Slepá kolej vznikla v listopadu roku 1994, kdy kytaristé Jirka Seifert a Honza Růžek po ukončení základní vojenské služby spolu se zpěvačkou Ivou Valečkovou obnovili svoji původní skupinu a hledali nové spoluhráče. Jako prvního oslovili kongistu...
O-skupine
Slepá kolej vznikla v listopadu roku 1994, kdy kytaristé Jirka Seifert a Honza Růžek po ukončení základní vojenské služby spolu se zpěvačkou Ivou Valečkovou obnovili svoji původní skupinu a hledali nové spoluhráče. Jako prvního oslovili kongistu Vláďu Duška, na inzerát se pak postupně přihlásili baskytarista Hanuš Klůs a houslistka Gábina Hrubá.
Právě s příchodem Hanuše Klůse, jehož tehdejší bigbeatová skupina Karolina měla právě tzv. „uměleckou” pauzu, se čistě folkové zaměření začalo stylově odklánět, což si vyžádalo i změnu původního názvu. V té době byli ve skupině řidič tramvaje a výpravčí, odtud tedy vznikl základ „Kolej” a přídavné jméno již jen dokreslilo melodiku názvu.
Prvním veřejným vystoupením byl koncert v tehdejším Divadle Dialog v plzeňské Měšťanské Besedě 15.12.1994, kde se již skupina prezentovala deseti autorskými písněmi Honzy Růžka, Jirky Seiferta i Hanuše Klůse.
Počátkem roku 1995 odešla zpěvačka Iva Valečková a nahradila ji díky inzerátu objevená Julie Štroblová, v té době studentka plzeňské konzervatoře. Repertoár Slepé koleje se začal úspěšně rozšiřovat a ta začala navštěvovat různé festivaly, koncertovat a mimo jiné se také zúčastnila oblastního kola Porty v Rokycanech, kde si jí všiml Jarda Studený a pozval ji na svoji tehdy prestižní přehlídku Sokolovský dostavník, která se konala na podzim roku 1995. Skupina se zúčastnila soutěžní otevřené scény, ze které hladce postoupila do hlavního programu a v dalších ročnících již byla pravidelným hostem.
V průběhu roku 1995 ohlásila odchod houslistka Gábina Hrubá a po několika výměnách se stala stálou členkou skupiny Bětka Hladečková, do té doby pouze občasně spolupracující.
Na jaře roku 1996 natočila Slepá kolej v plzeňském studiu pět písní pro Český rozhlas a ve snaze posílit rytmiku si k nahrávání přizvala jako hosta bubeníka Míru Kočího. Výsledný zvuk se členům skupiny natolik zamlouval, že po vzájemné dohodě odešel Vláďa Dušek a konga nahradil pro tento styl hudby netradiční automatický bubeník. Rok 1996 byl také svatebním pro Hanuše Klůse, kterému se záhy narodil syn Tomáš.
V této sestavě fungovala Slepá kolej až do roku 1998, pravidelně koncertovala, zúčastňovala se mnoha festivalů (Porta - národní finále ´96 a ´98, Zahrada ´98, Sušické folkové léto, Loketský kotlík, Sokolovský dostavník, Struny na ulici v Plzni, Žlutická struna, Rýzmberský hradní guláš, ...), natočila ve studiu J.S.Lenka Jumbo v Tymákově demokazetu „Nahé zdi” (březen 1997) a další tři písně pro Český rozhlas Plzeň (duben 1998). Od roku 1997 začala skupina také spolupracovat s Jaromírem Komorousem, který se stal autorem většiny textů, autorem hudby byl pak výhradně Hanuš Klůs.
Koncem roku 1998 odešla houslistka Bětka Hladečková a nahradily ji klávesy, na které hrála zpěvačka Julie Štroblová. Skupina začala navíc občasně spolupracovat s bubeníkem Mírou Kočím a houslistkou Helenou Parisovou.
