O-skupine
Skupinu Masomlejn založil v Havířově v roce 1986 kytarista a zpěvák Martin Lukáš a ke spolupráci si přizval nejznámějšího baskytaristu tohoto regionu - Jiřího „Bobeše“ Prokše (Radegast, Třírychlostní Pepíček). Začínali jako trio s automatickým bubeníkem, přičemž tím třetím do party, který ale kapele jen vypomáhal (ovšem po celou dobu existence) byl saxofonista Jiří „Ryba“ Tibitanzl jinak basista PbK Blues. Poté byli do skupiny přijati bubeník Michal Lang (zároveň Pbk Blues) a zpěvačka Dana Kalous (ex-Radegast). Název byl inspirován pasáží z knihy "Piknik u cesty" bratří Strugackých: "...tady člověk s láskou k bližnímu moc nepořídí. Všechno tady člověk může projít, sám ale mlýnkem na maso neprojde..."
Masomlejn zkoušel na zámečku v Životicích nedaleko vepřína a koncertní premiéru měl hned na konci roku 1986 v olomouckém S-klubu na akci Mixuláš. Poté odehrál několik koncertů po celé republice - např. v Praze v populárním klubu Na Chmelnici, ve Valmezu v rámci festivalu Valašský špalíček, a velký ohlas vzbudil i na pražském Rockfestu v roce 1988.
Kapela zpočátku vystupovala v normálním civilním oblečení, ale postupem doby si její členové na sebe navlékali čím dál tím víc komičtější a bizarnější oděvy, které ovšem přesně korespondovaly s hudebním stylem, jenž skupina produkovala. Crazy punk Masomlejnu využíval sdělení pomocí legrace, absurdního humoru nebo vtipné zkratky. V olomouckém punk magazínu Sračka se o souboru píše (1989): "Masomlejn dává přednost odlehčené poloze vtipné ironie, parodického nonsensu i originálního humoru. Výsledkem je ´totální´ sepětí hudební, textové a vizuální složky, představující jednolitý koncepční celek. Od prvního jednoduše syrového zvuku se kapela postupně dobrala k dnešnímu současnému projevu, kde základní punkový substrát znamenitě doplňují nevšední texty, ozvláštněné hojným použitím regionálního dialektu spolu s promyšlenou pódiovou prezentací na způsob rockového divadla či kabaretu." Z výše uvedeného hodnocení tak trochu vyplývá, že soubor hlavně glosoval tehdejší události, život ve svém městě. Ovšem za maskou klaunů a všemi těmi ironickými texty ale zůstávala skryta silná nasranost.
„Havířov je město mladých starců,“ řekl v Melodii (1988) kapelník Martin Lukáš. „Nedivte se proto, že naše písně oscilují mezi rezignací a vztekem.“ Však také kapela nebyla doma prorokem, neboť v letech 1986-8 se jí podařilo vystoupit ve svém rodném městě jen jednou (duben 1987) a s nepříliš velkým ohlasem. To už byla ale známa v Praze (právě díky účastem na Rockfestu 1988 a 89) a uznávána punkery a hardcoristy v Čechách i na Moravě.
Masomlejn patřil do ranku kapel tvrdé havířovské líhně. Jeho vystoupení bylo nabito krátkými údernými vypalovačkami (přibližujícími soubor občas do hardcoreové roviny), které jeho členové prokládali mluvenými skeči, což okamžitě navozovalo atmosféru jakéhosi ulítlého hudebního happeningu. Skupina se v 90. letech párkrát na čas odmlčela, ale podle posledních zpráv již opět pokračuje v koncertování.
Autor: uživatel(ka) matejhruska
Masomlejn zkoušel na zámečku v Životicích nedaleko vepřína a koncertní premiéru měl hned na konci roku 1986 v olomouckém S-klubu na akci Mixuláš. Poté odehrál několik koncertů po celé republice - např. v Praze v populárním klubu Na Chmelnici, ve Valmezu v rámci festivalu Valašský špalíček, a velký ohlas vzbudil i na pražském Rockfestu v roce 1988.
Kapela zpočátku vystupovala v normálním civilním oblečení, ale postupem doby si její členové na sebe navlékali čím dál tím víc komičtější a bizarnější oděvy, které ovšem přesně korespondovaly s hudebním stylem, jenž skupina produkovala. Crazy punk Masomlejnu využíval sdělení pomocí legrace, absurdního humoru nebo vtipné zkratky. V olomouckém punk magazínu Sračka se o souboru píše (1989): "Masomlejn dává přednost odlehčené poloze vtipné ironie, parodického nonsensu i originálního humoru. Výsledkem je ´totální´ sepětí hudební, textové a vizuální složky, představující jednolitý koncepční celek. Od prvního jednoduše syrového zvuku se kapela postupně dobrala k dnešnímu současnému projevu, kde základní punkový substrát znamenitě doplňují nevšední texty, ozvláštněné hojným použitím regionálního dialektu spolu s promyšlenou pódiovou prezentací na způsob rockového divadla či kabaretu." Z výše uvedeného hodnocení tak trochu vyplývá, že soubor hlavně glosoval tehdejší události, život ve svém městě. Ovšem za maskou klaunů a všemi těmi ironickými texty ale zůstávala skryta silná nasranost.
„Havířov je město mladých starců,“ řekl v Melodii (1988) kapelník Martin Lukáš. „Nedivte se proto, že naše písně oscilují mezi rezignací a vztekem.“ Však také kapela nebyla doma prorokem, neboť v letech 1986-8 se jí podařilo vystoupit ve svém rodném městě jen jednou (duben 1987) a s nepříliš velkým ohlasem. To už byla ale známa v Praze (právě díky účastem na Rockfestu 1988 a 89) a uznávána punkery a hardcoristy v Čechách i na Moravě.
Masomlejn patřil do ranku kapel tvrdé havířovské líhně. Jeho vystoupení bylo nabito krátkými údernými vypalovačkami (přibližujícími soubor občas do hardcoreové roviny), které jeho členové prokládali mluvenými skeči, což okamžitě navozovalo atmosféru jakéhosi ulítlého hudebního happeningu. Skupina se v 90. letech párkrát na čas odmlčela, ale podle posledních zpráv již opět pokračuje v koncertování.
Autor: uživatel(ka) matejhruska