. Jeden z důvodů byl taky ten, že jsme hráli HOSPODU, ČMELÁKA,TAXÍK a SHADOWS asi čtyřikrát dokola. V jedné pauze jsem dovolil jednomu z fanoušků, aby si zahrál na kytaru. Hrál docela dobře. Ale když „jamoval” asi půl hodiny, tak Libor( čestný člen Brodského motorkářského hnutí SHADOWS) to už nevydržel a se slovy „dobrého jen málo!” ho vyhodil. Celá akce se ve finále natolik zvrhla, že jsme málem přišli o aparát, protože na něj hráli snad všichni najednou. Nakonec jsme všechno uhlídali. Všechno proběhlo dobře, mi jsme byli spokojeni, akorát nevím jak na tom jsou majitelé chaty, protože jsme rozmlátili stůl a nejsem si jistej, jestli vůbec od nás dostali něco za půjčení objektu. Jedno vim, ale jistě. Už nás tam zřejmě nikdy nepustěji. Potom jsme si vzali tejden dovolenou a vůbec jsme nehráli. Další akce byla plánována ve Šmolovech na druhý Duben pod názvem VELIKONOČNÍ „BIGBÍT!” Rozhodli jsme se že dáme ještě šanci blbečkům z Perknova a tak jsme jim dali vědět. Bylo to podobný jako předtím. manager, fotr kytaristy a debil v jedné osobě opětovně nasliboval perfektní aparát, spoustu skupin a další krávoviny. Měli jsme hrát od 20.00 hodin a v 18.00 h. mi volal starej „UŤÁK” alias debil, že FUGA aparát nepřiveze, ale že sehnal zvukaře a já mám sehnat auto. Když jsem se vynadával, tak mi řekl že to auto teda zajistí on. Přijeli jsme do Šmolov na zvukovou zkoušku ale bohužel „debil” nepřivezl bicí a že prej jestli je chceme, máme si pro ně zajet. Našeho Lahváče se zmocnil takovej záchvat zuřivosti, že kdyby to nebylo v rozporu se zákonem tak by ho asi zabil. Nicméně bicí jsme potřebovali a čas neúprosně utíkal a tak jsme jeli. Začali jsme hrát asi v 21.00 a jenom mi a FUGA, protože mladý Merkuráci se prej rozpadli a začínají znova, a H.G.band z místního gymplu nedali vědět vůbec. Hrát začala FUGA a když jsme jí s klukama slyšeli tak jsme se vožrali, protože Fuga je dost dobrá. Zahráli pět písniček a pak jsme začali mi. Když jsme spustili, stalo se něco neuvěřitelného. Všichni lidi co při první kapele seděli, se najednou zvedli a začali pařit. Najednou z nás opadla veškerá tréma a MOUKA se tak strašně rozjel, že při třetí skladbě prokopl „kopák”. Od nás se ozvalo: „Potřebujeme novou blánu, není tady nějaká panna?” A z davu někdo odpověděl: „To by byla vzácnost”. Náš technik NEJT, se projevil, jako opravdový opravář, když přiběhl s izolačkou a MOUKOVI nástroj zpravil tím, že trhlinu na několika místech přelepil. A jeli jsme dál. Hráli jsme asi hodinu a potom přišla FUGA s návrhem že budou hrát hodinu oni a pojedou domu a mi to dohrajeme. Nevím co se tam dělo, protože jsem šel dolu do hospody. Ale asi za dvacet minut přišel náš MANAGER, že máme jít nahoru, protože FUGA už končí. Když začali hrát, tak všichni řvali MOUKA,MOUKA, mi chceme MOUKU. Dohráli písničku a začali balit.Pak jsme hráli ještě asi půl druhý hodiny a jeli jsme taky. Nejhorší to bylo tu poslední půlhodinu, když nějakej opilec vždycky přišel a povídal „ takže teď už opravdu poslední písnička....” a tohle říkal celejch třicet minut. Pak už to LAHVÁČ nevydržel a zařval na Bohouška aby to už vypnul, který tak ihned učinil. Po zaplacení veškerých nákladů nám z celé akce zbylo 500 korun pochopitelně českých. Další akce se konala ve Veselim Žďáře, kde jsme hráli sami. Mělo to ale jeden háček. Díky obavám hospodského Jaryna Vidličky, který měl strach z jednoho debilního úřadu který straší všechny pořadatele, a to jest OSA. Jelikož to