Nejprve si řekněme, co znamená výraz "Ska - Pra Šupina". Dobové anály na tuto otázku neumí spolehlivě odpovědět; jazykový rozbor poukazuje na součást kapřího těla - jednoduše, jen tak, samozvaně a samofunkčně. Avšak tento v běžném životě správný...
O-skupine
Nejprve si řekněme, co znamená výraz "Ska - Pra Šupina". Dobové anály na tuto otázku neumí spolehlivě odpovědět; jazykový rozbor poukazuje na součást kapřího těla - jednoduše, jen tak, samozvaně a samofunkčně. Avšak tento v běžném životě správný a logický úsudek vyvrací pověst, kterou si pamatují jen bájní zakladatelé. V časech, kdy ještě neexistoval oficiální název skupiny, si jakýsi kamarád při jakési příležitosti zkolený čímsi všiml na podlaze v něčí garáži drobného, napolo plesnivého předmětu, který známe pod názvem trsátko. Podržel jej překvapeně proti světlu a prohlásil zlomovou větu: "Ale vždyť to je nějaká z kapra šupina" . Oči zainteresovaných se střetly, nebylo třeba slov... S klidem tedy můžeme formulaci Ska - Pra Šupina překládat též jako neznámé trsátko. Stalo se tak v roce 1994.
Začátky Ska - Pra Šupiny (dále jen SPŠ), kterou přátelé, známí, ale i věrní fanoušci v průběhu času přejmenovali na "Skaprošku", byly k dnešní době spíše pozvolné. V lepším případě to chodí takto: Mladí lidé, chtiví hraní, si založí kapelu, nahrají demo a vrhnou se na lobbing-tour - obíhají vydavatelství a snaži se prosadit. V tom horším takto: Manager firmy svolá casting, vyberou se tváře, nahraje se standardní, líbivá píseň a slovo showbusiness může naplnit svůj význam. SPŠ postupovala pravěkým způsobem - baví-li tě to, děláš to, popřípadě tě to baví a vše ostatní je víceméně podřadné.
SPŠ nahráli dema pro úzký okruh posluchačů - byly to: "Anča Malinová" z roku 1995 a "Američania idú" z roku 1997, to vše v duchu filozofie, že kopírování rozhodně nezabíjí hudbu, právě naopak. Posílení pozitivními reakcemi publika na klubových akcích a festivalových koncertech se odhodlali pro dramatický čin - vydat plně ve své režii CD. To se podařilo na přelomu milénia a disk dostal název "Zblíži a poteší". Z tohoto alba pochází též první médiemi akceptovaná píseň >Skapatá ryba<.
Ve stejné době vzniká celokapelová teorie konečného fiaska. Teorie konečného fiaska spočívá v myšlence, že SPŠ bude hrát do té doby, dokud nepřijde fiasko. Je to však jen zdánlivý negativismus. Vědomí, že není zapotřebí ´nahánět kšefty´(= dobře placené vystoupení, nejlépe tak dvakrát až třikrát za den), ´starat se o image´, ´obíhat redaktory bulvárního zrna´, ´předhánět se ve vymýšlení možného výdělku´... je v konečném důsledku příjemné, ale i motivující.
Po prvním CD určeném pro širokou veřejnost se zaprášilo, a proto následovalo nevyhnutelné pokračování - živá nahrávka koncertu v Dubnici pod názvem "Hore na Mire" (2001). V průběhu několika měsíců si všechny vydané exempláře našli své spokojené majitele.
Členové SPŠ o něco zestárli, usadili se. Poměr idealismu a realismu se vyvážil a přešel spíše v realismus, přesto však neodmítli nabídku vydavatelství na nahrání jejich třetího (pro běžného posluchače však de facto prvního) alba "Good-bye underground". Nutno podotknout, že nabídka onoho vydavatelství byla za deset let existence SPŠ jediná upřímná a seriózní.
Dobrovolné hudební sdružení SPŠ se brání žánrovému škatulkování. V písních nalezneme prvky ska, reagge, punku, domácího folklóru etc. včetně nějakého toho elektronického osvěžení. Přihmouříme-li oči, lze hovořit o undergroundovo-popové produkci. Důležité je, aby se publikum během koncertů mohlo svobodně hýbat, skákat a prospěvovat si refrén.
Za celou dobu existence SPŠ byla největším problémem dechová sekce - členové této sekce byli vždy buď nesmírně komplikovanými bytostmi, a nebo se jednalo o studované konzervatoristy - jazzmany, kteří neustále cítili potřebu být sólisty. Najít adekvátního člena byl veliký problém. Produkce SPŠ totiž ve své podstatě není založena na řemeslné dokonalosti; jde de facto o souzvuk myšlenky a jejího emotivního podání (samozřejmě za dodržování osvědčených výrobních postupů). Dnes jsou již saxofonistické problémy zažehnány.