V lednu roku 1999 se stal Míra Kočí stálým členem Slepé koleje, v dubnu se skupina zúčastnila Konkursu Zahrada, což jí vyneslo účast v národním finále a zařazení dvou skladeb na live nahrávku „Konkurs Zahrada ´99” a probojovala se opět do národního finále Porty. Koncem července jako odměnu za dosažené úspěchy si část Slepé koleje nadělila nezapomenutelný zájezd do Itálie. V září se zpěvačka Julie Štroblová vdala a stala se Julií Pondělíkovou. V říjnu a listopadu se skupina vrátila zpět k práci a ve studiu PyHa natočila profilové CD „Album”, které obsahovalo mimo jiné pět nových písní, na kterých již byl znát dohled majitele studia a zkušeného hudebníka Přemka Haase, který se navíc podílel i na nahrávání některých nástrojů. Sólovou kytaru v jedné z písní nahrál další zkušený muzikant Míša Röhrich. Zvuk Slepé koleje se po zkušenostech ze studia stal přímočařejším a kytarovějším s důrazem na rytmiku a melodiku.
Rok 2000 byl vedle pravidelných živých vystoupení ve znamení příprav na natáčení prvního oficiálního CD. To se uskutečnilo 18.- 29.září ve studiu Avik opět ve spolupráci s Přemkem Haasem. O zvukovou a hudební režii se staral Pavel Brom. CD nese název „Dlouhé noci” a mimo Slepé koleje se na něm podíleli i hosté Vlaďka Haasová, Michal Röhrich, Pavel Egermaier a Pavel Brom.
Po roce 2000 skupina opustila různé soutěžní přehlídky a začala se věnovat spíše vlastním koncertům v klubech a produkcím na větších scénách typu Majáles, Oslavy osvobození, Struny na ulici vzhledem ke komplikovanému zvučení a přípravě před produkcí. Zůstala ale věrná festivalům jako Sokolovský dostavník díky lidem, se kterými se v průběhu let na těchto akcích potkávala.
Na přelomu let 2001-2002 natočila Slepá kolej druhé oficiální CD „Noemi”, tentokrát ve studiu PyHa u Přemka Haase, který i výrazněji přispěl jako autor. V průběhu roku 2002 vzniklo také CD „Bonusovky 1994-2002” a byl to i rok svatební, oženil se Honza Růžek i Jirka Seifert.
V letech 2003-2004 se již vedle pravidelných koncertů skupina potýkala s větším časovým zaneprázdněním zpěvačky Julie Pondělíkové, což vyústilo v její odchod na podzim roku 2004. Slepá kolej přesto zvládla odehrát i pár nezapomenutelných akcí, jako např. vystoupení na farmě Bolka Polívky nebo koncert na hradě Helfenburk. V témže roce se oženil Míra Kočí. Rozloučení s Julií „Veverkou” Pondělíkovou proběhlo v listopadu roku 2004 v plzeňském Divadélku Jonáš v Měšťanské Besedě, což je modernizovaná scéna bývalého Divadla Dialog, kde měla Slepá kolej první veřejné vystoupení.
K ukončení jedné dlouhé etapy v životě skupiny vydala Slepá kolej ještě v září 2004 vzpomínkové album „Letňák”, které bylo průřezem tvorby za desetileté trvání skupiny a obsahovalo i čtyři novinky ještě s Julií Pondělíkovou.
Hledání nové zpěvačky pro Slepou kolej charakterizuje část rozhovoru s Hanušem Klůsem:
„Když nám po deseti letech odešla do Prahy naše zpěvačka Julie „Veverka” Pondělíková, začali jsme okamžitě hledat novou. Jenomže se nám to příliš nedařilo, takže jsme najednou zjistili, že to spíše řešíme u piva a vlastně vůbec nehrajeme. Rozhodli jsme se vystupovat bez zpěvačky, abychom vůbec něco dělali. Naší novou zpěvačku Julinku Ťeťálovou znám od malička. Když jsem chodil do porot různých dětských soutěží, které ona mimochodem všechny vyhrávala, vždy jsem říkal, že bych jí rád měl jednou v kapele. Když jsem zjistil, že už je velká, požádal jsem její maminku, jestli ji k nám pustí. Zatím to funguje.”
Slepá kolej tedy od roku 2005 hraje ve složení Hanuš Klůs, Julie Těťálová, Jirka Seifert, Honza Růžek, Míra Kočí a v této sestavě natočila CD „Slepá kolej 2005”, které obsahuje čtyři ochutnávky nového zvuku skupiny. Výhradním textařem se stal Míra Kočí, autorem hudby je stále Hanuš Klůs.
V roce 2005 se Slepá kolej rozrostla o syna Honzy Růžka Ondřeje, začátkem roku 2006 o dceru Jirky Seiferta Barboru a v polovině roku 2007 o dceru Honzy Růžka Adélu.
