O-skupine
“Viva la Revolucion!”
Tato slova, která proslavil Ernesto “Che” Guevara, sloužila jako válečný pokřik Latinské Ameriky v 50. a 60. letech a postupně pronikla I do dnešní kultury. Pak je možná docela vhodné, že o 40 let později nazvali Ill Niňo své první album, výbušnou směs latinských rytmů, kytarových efektů a španělsko-anglických textů, Revolution, Revolucion.
A stejně jako Che Guevara, ani Ill Niňo nikdy neusnuli na vavřínech: místo toho se prokopávají stale hlouběji ke svým jihoamerickým kořenům a vytvářejí hudbu, která je zároveň silná i citlivá, sžíravá i nadějeplná, latinská a přitom univerzální. Jako výsledek života stráveného na pomezí kultur je nové album této šestice z New Jersey, Enigma, jejich dosud nejinovativnějším a nejsilnějším albem. Zahrnuje v sobě všechny různorodé prvky, které činí Ill Niňo tím, co jsou. Tím chce Enigma ne rozostřit, ale rovnou zničit geografické hranice, které nás rozdělují, a dokázat, že hudba je komunikačním prostředkem, jež nezná hranic.
Kapela Ill Niňo, založená v severním New Jersey bubeníkem Davem Chavarrim, zpěvákem Cristianem Machadou a basákem Laz Pinou, velmi rychle získala jméno pro svoji unikátní směs nesporně amerického metalu naroubovaného na páteř latinských bicích.
Jejich demo se dostalo do rukou vydavatelství Roadrunner records a smlouva byla podepsána v roce 2000. Jejich první album, v roce 2001 vydané Revolution, Revolucion, zastihlo kapelu ve světle reflektorů během vydání jejich singlu “What Comes Around” a vystoupení na Ozzfestu a Jägermeister Music Tour spolu s kapelami jako Linkin Park, Soulfly a Drowning Pool.
V roce 2003 vyšlo kapele album Confession, na kterém trochu omezili agresivitu a zároveň přidali do svého hudebního vývaru ještě více latinských chutí. Album se poprvé protlačilo do TOP 40 a ústřední singl “How Can I Live”, který byl take ústředním singlem filmu Freddy vs. Jason, jim pomohl zvýšit povědomí o kapele jak doma, tak v zahraničí.
Následovaly koncertní šňůry s Godsmack, Korn a Sevendust. Kapela taktéž prodala ve spojených státech více než 200,000 kopií svého druhého alba. Následovala DVD z roku 2004 Live In The Eye Of The Storm a 2005 One Nation Underground, která upevnila status kapely jakožto skutečných inovátorů v žánru latinské hudby a hard rocku.
V roce 2006 se Ill Niňo přátelsky rozešli s Roadrunner records a téměř okamžitě se upsali Cement Shoes Records. Skupina vydala omezenou edice EP o 5 písních, The Undercover Sessions, a vydala se na šestitýdenní turné na jeho podporu.
Po svém návratu se okamžitě vrhli na tvorbu nového alba. “Nyní máme úžasnou úroveň tvůrčí svobody,” vysvětloval Chavarri z nového domova kapely. “Jsme schopni se na albu Enigma vyjádřit naprosto bez hranic. ” A tato nově nalezená svoboda je patrná z první poznámky. Enigma zní daleko přirozeněji než kterékoliv album, které jí předcházelo, latinské rytmy a španělské vokály zde vystupují z tradičního zvuku daleko přirozeněji.
I když na některých písních jako třeba “Finger Painting (With The Enemy)“ a “Guerilla Carnival“ je stale patrná určitá tíže, je Enigma vice překvapující než konformní. Latinské kořeny ukotvují album bicími rytmy a španělskými vokály a daleko více tak vytvářejí klíčové přísady takových skladeb jako “March Against Me“ a “Estoy Perdido“, spíše než aby byli jenom pouhým “jižním kořením” . “Me Gusta La Soledad“ je balada zpívaná kompletně ve španělštině, jejíž rozmáchlý a přesto jemný obsah překračuje jakékoliv jazykové bariéry.
V prvním singlu “ Pieces Of The Sun “ je vidět, že Ill Niňo jedou skutečně naplno; melodické kytary ječí nad hřmící rytmickou sekcí, vše se snoubí v refénu, který Vám bude burácet v hlavě ještě dlouho poté, co Vás přestane ničit nepopiratelný groove songu.
