Anglická dvojice (původem z Liverpoolu), v prvním období řazena k syntezátorové new wave nebo do proudu new romance. Sami přiznávají fascinaci Kraftwerkem. Humphreys je ročník 1960, McCluskey 1959. Oba se v r. 1977 objevují ve sk. Hitler Underpantz, která se přejmenovala na The Id (jedna jejich píseň – Julia´s Song – se objevila na kompilaci Street To Street – A Liverpool Album, které vyšlo v r. 1979). The Id se v r. 1978 rozpadají a dvojice pak pokračuje pod názvem VCL XI, ale už na 1. koncertě se představují jako OMD.

V r. 1979 jim na zn. Factory vychází úspěšný singl Electricity. V r. 1980 se objevuje 2. singl - Red Frame White Light, ale většími hity se stávají až následující Messages a Enola Gay. Úspěšná jsou i první dvě alba. Na koncertech se objevují ve čtveřici, s hráčem na syntezátory Davem Hughesem (později Martin Cooper - kkávesy, saxofon, baskytara, kytara) a bubeníkem Malcolmem Holmesem.

Následují hity Souvenir (1981), Joan Of Arc (1981), Maid Of Orleans (1982), Locomotion (1984). Velmi úspěšné je album Architecture And Morality a slušně si vedou i desky Dazzle Ships a Junk Culture. V r. 1985 se OMD částečně prosazují i v USA a hit If You Leave z r. 1986 je tam už úspěšnější než v Anglii.

Kolem r. 1990 dochází k ústupu ze slávy. V r. 1988 P. Humphreys skupinu opustil a založil vlastní - Listening Pool. McCluskey pokračuje pod hlavičkou OMD sám. Na koncertech pak obvykle vystupuje s dalšími hudebníky, m.j. s producentem Stuartem Kershawem u bicích. V r. 1993 se McCluskey spojil s Karlem Bartosem (ze sk. Kraftwerk) v projektu Electric Music.
Album Universal je opět relativně úspěšné.