byla naše první legální zábava, byli jsme nuceni celou akci nahlásit na místním úřadě, kde po nás pochopitelně chtěli peníze. Nedalo se dělat nic jiného než jim slíbit že vše po akci uhradíme a zábava byla povolena. Přišlo na nás 30 platících fanoušků, takže veškerý výdělek činil pouhých 900 korun, ze kterých jsme museli zaplatit 150 Kč za sál, 300 Kč zvukařovi a 650 Kč za chlast co vypila kapela. Trn zprdele nám vytrhli čtyři prodaný kazety, aby jsme se dostaly aspoň na nulu. Jinak celkový hraní dopadlo dobře. Velice jsme se líbili zvukařovi což je pozitivní. Nevím ale, jestli jsme si to u něho nerozházeli naším odchodem z akce. Ono to bylo spíš nedorozumění, protože LAHVÁČ se ho ptal „ Hele chceš zavolat nějaký auto,nebo něco?” a on vzhledem k podroušenosti odpověděl asi takhle „já nevím teeleefooní čííííslo” Na další dotazy odpovídal čím dál tím víc nesrozumitelněji a tak jsme odjeli. No já, Tamara a brácha jsme šli pěšky. Již tradičně mě byl po vystoupení odborníkem nasazen penicilín a následující čtyři dni jsem trpěl jako bejk. ”Břevnice” ano tak se jmenuje jedna z blízkých obcí kde jsme podnikly naší další produkci. Hráli jsme na náš aparát a na tu bídu jsme z toho dostali docela dobrej zvuk. Tahle akce byla nejhorší co jsme zatim podnikli. Lidi moc nepařili a byl strašnej hic. Možná proto byli všichni jako mrtvoly. Končili jsme opět v půlce písničky slovy ” Serem na to, dneska to už nemá cenu” a já odložil nástroj. Musím se zmínit taky o tom že jsem jednomu borcovi roztrhl triko za trhání výzdoby v mnou zapůjčeném sále,( kterému jsem druhý den poslal po MOUKOVI lahev Hodonínského vína na usmířenou). Ale myslím si že nemám na LAHVÁČE který byl tak podroušený že si musel jít pokecat se Starým labuťákem k rybníku, protože lidi mu už přestávali rozumět. Domu jsme šli já z Tamarou a INKUBÁTOREM opět pěšky. Možná se vám to bude zdát nemožné ale je to tak. Za několik dní jsme dostali nabídku od kluků z Vagónu. Měli jsme vystupovat v šedesáti minutové mezeře před nějakou pochybnou skupinou Cirkus z Třebíče. Moc jsme se na to těšili. Dorazili jsme do vagónu a Cirkus nikde. Padali i takový názory že se zlaji z Fugou a dostali strach. Už to vpadalo že půjdem domu ale nakonec se MOUKA a místní zvukař rozhoupali a přivezli se bicí a komba, naladili jsme a nazvučili a spustili tradičně songem STRES. Hráli jsme až do dvou hodin do rána. Přišli se na nás kouknout i VIETNAMCI ze stánku, kterejm jsem pod vlivem alkoholu zazpíval píseň od Kabátů, číňani na komunisti jdou a pak se celej Fousatej hat od srdce smál. Potom prej odešli se slovem na rtech ” mi jsme mysleli že je tady dneska rockotéka.”” No hlavně že zaplatili” řekl pořadatel Jarouš. Po tomto vystoupení jsme odehráli spoustu koncertů. opět Vagon z nějakejma ANGLÁNAMA, Dolní Krupá, soukromá akce u Litomyšle, zase Dolní Krupá, Šmolovy. Další velice zajímavá akce byla 28.12.ještě 1999 v Přibyslavi. Už to jak jsme se to dozvěděli bylo dobrý. Prostě mi zavolal Uťák asi tři dni před celou akcí, jestli by jsme si nechtěli zahrát na nějakém charitativním koncertě kde by nás hrálo asi pět kapel. Jsme sice strašnej dobytek a parchanti ale jinak jsme všichni duše citliví a tak jsme to vzali. Když jsme dojeli do výše jmenovaného města tak sme z úžasem zjistili že celá show se odehrává v kině. Moukovi první slova zněli asi takto. ”Ani to nevybaluj, nejdřív se tam běž podívat.” Na to jsem mu hned odvětil slovy. ”Neser mě, to bude bomba, normálně to