Domovskou scénou Slepé koleje je plzeňský Výčep piva „U Kostečků”, kam se skupina chodí pravidelně koncentrovat a bez kterého by nevzniklo mnoho kvalitních názorů a pohledů na celou tvorbu Slepé koleje a hudbu obecně.
Právě s příchodem Hanuše Klůse, jehož tehdejší bigbeatová skupina Karolina měla právě tzv. „uměleckou” pauzu, se čistě folkové zaměření začalo stylově odklánět, což si vyžádalo i změnu původního názvu. V té době byli ve skupině řidič tramvaje a výpravčí, odtud tedy vznikl základ „Kolej” a přídavné jméno již jen dokreslilo melodiku názvu.
Prvním veřejným vystoupením byl koncert v tehdejším Divadle Dialog v plzeňské Měšťanské Besedě 15.12.1994, kde se již skupina prezentovala deseti autorskými písněmi Honzy Růžka, Jirky Seiferta i Hanuše Klůse.
Počátkem roku 1995 odešla zpěvačka Iva Valečková a nahradila ji díky inzerátu objevená Julie Štroblová, v té době studentka plzeňské konzervatoře. Repertoár Slepé koleje se začal úspěšně rozšiřovat a ta začala navštěvovat různé festivaly, koncertovat a mimo jiné se také zúčastnila oblastního kola Porty v Rokycanech, kde si jí všiml Jarda Studený a pozval ji na svoji tehdy prestižní přehlídku Sokolovský dostavník, která se konala na podzim roku 1995. Skupina se zúčastnila soutěžní otevřené scény, ze které hladce postoupila do hlavního programu a v dalších ročnících již byla pravidelným hostem.
V průběhu roku 1995 ohlásila odchod houslistka Gábina Hrubá a po několika výměnách se stala stálou členkou skupiny Bětka Hladečková, do té doby pouze občasně spolupracující.
Na jaře roku 1996 natočila Slepá kolej v plzeňském studiu pět písní pro Český rozhlas a ve snaze posílit rytmiku si k nahrávání přizvala jako hosta bubeníka Míru Kočího. Výsledný zvuk se členům skupiny natolik zamlouval, že po vzájemné dohodě odešel Vláďa Dušek a konga nahradil pro tento styl hudby netradiční automatický bubeník. Rok 1996 byl také svatebním pro Hanuše Klůse, kterému se záhy narodil syn Tomáš.
V této sestavě fungovala Slepá kolej až do roku 1998, pravidelně koncertovala, zúčastňovala se mnoha festivalů (Porta - národní finále ´96 a ´98, Zahrada ´98, Sušické folkové léto, Loketský kotlík, Sokolovský dostavník, Struny na ulici v Plzni, Žlutická struna, Rýzmberský hradní guláš, ...), natočila ve studiu J.S.Lenka Jumbo v Tymákově demokazetu „Nahé zdi” (březen 1997) a další tři písně pro Český rozhlas Plzeň (duben 1998). Od roku 1997 začala skupina také spolupracovat s Jaromírem Komorousem, který se stal autorem většiny textů, autorem hudby byl pak výhradně Hanuš Klůs.
Koncem roku 1998 odešla houslistka Bětka Hladečková a nahradily ji klávesy, na které hrála zpěvačka Julie Štroblová. Skupina začala navíc občasně spolupracovat s bubeníkem Mírou Kočím a houslistkou Helenou Parisovou.
V lednu roku 1999 se stal Míra Kočí stálým členem Slepé koleje, v dubnu se skupina zúčastnila Konkursu Zahrada, což jí vyneslo účast v národním finále a zařazení dvou skladeb na live nahrávku „Konkurs Zahrada ´99” a probojovala se opět do národního finále Porty. Koncem července jako odměnu za dosažené úspěchy si část Slepé koleje nadělila nezapomenutelný zájezd do Itálie. V září se zpěvačka Julie Štroblová vdala a stala se Julií Pondělíkovou. V říjnu a listopadu se skupina vrátila zpět k práci a ve studiu PyHa natočila profilové CD „Album”, které obsahovalo mimo jiné pět nových písní, na kterých již byl znát dohled majitele studia a zkušeného hudebníka Přemka Haase, který se navíc podílel i na nahrávání některých nástrojů. Sólovou kytaru v jedné z písní nahrál další zkušený muzikant Míša Röhrich. Zvuk Slepé koleje se po zkušenostech ze studia stal přímočařejším a kytarovějším s důrazem na rytmiku a melodiku.
