Samuel Klika – baskytara
Po pár měsících, co jsem hrál na basu, za mnou přišel můj učitel s tím, že vedení školy chce dát dohromady školní kapelu, a seznámil mě s Davidem. Dostali jsme za úkol sehnat další hudebníky a nacvičit písničky jako třeba Sladké mámení a tak. To se však moc nedařilo, protože kytarista, kterýho jsme sehnali, nikdy nedorazil na zkoušku a navíc jsme neměli zpěv - tudíž jsme neměli nikoho… Naše problémy se však skoro omylem vyřešily, když si David všiml na školní besídce mého bratra, jak zpívá a hraje na kytaru. David se ho zeptal, jestli by se nechtěl přidat do naší kapely. Thomas bez váháni souhlasil a přivedl s sebou i Karla. Nejdřív jsme chtěli hrát převzatý písničky, ale náš učitel Pepa Štěpánek nás jasně přesvědčil, že kapela je od toho, aby tvořila a hrála vlastní písničky, a tak Thomas dal dohromady první vlastní věc a tím to celý začalo. Po pár měsících jsme se stali kompletní, když se na naší zkoušku přišel podívat Petr a následně se přidal do kapely. Ale na začátku všeho jsem byl jen já a David - něco jak Adam a Eva…


David Fuxa – bicí
Se Samem jsme už nějaký čas chtěli založit kapelu. A pak při jedný vánoční besídce jsem doprovázel zpěvačku (mimochodem to byla Karlova sestra) a shodou okolností tam Sam hrál taky s někým. Dohráli jsme a sledovali zbytek koncertu z hlediště. Na jevišti seděl s kytarou mladý a nadaný sympaťák. Hledali jsme do naší kapely zpěváka a to byla veliká možnost jak obsadit místo kytaristy a zpěváka nejednou. Když jsem říkal Samovi, že za ním zajdu a jestli ho nezná, tak řekl: ,,To je můj brácha“. Když jsem přišel na první zkoušku, tak Karel už ladil kytaru. Nestihli jsme se ani pozdravit a mířili do studia nahrát naší první písničku Drug. Thomas pak nahrávku pustil Petrovi a písnička se mu samozřejmě líbila, ale jen ho napadlo, že by mohl zahrát nějaké klávesy ke zpěvu, tak jsme to jen zkusili na zkoušce, jak by to znělo, a už tam zůstal.

Karel Kreisinger - kytara
Bylo chladné dopoledne. Rozbředlý sníh se válel v kopkách všude kolem vás a na místech, kde již slunce sníh rozpustilo, se na svět začaly prorůstat sněženky. Prostě předvánoční čas, znáte to... V tu dobu naše škola každoročně pořádá besídku, na které se všechny třídy ukážou v tom pravém světle. A přesně na jedné z těchto besídek za mnou přišel Thomas říkajíc mi o tom, že prý zakládá s bratrem Samem kapelu, a že jestli bych jim do jejich písní nechtěl zahrát nějakou tu vyhrávku nebo sólo na kytaru. Neměl sem důvod odporovat, a tak sem se s ním domluvil na datu první zkoušky. Před tím, než jsme se rozešli, se mě ještě zeptal na to, jestli nemám číslo na bubeníka, se kterým sem hrál na vánočním koncertě. Tímto vznikla skupina Eyeshine, kterou jsme asi do dvou dnů přejmenovali na název No Heroes. Po čase se k našemu uskupení přidal ještě klávesista Pert, aby nám pomohl v našem snažení svou zkušenou rukou. Tímto krokem se z nás stalo už kompletní „No Heroes“.

Thomas Klika – zpěv a kytara
Hrál jsem náhodou na vánoční besídce písničku You Belong to Me od Boba Dylana. Tam jsem potkal Davida a Karla (taky tam něco hráli). Už jsem věděl, že bych chtěl dát dohromady nějakou kapelu a hledal jsem na to správný lidi. Oslovil jsem se Samem Davida a pak Karla, jestli by nechtěli sejít se a dát zkoušku. Tak jsme pár týdnů nato tu zkoušku opravdu dali. Hráli jsme tam jednu mojí písničku, o které už nikdo neví, jak se hraje.. Asi za tři měsíce se k nám přidal Petr. Přišel za mnou, jestli bysme nechtěli hrát písničky, který napsal, že je nějak nemůže uplatnit. No ale mně bylo jasný, že chtěl hrát s náma!

Petr Tichý – klávesy
Ve sklepní zkušebně u nás ve škole se z ničeho nic jednou objevili čtyři kluci, kteří si říkali No Heroes. Nacvičili jednu písničku a hned se hrnuli na náš školní festival Hudební mazec jako velký hvězdy. Byli tam přijatý s dobrým ohlasem, i když v průběhu tý písničky zpomalovali tak, až jsem se bál, že se nikdy nedostanou na konec. Pak za mnou jednou přišli, že prý jestli s nima nechci zahrát na májích v Otročiněvsi – evidentně se báli, že dostanou půllitrama po hlavách a poženou je. A jelikož mi jich bylo líto, tak jsem do toho šel. No a už to tak zůstalo – a tak konečně vznikli kompletní No Heroes.