vybalíme a pojedem!” Hráli tam Czech frogs, Mercurry jr. F.H. Zodiak a ještě nějaká pochybná skupina. Nevim jak se jmenovali. Vim akorát že basák přišel na scénu s ručně vyřezávanou flintou, tuším že to byla švestka. Po složitejch úpravách a dohodách s ”mistrem” zvukařem, začli hrát, až nám klesli brady. Skončili asi v půlce a začala porada( kterou jsme si jen tak pro sebe důmyslně nazvali II.) Nemá smysl se zdržovat, zkusíme druhou skladbu. Tak to šlo asi do sedmé písně a pak odjeli tak rychle že si basák málem zapomněl flintu. Sklidili jsme docela úspěch, konec konců jako i ty ostatní kapely. Horší to bylo ve Vagoně s Divokým hilem, Vypsanou Fixou a Decháčema. Všecky kapely hráli dobře, teda až na nás. Mi na to máme svůj názor. Nechceme se nějak omlouvat ale neni to z daleka jenom naše vina, dost velkej podíl na tom nese ten ušatej šulín Mixa kterej si nechává říkat ”PEGY”. Už nás pěkně sere. Říkali jsme si s klukama že jestli s náma jěště jednou takhle vyjebe tak mu z tý jeho plešatý hlavy uděláme prdel.( no, moc práce by to nedalo.) Ale jako kapelník jsem dostal uplně jinej nápad a to takovej, že až nám dá další příležitost se blejsknout s nějakou kapelou tak až příjdem na řadu tak nastoupíme na pódium a uděláme z něj debila. Teda jestli to ještě jde. Nevěděli jsme jak na to bude reagovat náš bubenysta Mouka, protože je to kluk citlivá,(alespoň mě se s tim svěřil, když jsme byli spolu v hospodě u Hnáta), a to ve spojení se svou novou láskou, která od našeho hudebního tělesa dostala již řadu přezdívek. No nic, tak dost kecání, právě teď v tuto chvíli jsem si sedl k mímu PC,(asi po pul roce), takže jsem Vás okradl o šest měsícu našich zážitku. Takže jenom co si vzpomínám (já jsem docela vygumovanej) jsme hráli na prvním motorkářskym srazu MOTOKLUBU VYSOCINA kde jsme předvedli celkem zajímavou SHOW a na konec jsme po sobe stříkali pivo a to jak po sobe tak i po lidech. Jo mimochodem jsme stihli nahrát další, již třetí CDčko, které jsme tam křtili. Za tu dobu co jsem nepsal jsme si získali celkem dost fanoušku. V novém music klubu ROXOR který má kapacitu asi 80 lidí na nás chodí průměrně 120 fandu, Ve Vagóněoe se přišlo mrknout skoro 300 lidí a v jedné dědine Šmolovy na nás přišlo lidí 100 i presto že v OUDOLENI hráli Tři sestry a ještě k tomu někde v okolí hrála dost navštěvovaná grupa Kyvadlo. Tak že si myslím že to jde ne? Musím podotknout že ty věci o Mixovi alias PEGGim jsou sice pravda ale už si to u nás vyžehlil tím že nás vzal hrát se skupinou Wohnout a dal nám 2 000 Korun . Taky se našemu basákovi BOBIMU podařilo vytvořit rodinu a to tím že se mu se svou Šárkou narodila strašně malinká dcera MONIKA (aspoň mě se zdá strašně malinká) Kterou jsme museli strašně zapít aby byla moc zdravá. Jestli je to pravda o tom pití a zdraví tak nebude do smrti potřebovat doktora. Když už jsme v tom přivádění dětí na svět tak se musím zmínit o mém nejvíc nejlepším kamarádovi Jirkovi DIESELOVI Šidlákovi kterýmu se narodil kluk jako buk(jestli bude po tátovi tak se Dieselova DŽEJN zblázní). Protože já Diesela a ty jeho prdlý nápady znám jen zběžně a úplně mě to stačí. Ale co naděláte, je to kámoš a ty si člověk nevybírá to přijde vždycky tak samo. Abych o něm nepsal jen to záporný, Je to kluk velice šikovná a umí bejt i velice hodný. Musí se to s nim proste umet. Tak zpátky k F.H. Momentálně se chystáme na oslavu našich 10. narozenin které jsme se rozhodli uspořádat v klubu ROXOR 8.12. roku 2000. Bude