"Člověk by v dnešním přetechnizovaném světě neměl zapomínat na krásu techniky. Neměl by zapomínat, co vše předcházelo vynálezům, které se dnes běžně používají. Dřívější badatelé byli hlavně snílci, kteří chtěli svými objevy změnit svět k lepšímu a svým vynálezům tak věnovali kus sebe. A o to Magnetik jde - oslavovat krásu lidských objevů a hledat v technologii lidskou duši."

S takovým předsevzetím přicházejí hudebníci Moimir Papalescu a Peter Van Krbetz za podpory SM24. Jelikož vždy patřili k větvi muzikantů, která na první místo kladla alternativnější formy vyjádření (vzpomeňme Krbetze jakožto člena Psích Vojáků a Vltavy, Papalescovo působení v kapelách Vanessa a Gundreams nebo oba v Moimir Papalescu & The Nihilists), jako Magnetik v tomto trendu logicky pokračují. Hlavním cíl přitom spatřují ve tvorbě hudby s oním magickým kouzlem jedinečnosti, jaké dýchá z vědeckého bádání.

Magnetik tak nezapomínají připomenout influenciální literaturu Karla Čapka, Julese Verna nebo filmové umění Karla Zemana či Fritze Langa. Taktéž se klaní před úžasnými vesmírnými výlety Gagarina a Armstronga, před vizemi A. C. Clarka, stejně jako před prvními syntetickými tóny Kraftwerk, Neu nebo Tangerine Dream.

Jako formu vyjádření nepoužívají nejmodernější nástroje, ale spíše hledají nové způsoby, jak naložit s těmi starými. Je ovšem zajímavé, že filosofie projektu spolu s elektronickými přístroji Moimira Papalescu a saxofonem Petera Van Krbetze činí z Magnetik překvapivě mnohem víc, než obvyklou postmoderní hříčku s označením "retro projekt".