Skupina vybírala z původně vice než třiceti songů a dala si záležet na výběru skladeb pro finální verzi. “Na minulých albech jsme strávili nahráváním, výběrem a finálním mixem asi 4 měsíce. Na Enigmě jsme strávili 7 měsíců, protože jsme se chtěli ujistit, že všechno bude tak dobré, jak to jen půjde” dodává Chavarri.
Více času spolu s novým složením, přibyl druhý kytarista Diego Verduzco, a také velká vzájemná blízkost členů kapely, to vše se podepsalo na výsledku alba Enigma. Basák Pina vysvětluje, “Byli jsme schopni trávit spolu veškerý čas naprosto bez rozptylování. Celou dobu, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, šlo jenom o hudbu a myslím, že je to vidět.” Zatímco Cris, Laz, Dave a kytarista Ahrue Luster dávají písním základní tvar, jsou to Verduzcovy a Coutovy party, které kostru písní “obalují masem”.
Jakmile jsou dokončeny, přidá Cris k songům své texty a vytváří tak jejich skutečnou identitu. “Jde o zhoršení stavu naší planety a o politiku, která svět dostala do současné situace,” vysvětluje Machado pozadí textů na Enigmě, “ Je to příběh ničení a jeho následků. Života a Smrti. Živelného hněvu a spirituálního probuzení.” A tak i přes veškerá sžíravá obvinění je album stejně tak krásné, jako nazlobené. “Já se konec konců domnívám, že naše sdělení je pozitvní. Podporujeme sebeuvědomění a individualitu.”
A je to právě jejich individualita, jejich ochota vzepřít se trendům a zůstat věrni jak sobě samým, tak svým kuIturním identitám, která jim umožnila růst. “Myslím, že jsme latinská kapela s heavymetalovými kořeny a metalová kapela s latinským jádrem, nejsme jenom jedno nebo druhé.” vysvětluje Chavarri. “Byli jsme vychováni poslechem latinské hudby, a tak je to pro nás druhá přirozenost.” Kulturní dualita Ill Niňo je patrná ze správně pojmenovaného alba Enigma; alba, které stejnou měrou znovuvynalézá a vyvíjí. Takže nakonec možná nejsou Che Guevarova slova nejlepším způsobem, jak popsat hudbu Ill Nino.
Tato slova, která proslavil Ernesto “Che” Guevara, sloužila jako válečný pokřik Latinské Ameriky v 50. a 60. letech a postupně pronikla I do dnešní kultury. Pak je možná docela vhodné, že o 40 let později nazvali Ill Niňo své první album, výbušnou směs latinských rytmů, kytarových efektů a španělsko-anglických textů, Revolution, Revolucion.
A stejně jako Che Guevara, ani Ill Niňo nikdy neusnuli na vavřínech: místo toho se prokopávají stale hlouběji ke svým jihoamerickým kořenům a vytvářejí hudbu, která je zároveň silná i citlivá, sžíravá i nadějeplná, latinská a přitom univerzální. Jako výsledek života stráveného na pomezí kultur je nové album této šestice z New Jersey, Enigma, jejich dosud nejinovativnějším a nejsilnějším albem. Zahrnuje v sobě všechny různorodé prvky, které činí Ill Niňo tím, co jsou. Tím chce Enigma ne rozostřit, ale rovnou zničit geografické hranice, které nás rozdělují, a dokázat, že hudba je komunikačním prostředkem, jež nezná hranic.
Kapela Ill Niňo, založená v severním New Jersey bubeníkem Davem Chavarrim, zpěvákem Cristianem Machadou a basákem Laz Pinou, velmi rychle získala jméno pro svoji unikátní směs nesporně amerického metalu naroubovaného na páteř latinských bicích.
Jejich demo se dostalo do rukou vydavatelství Roadrunner records a smlouva byla podepsána v roce 2000. Jejich první album, v roce 2001 vydané Revolution, Revolucion, zastihlo kapelu ve světle reflektorů během vydání jejich singlu “What Comes Around” a vystoupení na Ozzfestu a Jägermeister Music Tour spolu s kapelami jako Linkin Park, Soulfly a Drowning Pool.
V roce 2003 vyšlo kapele album Confession, na kterém trochu omezili agresivitu a zároveň přidali do svého hudebního vývaru ještě více latinských chutí. Album se poprvé protlačilo do TOP 40 a ústřední singl “How Can I Live”, který byl take ústředním singlem filmu Freddy vs. Jason, jim pomohl zvýšit povědomí o kapele jak doma, tak v zahraničí.