to celkem velká akce kde se bude soutěžit o HATÁCKÉ suvenýry. Všichni najivně doufáme že se přihlásí nějací soutěžící. No co kdyžtak jim to dáme jen tak ne? JÓÓÓ taky se nám vrátil náš osobní výčepák MILIS VÁVRA z Dáně kterýmu jsme ihned zahráli . Celá akce se jmenovala ”MANIFESTAČNÍ KONCERT ZA ZMOUDŘENÍ MILISE VÁVRY” Manifestovali s náma i Choteborští punkeři NOHY NA RAMENA kteří nás překvapili svím stylem. Já myslím že nato že hrajou teprve pul roku tak jsou docela dobrý, dávám jim pul roku a myslim že budou dost dobrý.Nohy na ramena s náma hráli ještě na dvouch akcích a to v Krátký Vsy a v Roxoru. Blíží se Silvestr 2000 a my se intenzivně připravujeme na akci, která se koná 13.Ledna 2001 a je to ples H.B. Gymnázia. Jooo ještě jsem se chtěl zmínit o jedný takový akci která sice neměla co dočinění s produkcí Fousatýho Hata ale stála za to. Celá akce proběhla pod krycím jménem ” Firemní školení bezpečnosti práce, ” Já jsem přišel o trochu dýl a nestačil jsem se divit. Pepa Jeřábků alias MASAŘKA kterej nám zakázal po dobu školení pít alkohol, byl už uplně nachcanej a nadával si z naší sekretářkou Mílou Kopicem do čuráků a největší korunu tomu dával jeden můj kolega Petr Samek, kterej je tam dráždil svejma hlasitejma projevama a ve finále si zapálil doutník a jako protivnej a nezkušenej nekuřák ho půlku sežral. Když to viděli naši milý školitelé tak zakroutili hlavama, podepsali co měli podepsat a odjeli pryč. Potom se celá akce totálně zvrhla v šílenou spářku. Jeden můj kamoš Tomáš HAŠIŠ Musil dostal jeden ze svejch depresivních záchvatů a chtěl všechny účastníky školení vyhodit oknem. Naštěstí přišla jeho láska a přesvědčila ho aby šel domu. Tomáš poslech, převrátil pár stolů a odešel se svou Martinou neznámo kam. Celá banda se mezi tím přesunula do restaurace a to se nemělo stát. Vedle v salonku měla nějaká firma oslavu na počest vánočních svátků a přesto že jich tam bylo mnohokrát víc než nás tak maše poslední hrstka statečných je úplně v pohodě přehlušila. A najednou kde se vzal tu se vzal ve dveřích stál HAŠIŠ. Jakmile ho podroušený kolega Samek spatřil začal řádit jako smyslu zbavený a šli si dát páku. Jelikož kolega Samek v zápalu souboje řval jako blázen byli oba vykázáni z restaurace a HAŠIŠ byl zase pryč.Joooooo abych nezapomněl HAŠIŠ tentokrát sebou odtáhl ubrus ze stolu a tím zničil místní dekoraci kterou v tomto případě tvořili nějaké keramické kořenky. po tátovi tak se Dieselova DŽEJN zblázní). Protože já Diesela a ty jeho prdlý nápady znám jen zběžně a úplně mě to stačí. Ale co naděláte, je to kámoš a ty si člověk nevybírá to přijde vždycky tak samo. Abych o něm nepsal jen to záporný, Je to kluk velice šikovná a umí bejt i velice hodný. Musí se to s nim proste umet. Tak zpátky k F.H. Momentálně se chystáme na oslavu našich 10. narozenin které jsme se rozhodli uspořádat v klubu ROXOR 8.12. roku 2000. Bude to celkem velká akce kde se bude soutěžit o HATÁCKÉ suvenýry. Všichni najivně doufáme že se přihlásí nějací soutěžící. No co kdyžtak jim to dáme jen tak ne? JÓÓÓ taky se nám vrátil náš osobní výčepák MILIS VÁVRA z Dáně kterýmu jsme ihned zahráli . Celá akce se jmenovala ”MANIFESTAČNÍ KONCERT ZA ZMOUDŘENÍ MILISE VÁVRY” Manifestovali s náma i Choteborští punkeri NOHY NA RAMENA kteří nás překvapili lvím stylem. Já myslím že nato že hrajou teprve pul roku tak jsou docela dobrý, dávám jim pul roku a myslim že budou dost dobrý.Nohy na ramena s náma hráli ještě na dvouch