Rok 2000 byl vedle pravidelných živých vystoupení ve znamení příprav na natáčení prvního oficiálního CD. To se uskutečnilo 18.- 29.září ve studiu Avik opět ve spolupráci s Přemkem Haasem. O zvukovou a hudební režii se staral Pavel Brom. CD nese název „Dlouhé noci” a mimo Slepé koleje se na něm podíleli i hosté Vlaďka Haasová, Michal Röhrich, Pavel Egermaier a Pavel Brom.
Po roce 2000 skupina opustila různé soutěžní přehlídky a začala se věnovat spíše vlastním koncertům v klubech a produkcím na větších scénách typu Majáles, Oslavy osvobození, Struny na ulici vzhledem ke komplikovanému zvučení a přípravě před produkcí. Zůstala ale věrná festivalům jako Sokolovský dostavník díky lidem, se kterými se v průběhu let na těchto akcích potkávala.
Na přelomu let 2001-2002 natočila Slepá kolej druhé oficiální CD „Noemi”, tentokrát ve studiu PyHa u Přemka Haase, který i výrazněji přispěl jako autor. V průběhu roku 2002 vzniklo také CD „Bonusovky 1994-2002” a byl to i rok svatební, oženil se Honza Růžek i Jirka Seifert.
V letech 2003-2004 se již vedle pravidelných koncertů skupina potýkala s větším časovým zaneprázdněním zpěvačky Julie Pondělíkové, což vyústilo v její odchod na podzim roku 2004. Slepá kolej přesto zvládla odehrát i pár nezapomenutelných akcí, jako např. vystoupení na farmě Bolka Polívky nebo koncert na hradě Helfenburk. V témže roce se oženil Míra Kočí. Rozloučení s Julií „Veverkou” Pondělíkovou proběhlo v listopadu roku 2004 v plzeňském Divadélku Jonáš v Měšťanské Besedě, což je modernizovaná scéna bývalého Divadla Dialog, kde měla Slepá kolej první veřejné vystoupení.
K ukončení jedné dlouhé etapy v životě skupiny vydala Slepá kolej ještě v září 2004 vzpomínkové album „Letňák”, které bylo průřezem tvorby za desetileté trvání skupiny a obsahovalo i čtyři novinky ještě s Julií Pondělíkovou.
Hledání nové zpěvačky pro Slepou kolej charakterizuje část rozhovoru s Hanušem Klůsem:
„Když nám po deseti letech odešla do Prahy naše zpěvačka Julie „Veverka” Pondělíková, začali jsme okamžitě hledat novou. Jenomže se nám to příliš nedařilo, takže jsme najednou zjistili, že to spíše řešíme u piva a vlastně vůbec nehrajeme. Rozhodli jsme se vystupovat bez zpěvačky, abychom vůbec něco dělali. Naší novou zpěvačku Julinku Ťeťálovou znám od malička. Když jsem chodil do porot různých dětských soutěží, které ona mimochodem všechny vyhrávala, vždy jsem říkal, že bych jí rád měl jednou v kapele. Když jsem zjistil, že už je velká, požádal jsem její maminku, jestli ji k nám pustí. Zatím to funguje.”
Slepá kolej tedy od roku 2005 hraje ve složení Hanuš Klůs, Julie Těťálová, Jirka Seifert, Honza Růžek, Míra Kočí a v této sestavě natočila CD „Slepá kolej 2005”, které obsahuje čtyři ochutnávky nového zvuku skupiny. Výhradním textařem se stal Míra Kočí, autorem hudby je stále Hanuš Klůs.
V roce 2005 se Slepá kolej rozrostla o syna Honzy Růžka Ondřeje, začátkem roku 2006 o dceru Jirky Seiferta Barboru a v polovině roku 2007 o dceru Honzy Růžka Adélu.
Domovskou scénou Slepé koleje je plzeňský Výčep piva „U Kostečků”, kam se skupina chodí pravidelně koncentrovat a bez kterého by nevzniklo mnoho kvalitních názorů a pohledů na celou tvorbu Slepé koleje a hudbu obecně.