Jedenáct let po svém prvním vystoupení v domovském Manchesteru, osm let po slavném albovém debutu Definitely Maybe, pět let po britpopovém šílení médií, stále není pochyb o tom, proč milióny lidí zbožňují Oasis: poctivost. Tito muži a jejich hudba totiž stále zůstává takovou, jakou vždy byla: poctivou. Lidé věří Oasis, jako vždy v minulosti. Lidé ví, že bratři Gallagherové to se svou tvorbou vždy mysleli vážně a upřímně a právě to dovedou ocenit.

Proto se nelze divit, že když se jednoho rána v zimě tohoto roku dostalo do prodeje 120 000 lístků na jejich dva letní koncerty ve Finsbury Parku v Londýně, už v poledne volal Noelovi Gallagherovi jeho manažer, že všechny vstupenky jsou beznadějně vyprodány. Co to znamená? Že Oasis pořád zůstávají největším zjevem britském rock´n´rollu. „A to nikdo z těch lidí neslyšel vůbec nic z našeho nového materiálu,“ podotýká Noel Gallagher. „Co kdybysme udělali reggae album?“

Oasis ale nenahráli reggae album. To, co nahráli je Heathen Chemistry: explozivní? Ano! Experimentální? Ne! Je to další skvělé album od Oasis, páté, které nahráli ve studiu a to nejlepší, jak říká Noel, od What´s The Story (Morning Glory)? To se stalo nejprodávanějším britským albem v hudební historii (pouze v roce 1996 Oasis prodali 18 miliónů kusů svých alb). „Samozřejmě, že jsme se hudebně trochu posunuli,“ říká Noel. „Ale nezměnili jsme naši tvář. Toho nejsme schopní. Nemám na to, abych najednou začal předvádět své alter ego, stejně jako na to nemá Liam. Stejně bych nevypadal dobře v kožených kalhotech... Zůstáváme stejní, stejně jako máme stále stejné oblíbené kapely – Beatles a Sex Pistols. Děláme Oasis music, nic jiného. Stejně jako vždy, upřímná slova.

Podobně není třeba hledat hluboké smysly a jinotaje v názvu alba. To pochází z trička, které si Noel koupil na Ibize. „Miluju tuhle nahrávku,“ tvrdí Noel. „Ale to bych vlastně měl říct tak i tak, ne?,“ dodává s úsměvem. Při obecně známé Noelově tvůrčí sebekritice je ale třeba brát tohle prohlášení vážně. Vždyť to byl on, kdo se veřejně kriticky vyjádřil ke třetímu albu Oasis a kdo později prohlásil, že na dosud posledním – dle názoru veřejnosti skvělém – albu Standing On The Shoulder Of Giants jsou jen tři čtyři výborné písničky. Je mu třeba věřit, když říká: „Je to lepší kolekce písniček, než naše předchozí dvě, možná dokonce tři alba. Proč? Protože ty písničky jsou jednoduše lepší. Vše je o moc složitější. Stále více materiálu vyhazuju. Nemůžete prostě napsat Strawberry Fields Forever.“

„Nevím, jestli jsem teď lepší skladatel,“ pokračuje v přemýšlení nahlas Noel. „Ale kolem kapely je něco ve vzduchu, něco, co přináší lepší a silnější písničky.“ Odmítá to dále analyzovat, ale připouští, že svou roli hrála i soutěživost s Liamem, autorem tří nových skladeb a novými členy Gemem Archerem a Andym Bellem, který každý přispěli po jedné nové skladbě. „Možná je to otázka soutěživosti,“ přemítá. „Nevím. Keith Richards ale jednou řekl: Nejste to vy, kdo hledáte písničky. Ony si hledají vás.“

„Nejlepší písničky vždy přicházejí samy od sebe. Sedíte s kytarou, kusem papíru a tužkou. Napadne vás první řádek a potom už to jde samo.“ Tohle se mu loňské léto přihodilo několikrát. „Bydlel jsem v hotelu poblíž Buckinghamského paláce. Teplé počasí, kašlal jsem na všechno v televizi, zamilován do své přítelkyně. Během deseti minut jsem napsal She Is Love. Live Forever, to byl podobný příklad. To jsou písničky, které něco znamenají i pro další lidi. Tyhle písničky člověk prostě napsal na jeden zátah, vzal kytaru, zahrál je, nahrál na kazetu... přeskočíte šest měsíců a stojíte na pódiu, kde tu samou skladbu s vámi zpívá třeba šedesát tisíc lidí. Co to sakra je? Je to kouzlo, jak kdysi řekl Paul Daniels.“

Podobně vznikla také další novinka Stop Crying Your Heart Out. „Tahle skladba si mě našla,“ říká Noel. „Je to o tom, jak se vyrovnáte se svým životem, jak se jej snažíte zlepšit, jak víte, že osud nemůžete změnit.“ Dnes už je jasné, že tato písnička bude novou Wonderwall. „Má potenciál stát se velkým celosvětovým hitem.“

Jak už bylo zmíněno výše, She Is Love je o Noelově nové přítelkyni. Hodně lidí si zase bude myslet, že Force Of Nature je zase o Noelově bývalé ženě. Ale to se budou plést. „Budu to muset vyvracet asi tisíckrát,“ tvrdí Noel. „Napsal jsem to pro film s Judem Law a Johnny Lee Millerem už asi rok před rozvodem a mám video, které to může dokázat. Tohle video s sebou budu nosit ke všem rozhovorům kolem nového alba.“ Tak nebo tak, jisté je, že tato skladba je úžasná pocta klasice Nightclubbing Iggyho Popa.

Tentokrát je tu ale vedle Noela ještě Liam. „Když jsem slyšel Born On A Different Cloud, nechtěl jsem uvěřit tomu, že to napsal Liam,“ vzpomíná. „Prostě jsem si myslel, že mi lže. Jenže on věděl, že jednou přijde den, kdy to dokáže.“

Minulostí jsou jejich vzájemné roztržky, hádky a rozchody. Hlavní jsou pro ně oba nyní opět Oasis. „Dospěl jsem k tomu, že toho kluka miluju,“ tvrdí Noel. „Je takovej, jakej je. Opravdovej. Lidi si myslí, že pořád hraje nějakou image. Není to pravda. On je opravdu tak ukecanej, legrační a odrzlej. Ale Liam teď už dobře ví, že když se má pracovat, nemůže se ve třiceti letech chovat jako šestnáctiletý puberťák. Jakmile jsme začali psát písničky, přestal se chovat jako šašek.“

Díky této změně v přístupu a také uklidňujícího vlivu nových členů skupiny, bylo nahrávání nové desky relaxované, střízlivé a prosté hádek a rozchodů. Všechna energie kapely směřovala k nahrávání nového materiálu, ne k vytváření dalších mýtů a skandálů kolem jména Oasis.

„Děláme to už deset let. Stáli jsme na úplném vrcholu. Na vrcholu hory, ze které jsme shlíželi dolů a měli nádherný rozhled. Byli jsme ale taky úplně dole, na samém dně – členové kapely odcházeli, drogy, alkohol, hádky. Naříkejte nám, co máme dělat. Víme to teď moc dobře. Dělali jsme všechno. Byli jsme těmi nejmenšími, byli jsme také těmi největšími a nejoslavovanějšími a nejlepšími.