akcích a to v Krátký Vsy a v Roxoru. Blíží se Silvestr 2000 a my se intenzivně připravujeme na akci, která se koná 13.Ledna 2001 a je to ples H.B. Gymnázia. Jooo ještě jsem se chtěl zmínit o jedný takový akci která sice neměla co dočinění s produkcí Fousatýho Hata ale stála za to. Celá akce proběhla pod krycím jménem ” Firemní školení bezpečnosti práce, ” Já jsem přišel o trochu dýl a nestačil jsem se divit. Pepa Jeřábků alias MASAŘKA kterej nám zakázal po dobu školení pít alkohol, byl už uplně nachcanej a nadával si z naší sekretářkou Mílou Kopicem do čuráků a největší korunu tomu dával jeden můj kolega Petr Samek, kterej je tam dráždil svejma hlasitejma projevama a ve finále si zapálil doutník a jako protivnej a nezkušenej nekuřák ho půlku sežral. Když to viděli naši milý školitelé tak zakroutili hlavama, podepsali co měli podepsat a odjeli pryč. Potom se celá akce totálně zvrhla v šílenou spářku. Jeden můj kamoš Tomáš HAŠIŠ Musil dostal jeden ze svejch depresivních záchvatů a chtěl všechny účastníky školení vyhodit oknem. Naštěstí přišla jeho láska a přesvědčila ho aby šel domu. Tomáš poslech, převrátil pár stolů a odešel se svou Martinou neznámo kam. Celá banda se mezi tím přesunula do restaurace a to se nemělo stát. Vedle v salonku měla nějaká firma oslavu na počest vánočních svátků a přesto že jich tam bylo mnohokrát víc než nás tak maše poslední hrstka statečných je úplně v pohodě přehlušila. A najednou kde se vzal tu se vzal ve dveřích stál HAŠIŠ. Jakmile ho podroušený kolega Samek spatřil začal řádit jako smyslu zbavený a šli si dát páku. Jelikož kolega Samek v zápalu souboje řval jako blázen byli oba vykázáni z restaurace a HAŠIŠ byl zase pryč.Joooooo abych nezapomněl HAŠIŠ tentokrát sebou odtáhl ubrus ze stolu a tím zničil místní dekoraci kterou v tomto případě tvořili nějaké keramické kořenky. No myslím že na toto školení na Ostrově dlouho nezapomenou a mi jsme přišli o jednu restauraci protože nás tam asi už nikdy nepustěji. No kolega Sukdolák se k celému případu vyjádřil slovy ” stejně ta hospoda stojí za hovno.” Tak k tomu hraní na plese Havlíčkova gymnasia by stálo za zmíňku to že jsme si udělali svůj koutek kdesi v rohu za oponou a svou trému z produkce před spoustou lidí a nevědomostí z reakce kravaťáků na naší produkci sme si zvedali sebevědomí notným množstvím třešňového likéru zvaného též griotka. Když jsme se uklidnili a trochu jsme se rozkoukali, oběvil jsem klavír a to se nemělo stát. Pln nadšení a jasu ve tváři jsem se rozběhl k pijánu a se slovy na rtech ”kluci dáme si nějakou koledu” jsem se chopil deklu u piána že obnažím tu část s klávesami a pak se to stalo, upadlo nějaké prkénko. Nenapadlo mě nic chytřejšího než se začít smát, čímž jsem přivolal dav zvědavců co humorného se stalo. Naštěstí to byli všechno naši tak jsme se zasmáli a klavír jsme přikryli. Pohromám však nebil ještě konec. Jelikož jsme se bavili produkcí jisté plesové kapeli GARDE která k nám vždy mluvila z jistým odstupem a dávala nám najevo svou profesionalitu různými úsměvy ve tváři a neustálejma kecama ve stylu ”my tu hrajeme celej večer” a tak podobě.