Skupinu Slepé střevo založil Petr „Fili“ Fiala v roce 1983 a není bez zajímavosti, že nejdůležitější roli v tom sehrály dvě okolnosti. První z nich byla existence skupiny Pražský výběr a tou druhou Fialova návštěva brněnského festivalu...
O-skupine
Skupinu Slepé střevo založil Petr „Fili“ Fiala v roce 1983 a není bez zajímavosti, že nejdůležitější roli v tom sehrály dvě okolnosti. První z nich byla existence skupiny Pražský výběr a tou druhou Fialova návštěva brněnského festivalu alternativních skupin Valná Hromada. Podivný sound, který tam slyšel, ho utvrdil v dojmu, že dnes může založit kapelu každý, protože už není potřebné umět hrát.
V knize „Z nejhoršího jsme uvnitř“ (1994) píše: „Základní pravidla kapely byla tato: neznalost not a harmonie, odpor k hard rocku, a chuť nasrat svým hudebním projevem co nejvíc lidí.“
Sestavu tvořili většinou studenti valmezského gymplu: Petr „Fili“ Fiala (voc, g), Jarek „Malý bidlo“ Odstrčil (bg), Hynek Hulík (sax), Ivoš Chmelař (voc, g, ks, vln, cl), Karel Mikuš (ds), Broňa Volfová (voc).
Zpočátku se zaměřili na zběsilé improvizace, což bylo většinou sborové mlácení do nástrojů, protože nikdo z kapely neuměl příliš hrát. Poté začaly mít skladby hlavu a patu a sama kapela začala svůj styl nazývat „stupid rock“. Texty byly reakcí na okolí, vyjadřovaly pocity teenagerů ze světa, jímž byli obklopeni, „ze života v pařeništi lží a přetvářky“ (P. Fiala).
V knize Excentrici v přízemí říká Fiala (zkráceno): „Všechno, co jsme tehdy hráli, se neslo v duchu ´Křič, abych věděl, že žiješ!´. Vystupovali jsme v maskách a posluchači vůbec nevěděli, co si mají myslet - ale v každém případě nás začali zdravit.“
Pro soubor bylo důležité, že si už v úvodu svého působení mohla zahrát se skutečnými hvězdami naší alternativy, jako byl Chadima a jeho MCH Band, či s formacemi brněnské scény - to byla zásluha přítele skupiny Petra „Karkuly“ Randuly, známého z působení v kapele Třírychlostní Pepíček. Slepé střevo začalo vystupovat na soukromých akcích a jen ojediněle na koncertech pořádaných oficiálně nějakým kulturním zařízením. Už v roce 1983 totiž začaly problémy s Stb, proto kapela používala krycí názvy jako Fíkus nebo Rytmus 84. Koncem onoho roku odešli z SS tři členové - Volfová (těžká nemoc), Hulík (vojna), Odstrčil (nebavilo ho to). Poté se v kapele mihli Jiří „Pedro“ Krch (lg) a Ferda Leskovský (bg), ale vydrželi jen půl roku. Místo nich přišli Fialův bratr Jiří (bg) a saxofonista Jiří „Bendžo“ Dohnal.
Od roku 1984 hrál soubor už jen na undergroundových akcích. O rok později se instrumentální schopnosti členů zlepšily natolik, že stavba jejich skladeb začala být konzervativní - divoké a disharmonické kusy se změnily v přehledné písničky s výraznými melodiemi, předjímajícími pozdější repertoár Mňágy & Žďorp. Nicméně na členy začala padat ponorková nemoc. Fialu vyrazili z VŠ za uspořádání undergroundového koncertu přímo na kolejích v Ostravě a kapele nepomohl z „blbé nálady“ ani nový zpěvák Petr „Karkula“ Randula. Na čas se do skupiny vrátila i Broňa Volfová, nicméně bylo jasné, že Slepé střevo směřuje ke svému zániku.
Naštěstí se podařilo zorganizovat alespoň natočení kazety „Nečum a tleskej“, na které jsou písně z období 1984-5. Půlka kazety se natáčela ve Valmezu a půlka v Havířově, což zařídil agilní Jiří „Bobeš“ Prokš. S nahrávkou kapele pomáhali ještě zvukař Láďa „Kuba“ Kubík a samozřejmě produkční celé akce P. Randula. Nahrávka se míchala ve zkušebně Radegastu v Havířově na zámku v Životicích a jednalo se o první kazetu vydavatelství Rytmická mládež. Byla složena ze dvou částí „Latrina magika“ (staré songy) a „Greatest Hits Of Rytmus 85“ (nové skladby). Po nahrávce Slepé střevo přestalo existovat.
