Rockový big band Krásné nové stroje vznikl už někdy v roce 1982, i když na začátku ho tvořili pouze tři lidé - dirigent a zpěvák Stanislav Diviš (výtvarník - duchovní otec souboru), kytarista Robert Nebřenský a tanečník a příležitostný zpěvák...
O-skupine
Rockový big band Krásné nové stroje vznikl už někdy v roce 1982, i když na začátku ho tvořili pouze tři lidé - dirigent a zpěvák Stanislav Diviš (výtvarník - duchovní otec souboru), kytarista Robert Nebřenský a tanečník a příležitostný zpěvák Martin Choura. S tímto tříčlenným jádrem ještě spolupracovali kytarista a baskytarista Bohumil Dvořák a baskytarista Pavel Jakub Ryba, který ovšem vzápětí přestoupil do Kratochvílova Jazz Q.
Tvář a koncepce kapely se začala rýsovat někdy začátkem roku 1984, kdy byl do vlastně klasického rockového obsazení přijat violoncellista Marek Klánský a zároveň došlo k postupnému rozrůstání dechové sekce a tím i nabývání na její důležitosti. Tvořili ji saxofonisté Petr Venkrbec (zároveň Combo FH), Martin Hájek a Pavel Gregor, dále Petr Háj (fl) a Jaroslav Kosina (tp). Ač toto nástrojové obsazení dávalo předpoklad k tomu, aby se KNS stali novodobým jazz-rockovým tělesem, návštěvník, který zavítal v té době na jejich koncert, byl překvapen živou až živelnou smrští jakési fúze nové vlny, funku a jazzu, podpořenou navíc strhujícími výkony jednotlivých hráčů.
U kapely byla vždy důležitá i vizuální stránka vystoupení - nalíčení hudebníci se při hraní divoce pohybovali přičemž největší pozornost na sebe strhávali „šílený" tanečník Martin Choura a samozřejmě frontman Stanislav Diviš.
Autory většiny skladeb byli Diviš a Nebřenský, přičemž zcela zvláštní kapitolu u nich tvořily texty, plné krátkých refrénových sloganů, většinou složených ze zvukomalebných „vymyšlených“ slovíček. K tomu dodává výtvarník S. Diviš: „U komisí jsme měli velký problémy s tím, proč místo vět, veršů, používáme nic neříkající slogany jako třeba ´duci buci´, jenže v tom je ten fór, ta napěchovaná absurdita slova. V našem podání, kde rovnoměrně působí hudební a vizuální složka, by byl jakýkoli vysvětlující text zavádějící a ztrácel by smysl. Tady se musí pracovat s náznakem.“
Skupina nejvíc vystupovala v domovských klubech Na Chmelnici a Opatově, ale účastnila se kupříkladu i přehlídky rockových kapel v Ostrově nad Ohří. KNS se objevili samozřejmě i ve filmu „Hudba 85“. V tom čase ve studiu Martina Kratochvíla natočili i svoje první šestiskladbové demo s kterým ale nebyli příliš spokojeni, nahrávka byla podle Diviše příliš "chladná a suchá". Byl to úplný kontrast oproti živelným vystoupením formace, na nichž publikum jásalo a smálo se při skladbách "Návštěva", "Duci buci", "Cíchy" nebo "Palmovka".
Někdy v roce 1986 odešli Nebřenský s Venkrbcem založit skupinu Vltava a Choura se začal více věnovat svému vlastnímu projektu - happeningovému souboru Ženy. V prosinci téhož roku vznikla první kvalitnější studiová nahrávka ve studiu Jiřího Hradce, díky níž se soubor octl na kazetové kompilaci nových českých kapel "Four Tops", na které jsou ještě Garáž, Dybbuk a Laura a její tygři. O rok později se KNS objevily v sestavě Stanislav Diviš (voc), Zdeněk Klen (bg), Ivan Pavlů (ds), Filip Hořánek (g), Roman Kopřivník (ks), Jaroslav Kosina (tp), Jiří KOsina (sax), Jan Štolba (sax), Petr Háj (fl) na svém prvním oficiálním nosiči; Panton se uvolil vydat souboru épéčko, na němž se objevilo pět skladeb právě ze studiové nahrávky natočené u Hradce. V té době už ale kapela prakticky neexistovala - začaly vznikat první aktivity výtvarného sdružení Tvrdohlaví, jehož byl Diviš členem, takže se KNS téměř na čtyři roky odmlčely.