(no kdyby hráli tak jak se tvářili tak by se to možná dalo poslouchat) No a jak jsme se tak bavili tak jsem se chopil paliček že budu imitovat bubeníka, hned mě MOUKA okřikl ať to koukám položit a když jsem se chystal ty paličky položit tak jsem zchodil pulitr a rozbil jsem ho. Potom to bylo horší a horší, následoval mě Kuba a potom i brácha a pak skoro každej. No prostě jak nám něco upadlo tak to tam už zůstalo. Potom udeřila půlnoc a my jsme šli na scénu. Musim se zmínit a tím vyzvednout našeho kytaristu Milouška alias DANA Protože připravil strašně dobrej nástup. Celej sál se zhasnul a zvukař pustil šíleně mystickou muziku ve který řvala nějaká baba jako kdyby jí tam někdo brutálně mlátil. Potom MOUKA začal bubnovat a když kačli kytary tak osvětlovač nahodil agregát a dlouhé prsty světel chmatali mlhou až k nám. Naše tréma rychle opadla když absolutně slušní studenti začali odhazovat právě obdržené stuhy a postupně obnažovali i svá těla. Na místo hodiny jsme odehráli dvě a tentokrát zcela profesionálně bez sprostých slov opustili pódium. Myslim že profesionální kapela GARDE nestačila čumět. Jo musim vzpomenout taky naší odměnu za naší produkci. Před celou akcí jsme se domluvili s organizátory že nám zaplatí účet a že prej jestli se vejdem do 1500,-korun, načež jsme přikývly že je to uplně perfektní a spokojeně jsme se rozešli každý svou cestou. Uplně o něčem jinim bylo naše druhé setkání na konci plesu když pingl provedl sčot a ve tváři studentů jsme viděli že v nich něco umřelo a nikdy se to už asi nevrátí. No prostě jsme docela dost překročili náš credit a to asi o 700 korun. Takže místo 1500 kč jsme propili asi tak 2200 Korunek. což asi naši studenti nikdy nepochopí. No neni divu já s bráchou a Kubou jsme rvali do mozku jeden drink za druhym a potom se připojil i Miloušek a Mouka. Když to shrnu do jednoho celku, tak to byla dost dobrá akce jako i naše druhý hraní v roxoru o dva tejdny pozdějc kde lsme hráli z Pardubickou skupinou DUKLA VOZOVNA kde jsme společně svedli opravdový bigbíťácký peklo. Rozjezdy pro hvězdy-to byla naše další šílená akce pro kterou jsme se rozhodli pod vlivem alkoholu a i za střízliva se mi jí povedlo uhájit. Domluvili jsme se na pátou hodinu raní před aralem a opravdu v šest hodin jsme se tam sešli. Vyrazili jsme ku Praze a cestou byla docela nuda protože byla tma a moc lidí jsme nepotkali. Když se nám podařilo najít sportovní halu na Brumlovce rozpoutalo se peklo. Jen co jsme vylezli z aut projevil se v nás maloměstský sindrom a Miloušek spustil na strašně dlouhou frontu nedočkavejch budoucích hvězd ”Takovejch lidí co chtěj bejt slavný” poté jsme se zařadili do fronty a vypili jsme flašku griotky.Šlo to celkem rychle. Když jsme se zaregistrovali a obdrželi pořadové číslo 228 a byli odesláni do tělocvičny aby jsme chvilku počkali než pujdem na řadu. Čekali jsme asi půl hodiny a když hlásili pořád dokola ” prosíme číslo 13, 14 a 15 do prvního patra,” tak jsme učinili demokratické rozhodnutí že se zatim půjdem porozhlídnout po našem hlavním městě. Hašiš ( kterej bydlel 18 let v Praze) se ujal navigace a po malé chvilce dezorientace jsme se dostali na parking kousek od Václaváku. Vyrazili jsme na prohlídku a na Staromáku se mi začla Praha líbit.Bylo tam spoustu turistů a bylo si z koho dělat prdel. Když jsme došli na Václavák Miloušek byl dost zklamanej protože si myslel že bude větší když se o něm tolik mluví. No nic asi v půlce cesty ke koňovi byl čim dál větší a větší, u koně se Mouka z Milouškem nemohli vynadívat na jeho koule a ještě navíc toto téma probírali dost nahlas, takže by si s nima mohli povídat i ostatní. Nakonec zjistili že žádný koule nemá a Miloušek usoudil že to bude asi fena. Cestou zpátky k autům jsme skokli na nějakej produkt od meka a Miloušek vykoupil skoro všechny párky