Následovaly koncertní šňůry s Godsmack, Korn a Sevendust. Kapela taktéž prodala ve spojených státech více než 200,000 kopií svého druhého alba. Následovala DVD z roku 2004 Live In The Eye Of The Storm a 2005 One Nation Underground, která upevnila status kapely jakožto skutečných inovátorů v žánru latinské hudby a hard rocku.
V roce 2006 se Ill Niňo přátelsky rozešli s Roadrunner records a téměř okamžitě se upsali Cement Shoes Records. Skupina vydala omezenou edice EP o 5 písních, The Undercover Sessions, a vydala se na šestitýdenní turné na jeho podporu.
Po svém návratu se okamžitě vrhli na tvorbu nového alba. “Nyní máme úžasnou úroveň tvůrčí svobody,” vysvětloval Chavarri z nového domova kapely. “Jsme schopni se na albu Enigma vyjádřit naprosto bez hranic. ” A tato nově nalezená svoboda je patrná z první poznámky. Enigma zní daleko přirozeněji než kterékoliv album, které jí předcházelo, latinské rytmy a španělské vokály zde vystupují z tradičního zvuku daleko přirozeněji.
I když na některých písních jako třeba “Finger Painting (With The Enemy)“ a “Guerilla Carnival“ je stale patrná určitá tíže, je Enigma vice překvapující než konformní. Latinské kořeny ukotvují album bicími rytmy a španělskými vokály a daleko více tak vytvářejí klíčové přísady takových skladeb jako “March Against Me“ a “Estoy Perdido“, spíše než aby byli jenom pouhým “jižním kořením” . “Me Gusta La Soledad“ je balada zpívaná kompletně ve španělštině, jejíž rozmáchlý a přesto jemný obsah překračuje jakékoliv jazykové bariéry.
V prvním singlu “ Pieces Of The Sun “ je vidět, že Ill Niňo jedou skutečně naplno; melodické kytary ječí nad hřmící rytmickou sekcí, vše se snoubí v refénu, který Vám bude burácet v hlavě ještě dlouho poté, co Vás přestane ničit nepopiratelný groove songu.
Skupina vybírala z původně vice než třiceti songů a dala si záležet na výběru skladeb pro finální verzi. “Na minulých albech jsme strávili nahráváním, výběrem a finálním mixem asi 4 měsíce. Na Enigmě jsme strávili 7 měsíců, protože jsme se chtěli ujistit, že všechno bude tak dobré, jak to jen půjde” dodává Chavarri.
Více času spolu s novým složením, přibyl druhý kytarista Diego Verduzco, a také velká vzájemná blízkost členů kapely, to vše se podepsalo na výsledku alba Enigma. Basák Pina vysvětluje, “Byli jsme schopni trávit spolu veškerý čas naprosto bez rozptylování. Celou dobu, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, šlo jenom o hudbu a myslím, že je to vidět.” Zatímco Cris, Laz, Dave a kytarista Ahrue Luster dávají písním základní tvar, jsou to Verduzcovy a Coutovy party, které kostru písní “obalují masem”.
Jakmile jsou dokončeny, přidá Cris k songům své texty a vytváří tak jejich skutečnou identitu. “Jde o zhoršení stavu naší planety a o politiku, která svět dostala do současné situace,” vysvětluje Machado pozadí textů na Enigmě, “ Je to příběh ničení a jeho následků. Života a Smrti. Živelného hněvu a spirituálního probuzení.” A tak i přes veškerá sžíravá obvinění je album stejně tak krásné, jako nazlobené. “Já se konec konců domnívám, že naše sdělení je pozitvní. Podporujeme sebeuvědomění a individualitu.”
A je to právě jejich individualita, jejich ochota vzepřít se trendům a zůstat věrni jak sobě samým, tak svým kuIturním identitám, která jim umožnila růst. “Myslím, že jsme latinská kapela s heavymetalovými kořeny a metalová kapela s latinským jádrem, nejsme jenom jedno nebo druhé.” vysvětluje Chavarri. “Byli jsme vychováni poslechem latinské hudby, a tak je to pro nás druhá přirozenost.” Kulturní dualita Ill Niňo je patrná ze správně pojmenovaného alba Enigma; alba, které stejnou měrou znovuvynalézá a vyvíjí. Takže nakonec možná nejsou Che Guevarova slova nejlepším způsobem, jak popsat hudbu Ill Nino.
