In Extremo (latinsky: „na konci“ nebo „v extrému“) je německá folk metalová skupina původem z Berlína. Stylově kombinuje metal s tradičními středověkými písněmi, spojuje zvuk běžných rock/metalových nástrojů s historickými nástroji (např. dudy, harfa, niněra). Různé verze dobře známých středověkých balad tvoří hlavní část jejich repertoáru, ale postupem času si kapela píše i vlastní materiál. Ten je psán v němčině, zatímco ostatní písně jsou v mnoha různých jazycích včetně španělštiny, angličtiny, norštiny, švédštiny, islandštiny, francouzštiny, hebrejštiny, latiny.

In Extremo (zkráceně InEx, or just IX) začali jako dva oddělené projekty: bezejmená skupina hrající čistě středověkou hudbu, a rocková kapela. Časem se dostali do povědomí častými vystoupeními na středověkých trzích , kde hráli jejich akustické písně. V průběhu nahrávání v roce 1995, Michael Rhein (alias Das Letzte Einhorn, tj ."Poslední Jednorožec") založil projekt "In Extremo".

Zakládající členové byli Das letzte Einhorn, Flex Der Biegsame, Conny Fuchs (která opustila kapelu před vydáním z důvodů těhotenství s Dr. Pymontem) a Sen Pusterbalg (kterého krátce po oficiálním vydání nahradil Yellow Pfeiffer, tj. "Žlutý Dudák"). Původní složení rockové části bylo Thomas Der Münzer, Der Morgenstern (tj. "Raní hvězda") a Die Lutter.

Rostoucí počet návštěvníků a celkový obecný zájem přivedl In Extremo v roce 1995 k myšlence založit skupinu kombinující dudy s rockovými kytarami. Tak se stali rockovou skupinou s moderními nastroji jako bicí , elektrická basa a kytara propojenou s akustickými prvky.

V srpnu 1996, začali pracovat na prvním albu In Extremo, které již ale obsahovalo dvě rockové skladby. Protože nedostalo oficiální název, začalo se mu řikat "In Extremo Gold" kvůli zlatému obalu. V únoru 1997, bylo album stejně jako singl "Der Galgen" rychle vyprodáno na středověkých trzích.

In Extremo koncertovali odděleně jako středověká a rocková kapela až do 29.března 1997, kdy proběhl jejich první společný koncert. Od té doby, uznávají toto datum jako datum založení In Extremo, oficiálně se však oba projekty spojili až 11.ledna 1998. Jejich první "velký" koncert pak proběhl v dubnu 1998 na zámku Rabenstein v Brandenburgu.

Od té doby , se jejich hudba stala znatelně tvrdší a zároveň komerčně úspěšnější. Přesto však stále hrají duležitou roli nástroje jako dudy , loutny atd . Kapela je nyní také známá častým využívaním pyrotechnických efektů při jejich vystoupeních.

Texty pochází z církevních spisů (Merseburger Zaubersprüche, Wessebronner Gebet), Benediktýnských písemností (Raue See), nebo převzaté od neznámých autorů (Tannhuser, Poc Vecem). Čili fakt že nepoužívají jen staré nástroje, ale také jazyky, posílil jejich reputaci středověké metalové kapely. Stejně důležitým zdrojem textů je i středověká sbírka, Carmina Burana. Nicméně nejčastěji používané texty jsou od francouzského básníka François Villona.

Kromě elektrické kytary, baskytary, a bicích, se In Extremo prezentují netradičně(na rockovou kapelu) nástroji především středověkého původu. Používají nastroje jako jsou třeba dudy, niněra, šalmaj, harfa, citera, trumšajt a cimbál.

Dudy byly částečně vyrobeny Dr. Pymontem, Ale pomáhal je stavět zkušený výrobce dud. Na zakázku je dále vyráběn "rámový" buben kompletně potažený zebří kůží, zvaný "Das Pferd". Většina dalších nástrojů je vyráběna u řemeslných výrobců.

Některé texty nejsou skládané kapelou, ale pochází - stejně jako nástroje - ze středověku (8.-15. století). Tudíž jsou texty v různých jazycích, které pochopitelně neumí všichni členové kapely. Jazyky obsahují islandštinu, starou švedštinu, starou francouzštinu, střední horní němčinu, starou horní němčinu, latinu a další. Nejznámějším autorem jejich textů je francouzský básník François Villon (Rotes Haar, tj. Rudé Vlasy, a Erdbeermund, tj. Jahodová ústa, přeložené do němčiny Paulem Zechem). Dále, básně od Johanna Wolfganga von Goetheho (Der Rattenfänger, tj. Krysař) a Ludwiga Uhlanda (Des Sängers Fluch, tj. Pěvcovo prokletí - což In Extremo změnili na Spielmannsfluch, tj. Minstrelovo prokletí). Pro album Mein Rasend Herz, In Extremo napsali text k písni Liam first německy, který posléze přeložil do galštiny Rea Garvey, který s nimi také píseň nazpíval.

Poprvé se ve větším ukázali v první částí počítačové hry Gothic. Horník ve starém skladiští dá akustickou verzi skladby "Herr Mannelig" z alba Verehrt Und Angespien tomu kdo ho nejvíce pobaví.

Se stoupajícím úspěchem se o kapelu začaly zajímat i hudební stanice. Byli pozváni do programu Viva Interactive, kde měli patnáct minut call-and-response and zahráli dvě skladby. Odmítli pozvání do Top of the Pops aby zahráli "Küss Mich" (tj. "Polib mě"), protože Das Letzte Einhorn uvedl, že to není prostředí pro ně. Každopádně v roce 2005 již toto pozvání přijali a zahráli zde píseň "Nur Ihr Allein".

Ve stejném období se díky narůstajícímu publiku přesunuli z tržišť na festivaly jako Rock Am Ring , Wacken Open Air ,Taubertal Festival, a Nova Rock v Rakousku. Jejich prozatím největší publikum měli In Extremo na prvním koncertu rozlučkové tour Böhse Onkelze v Červnu 2005, kdy je vidělo 150,000 diváků.

První album In Extremo které vzbudilo opravdový zájem bylo "Verehrt Und Angespien". Vydobilo si v te době senzační 11té místo v německém žebříčku. Následující album, "Sünder Ohne Zügel", pak získalo místo desáté.

Nejvíce úspěchu sklidili s albem "7"; které skončilo dokonce na třetím místě. Video k singlu "Küss Mich" bylo velmi často poštěno na německých hudebních kanálech.