v rohlíku a na jejich vysokou cenu pravil párkařce ” množstevní sleva by nebyla?” párkařka se zasmála a taktně mu naznačila že ne.I já se rozhodl že udělám dobrej skutek a pomůžu jí z bídy a zakoupil jsem si bagetu. Praha je skvělá, na parkovišti kde jsme stáli dvě a půl hodiny sme za dvě auta zaplatili dvěstě korun českých. No rozloučili jsme se z hlídačem vozů, popřáli jsem mu hezký svátky a jelikož navigoval opět Hašiš tak jsme ještě párkrát oběli parkoviště a pár domů než sme se vymotali z těch jednosměrek a odjeli na Havl.Brod. Myslím že jste sami pochopili že Karel Šípů nás už neviděl, jelikož jsme bili plni veselích zážitků, dojmu, Krušovického piva a párků v rohlíku usoudili jsme že se tomu žádná televize nemuže vyrovnat a Mouka navíc podotknul že tam stejmě hovno dávaj a tak si nás tam nezasloužej.

Píše se rok 2006 a je krásný jedenáctý baboletní den, měsíce září. Na začátek dalších neuvěřitelných zápisků, našich ještě neuvěřitelnějších dobrodružstvích, omluvte prosím mou malinkou, asi pětiletou absenci. V průběhu těchto pěti let se událo jistě mnoho zajímávejch událostí ale bohužel je nikdo nezvládl zapsat do nějakejch těch análů. Za zmíňku stojí taky to (hlavně je to jedna z mála věcí co si pamatuju) že se u nás vystřídala řada managerů. No vlastně to byl jen jeden odvážný mladý muž Honza Dušek, protože s tou spoustou dalších naše spolupráce zkončila u příslibu že nám budou dělat manažéra. Dále se již neozvali. Manager Honza Dušek byl jeden z lidí který opravdu dodržel co slíbyl. Narozdíl od korneta neboli magora alias Uťáka, kterého jsme zmiňovali v části první, nebo Ádu co měl co do činění s kapelou ze škatulky Argemuální, jménom Roxon nebo Rokson? Teď fakt nevim jak se to píše. A s řadou dalších slibotechen. Pod Duškem si vážně nebylo co stěžovat za co bych mu chtěl opravdu upřímně poděkovat, i přezto že jsme se rozešli né uplně v richtiku. Ale to tu nebudem rozmazávat protože jsme projezdili kus světa a hraní bylo habakuk. Z této doby mi utkvěla v paměti historka, když nám dušek zchrastil hrsní někde na moravě u Slovenskejch hranic, kde mimo jiné vystupovala vinikající vlastenecká kapela REVOLTA, se zpěvákem oplívajícím hlasem takřka totožným s LOU FANÁNKEM HÁGENEM, . Tímto bych se chtěl tomuto člověku omluvit za to že jsem ho v opilosti nazval náckem. Já to nemyslel ve zlém a doufám že se na mě už nezlobí.Jo ta veselá historka. Jedeme z kšeftu a jedeme a koukáme, před náma žluá světla. Asi pumpa JET?!, kdosi povídá. Ano zastav koupíme si občerstvení. Dojeli jsme na pumpu, příjde k okénku obsluha a říká " pasy prosím". "A KURVA" byla naše odpověď, "mi jsme asi zabloudili" povídá MOuka, a pumpař v uniformě rázně odvětí "takovou posádku jsme tu už dneska jedu měli a řidič byl pěkně nalitej" V ten okamih nás přešel veškerej humor, ale jen na chvíli protože jsme klucí veselí, nic méně jsme museli onoho člověka uplatit dvěma našejma nosiči názvu PODRUHÝ a KU PRAZE UHÁNÍ HAT. Tak dost bylo nastalgie a vraťme se zpátky to součastnosti. Naše hudební tělěso vyprodukovalo další dvě zkvělé nahrávky, protože mi jiné snad ani neumíme, pod názvem STÁŘÍ (protože jsme už staří čuráci) a druhou FURT NÁM TO SLUŠÍ ( protože i přesto že jsme starí, furt jsme ještě děsní kořeni) Neuvěřitelná akce!! Náš kamarád BÉĎA nám sehnal kšeft Motorkářům, někde kousek u Vrbna pod Pradědem. Nehledě na to že již cesta byla ůmorná a dlouhá, po dojezdu na místto konání celé akce, po vystoupení z vozu nám