Na počátku devadesátých let se začalo bossovi po hudbě opět stýskat a tak byl ansámbl obnoven. Přestože se opět blýskl několika elegantními hity ("Felicie"), tak velký ohlas jako v 80. letech už se mu nepodařilo získat.
Tvář a koncepce kapely se začala rýsovat někdy začátkem roku 1984, kdy byl do vlastně klasického rockového obsazení přijat violoncellista Marek Klánský a zároveň došlo k postupnému rozrůstání dechové sekce a tím i nabývání na její důležitosti. Tvořili ji saxofonisté Petr Venkrbec (zároveň Combo FH), Martin Hájek a Pavel Gregor, dále Petr Háj (fl) a Jaroslav Kosina (tp). Ač toto nástrojové obsazení dávalo předpoklad k tomu, aby se KNS stali novodobým jazz-rockovým tělesem, návštěvník, který zavítal v té době na jejich koncert, byl překvapen živou až živelnou smrští jakési fúze nové vlny, funku a jazzu, podpořenou navíc strhujícími výkony jednotlivých hráčů.
U kapely byla vždy důležitá i vizuální stránka vystoupení - nalíčení hudebníci se při hraní divoce pohybovali přičemž největší pozornost na sebe strhávali „šílený" tanečník Martin Choura a samozřejmě frontman Stanislav Diviš.
Autory většiny skladeb byli Diviš a Nebřenský, přičemž zcela zvláštní kapitolu u nich tvořily texty, plné krátkých refrénových sloganů, většinou složených ze zvukomalebných „vymyšlených“ slovíček. K tomu dodává výtvarník S. Diviš: „U komisí jsme měli velký problémy s tím, proč místo vět, veršů, používáme nic neříkající slogany jako třeba ´duci buci´, jenže v tom je ten fór, ta napěchovaná absurdita slova. V našem podání, kde rovnoměrně působí hudební a vizuální složka, by byl jakýkoli vysvětlující text zavádějící a ztrácel by smysl. Tady se musí pracovat s náznakem.“
Skupina nejvíc vystupovala v domovských klubech Na Chmelnici a Opatově, ale účastnila se kupříkladu i přehlídky rockových kapel v Ostrově nad Ohří. KNS se objevili samozřejmě i ve filmu „Hudba 85“. V tom čase ve studiu Martina Kratochvíla natočili i svoje první šestiskladbové demo s kterým ale nebyli příliš spokojeni, nahrávka byla podle Diviše příliš "chladná a suchá". Byl to úplný kontrast oproti živelným vystoupením formace, na nichž publikum jásalo a smálo se při skladbách "Návštěva", "Duci buci", "Cíchy" nebo "Palmovka".
Někdy v roce 1986 odešli Nebřenský s Venkrbcem založit skupinu Vltava a Choura se začal více věnovat svému vlastnímu projektu - happeningovému souboru Ženy. V prosinci téhož roku vznikla první kvalitnější studiová nahrávka ve studiu Jiřího Hradce, díky níž se soubor octl na kazetové kompilaci nových českých kapel "Four Tops", na které jsou ještě Garáž, Dybbuk a Laura a její tygři. O rok později se KNS objevily v sestavě Stanislav Diviš (voc), Zdeněk Klen (bg), Ivan Pavlů (ds), Filip Hořánek (g), Roman Kopřivník (ks), Jaroslav Kosina (tp), Jiří KOsina (sax), Jan Štolba (sax), Petr Háj (fl) na svém prvním oficiálním nosiči; Panton se uvolil vydat souboru épéčko, na němž se objevilo pět skladeb právě ze studiové nahrávky natočené u Hradce. V té době už ale kapela prakticky neexistovala - začaly vznikat první aktivity výtvarného sdružení Tvrdohlaví, jehož byl Diviš členem, takže se KNS téměř na čtyři roky odmlčely.
Na počátku devadesátých let se začalo bossovi po hudbě opět stýskat a tak byl ansámbl obnoven. Přestože se opět blýskl několika elegantními hity ("Felicie"), tak velký ohlas jako v 80. letech už se mu nepodařilo získat.