Devízu dechové sekce má na starosti Gabika (ex Polemic) a Jásir Andrejevič (paradoxně konzervatorista). Rytmickou složku spravuje Hulo van Doski. Kytarovoé sekci šéfuje Čyčy de Žermé, basouvé Jankuu. Melodicky verbální vyjádření produkuje Vladimír Meresievovič. Klavírní školu představuje Hrebbie. Dohromady váží 535 kg a mají 216 zubá. Věkový průměr je (díky mladíčkovi Jásirovi Andrejevičovi) 26 let.
Jmenovaná skupina lidí, která tvoří SPŠ, se do muzikální budoucnosti dívá s optimismem, těší se především na letní festivaly a od nového CD "Good-bye underground" očekává věcnou odpověď na teorii konečného fiaska.
Začátky Ska - Pra Šupiny (dále jen SPŠ), kterou přátelé, známí, ale i věrní fanoušci v průběhu času přejmenovali na "Skaprošku", byly k dnešní době spíše pozvolné. V lepším případě to chodí takto: Mladí lidé, chtiví hraní, si založí kapelu, nahrají demo a vrhnou se na lobbing-tour - obíhají vydavatelství a snaži se prosadit. V tom horším takto: Manager firmy svolá casting, vyberou se tváře, nahraje se standardní, líbivá píseň a slovo showbusiness může naplnit svůj význam. SPŠ postupovala pravěkým způsobem - baví-li tě to, děláš to, popřípadě tě to baví a vše ostatní je víceméně podřadné.
SPŠ nahráli dema pro úzký okruh posluchačů - byly to: "Anča Malinová" z roku 1995 a "Američania idú" z roku 1997, to vše v duchu filozofie, že kopírování rozhodně nezabíjí hudbu, právě naopak. Posílení pozitivními reakcemi publika na klubových akcích a festivalových koncertech se odhodlali pro dramatický čin - vydat plně ve své režii CD. To se podařilo na přelomu milénia a disk dostal název "Zblíži a poteší". Z tohoto alba pochází též první médiemi akceptovaná píseň >Skapatá ryba<.
Ve stejné době vzniká celokapelová teorie konečného fiaska. Teorie konečného fiaska spočívá v myšlence, že SPŠ bude hrát do té doby, dokud nepřijde fiasko. Je to však jen zdánlivý negativismus. Vědomí, že není zapotřebí ´nahánět kšefty´(= dobře placené vystoupení, nejlépe tak dvakrát až třikrát za den), ´starat se o image´, ´obíhat redaktory bulvárního zrna´, ´předhánět se ve vymýšlení možného výdělku´... je v konečném důsledku příjemné, ale i motivující.
Po prvním CD určeném pro širokou veřejnost se zaprášilo, a proto následovalo nevyhnutelné pokračování - živá nahrávka koncertu v Dubnici pod názvem "Hore na Mire" (2001). V průběhu několika měsíců si všechny vydané exempláře našli své spokojené majitele.
Členové SPŠ o něco zestárli, usadili se. Poměr idealismu a realismu se vyvážil a přešel spíše v realismus, přesto však neodmítli nabídku vydavatelství na nahrání jejich třetího (pro běžného posluchače však de facto prvního) alba "Good-bye underground". Nutno podotknout, že nabídka onoho vydavatelství byla za deset let existence SPŠ jediná upřímná a seriózní.
Dobrovolné hudební sdružení SPŠ se brání žánrovému škatulkování. V písních nalezneme prvky ska, reagge, punku, domácího folklóru etc. včetně nějakého toho elektronického osvěžení. Přihmouříme-li oči, lze hovořit o undergroundovo-popové produkci. Důležité je, aby se publikum během koncertů mohlo svobodně hýbat, skákat a prospěvovat si refrén.
Za celou dobu existence SPŠ byla největším problémem dechová sekce - členové této sekce byli vždy buď nesmírně komplikovanými bytostmi, a nebo se jednalo o studované konzervatoristy - jazzmany, kteří neustále cítili potřebu být sólisty. Najít adekvátního člena byl veliký problém. Produkce SPŠ totiž ve své podstatě není založena na řemeslné dokonalosti; jde de facto o souzvuk myšlenky a jejího emotivního podání (samozřejmě za dodržování osvědčených výrobních postupů). Dnes jsou již saxofonistické problémy zažehnány.
Devízu dechové sekce má na starosti Gabika (ex Polemic) a Jásir Andrejevič (paradoxně konzervatorista). Rytmickou složku spravuje Hulo van Doski. Kytarovoé sekci šéfuje Čyčy de Žermé, basouvé Jankuu. Melodicky verbální vyjádření produkuje Vladimír Meresievovič. Klavírní školu představuje Hrebbie. Dohromady váží 535 kg a mají 216 zubá. Věkový průměr je (díky mladíčkovi Jásirovi Andrejevičovi) 26 let.
Jmenovaná skupina lidí, která tvoří SPŠ, se do muzikální budoucnosti dívá s optimismem, těší se především na letní festivaly a od nového CD "Good-bye underground" očekává věcnou odpověď na teorii konečného fiaska.