doslova zamrzl ůsměv v ksichtě. No tam snad měli nulu nebo co. Další věc! Protože nám servizmen zpravuje již dva měsíce HATOBUS vyrazili jsme dvouma autama přičemž jsme,já a Mouka, uvědomili skupinu B, Bobiho a Dana, na to že cesta bude zlá a dlouhá, tudíž by bylo lepší aby se drželi hned za náma, ovšem za dodržení bezpečné vzdálenosti, protože vyhláška hovoří jasně! CO SE VŠAK NESTALO! Skupina B posilněna sebevědomím nás již před Českou bělou předjela a zmyzela v nedohlednu. Po příjezdu však doneslo se nám té zvěsti že jsme dojeli první. Po půl hodině jsme se sešli a začali produkci. Po ztrasti plném zimním koncertu a slovních narážek tipu, "hele Hat si koupil kindervejce a měl v něm kytaru" jsme od pořadatelů obdrželi termín srazu na další rok. Bohužel musim pro dnešek končit, protože mě už smradi, teda děti vyhazujou od kompu. Tak zatim.Čus A tak jsem zase tady. V uplinulém čase od posledního zápisu do naší kroniky se toho vlastně moc nestalo. Tak aji nevim co mám psát. Snad jen to, že jsme začali zkoušet na nové CéDé. Jelikož zkoušíme v našem filmovém ateliéru který je shodou náhod v oběktu bývalých Brodských kasáren, kde mimo jiné zkouší téměř všechny Brodské kapelky a jelikož jsme město malé a skoro všichni se známe, tak jsme sklidili řadu narážek, posměchů a td a dt. Jo takle vy nevíte proč,. To je jednoduché. Byla to naše první zkouška po pěti letech a náš věkový průměr je zhruba o 9 let vyšší o proti ostatním muzikantům. Snad jen někteří od kapelky PROJEKT X a možná hip hopeři Mravní zkaženci jsou našimi vrstevníky. Ale těžko říct Kolik je SCHNAICKOVI let ale jedno je jistý. Vypadá dost hrozně tak zapadá do naší věkové skupiny unavených třiatřicátníků. No nic. Nové cédé jsme tak nějak nadřeli a poté u Andyho i nahráli. Je ale dost divné že na živo zvládneme zahrát pouze tři skladby. Tak že nás čeká ještě pár zkoušek aby jsme mohli vyrazit na prkna co znamenají svět se všema novejma válama. V poslední době nás zůžuje trochu nejistá sezóna, a to v tom smyslu že se nám celkem pravidelně střídá zaplněnost sálu. Každá druhá akce má návštěvnost pouhích 50 fanoušků. Nad vodou nás drží vždy ta akce co je první, kde se fanoušci dají čítat i na dvě stovky. PRAVDA!, dvěstě néni taky nějak moc, ale ve srovnání s paní Dusilovou, která měla u nás v Brodě v kulturáku Ostrov patnáct lidí je to bomba. Pozastavim se u těch více navštěvovanejch koncertů. Tak třeba akce v Havlbrodském klubu EFFECT. Tam to byla paráda. Lidí okolo 200. Dobrej zvuk a pívo zdarma. No vlastně tohle by měl bejt takovej standard. Akorát jak máme tu nejistou sezónu, tak nám to příde jako něco víc. Další pěkná akce byla v Březině u Deštné. Hráli jsme s kapelkou KABANOS. Fakt dobří chlapi. Tam jsme si připadali jako nějaká hógo fógo kapela. Jak pan pořadatel tak i samotná kapela se o nás starali neuvěřitelným způsobem. Bylo to v takovém stylu jako že "Kluci o půl noci si dejte pauzu, obědnali jsme vám klobásy." Tak jsme dali půlnoční pauzičku, lezeme z pódia a kluci z Kabanosu se nás ujali se slovem na rtu: "Změnili jsme párek na guláš nevadí". Jooo a to nám ještě půjčili téměř celej apec. Problém je v tom že nejsme na takové jednání vůbec připravený, tak jsme se trošku červenali a nevěděli jak reagovat aby jsme nevypadali jako hloupí čuráci a nebo co hůř, jako namachrovaný čuráci. Tímto bych chtěl poděkovat kapele KABANOS za to, jak se o nás starali a panu pořadateli že dostál všech předem smluvených závazků vůči umělcům.