A závěrečné hodnocení? Jaroslav Riedel napsal v knize Excentrici v přízemí (zkráceno): „Slepé střevo se snažilo především o osobitost, jeho hudba byla plna pitoresknosti a recese. Od původně intuitivního projevu dospělo SS k charakteristickému, syrovému zvuku, s dominujícím společným zpěvem B. Volfové a I. Chmelaře, přičemž velmi důležité byly texty P.Fialy - někdy skoro dadaistické, často velmi sarkastické. A největší legraci si dělali ze svých vrstevníků.“
Bratři Fialové po rozpadu Slepého střeva spolupracovali několik měsíců s Šoltisovým Minimálním orchestrem, aby posléze společně s Martinem Knorrem (ex-Koroze) založili soubor Happyend.
V knize „Z nejhoršího jsme uvnitř“ (1994) píše: „Základní pravidla kapely byla tato: neznalost not a harmonie, odpor k hard rocku, a chuť nasrat svým hudebním projevem co nejvíc lidí.“
Sestavu tvořili většinou studenti valmezského gymplu: Petr „Fili“ Fiala (voc, g), Jarek „Malý bidlo“ Odstrčil (bg), Hynek Hulík (sax), Ivoš Chmelař (voc, g, ks, vln, cl), Karel Mikuš (ds), Broňa Volfová (voc).
Zpočátku se zaměřili na zběsilé improvizace, což bylo většinou sborové mlácení do nástrojů, protože nikdo z kapely neuměl příliš hrát. Poté začaly mít skladby hlavu a patu a sama kapela začala svůj styl nazývat „stupid rock“. Texty byly reakcí na okolí, vyjadřovaly pocity teenagerů ze světa, jímž byli obklopeni, „ze života v pařeništi lží a přetvářky“ (P. Fiala).
V knize Excentrici v přízemí říká Fiala (zkráceno): „Všechno, co jsme tehdy hráli, se neslo v duchu ´Křič, abych věděl, že žiješ!´. Vystupovali jsme v maskách a posluchači vůbec nevěděli, co si mají myslet - ale v každém případě nás začali zdravit.“
Pro soubor bylo důležité, že si už v úvodu svého působení mohla zahrát se skutečnými hvězdami naší alternativy, jako byl Chadima a jeho MCH Band, či s formacemi brněnské scény - to byla zásluha přítele skupiny Petra „Karkuly“ Randuly, známého z působení v kapele Třírychlostní Pepíček. Slepé střevo začalo vystupovat na soukromých akcích a jen ojediněle na koncertech pořádaných oficiálně nějakým kulturním zařízením. Už v roce 1983 totiž začaly problémy s Stb, proto kapela používala krycí názvy jako Fíkus nebo Rytmus 84. Koncem onoho roku odešli z SS tři členové - Volfová (těžká nemoc), Hulík (vojna), Odstrčil (nebavilo ho to). Poté se v kapele mihli Jiří „Pedro“ Krch (lg) a Ferda Leskovský (bg), ale vydrželi jen půl roku. Místo nich přišli Fialův bratr Jiří (bg) a saxofonista Jiří „Bendžo“ Dohnal.
Od roku 1984 hrál soubor už jen na undergroundových akcích. O rok později se instrumentální schopnosti členů zlepšily natolik, že stavba jejich skladeb začala být konzervativní - divoké a disharmonické kusy se změnily v přehledné písničky s výraznými melodiemi, předjímajícími pozdější repertoár Mňágy & Žďorp. Nicméně na členy začala padat ponorková nemoc. Fialu vyrazili z VŠ za uspořádání undergroundového koncertu přímo na kolejích v Ostravě a kapele nepomohl z „blbé nálady“ ani nový zpěvák Petr „Karkula“ Randula. Na čas se do skupiny vrátila i Broňa Volfová, nicméně bylo jasné, že Slepé střevo směřuje ke svému zániku.
Naštěstí se podařilo zorganizovat alespoň natočení kazety „Nečum a tleskej“, na které jsou písně z období 1984-5. Půlka kazety se natáčela ve Valmezu a půlka v Havířově, což zařídil agilní Jiří „Bobeš“ Prokš. S nahrávkou kapele pomáhali ještě zvukař Láďa „Kuba“ Kubík a samozřejmě produkční celé akce P. Randula. Nahrávka se míchala ve zkušebně Radegastu v Havířově na zámku v Životicích a jednalo se o první kazetu vydavatelství Rytmická mládež. Byla složena ze dvou částí „Latrina magika“ (staré songy) a „Greatest Hits Of Rytmus 85“ (nové skladby). Po nahrávce Slepé střevo přestalo existovat.
A závěrečné hodnocení? Jaroslav Riedel napsal v knize Excentrici v přízemí (zkráceno): „Slepé střevo se snažilo především o osobitost, jeho hudba byla plna pitoresknosti a recese. Od původně intuitivního projevu dospělo SS k charakteristickému, syrovému zvuku, s dominujícím společným zpěvem B. Volfové a I. Chmelaře, přičemž velmi důležité byly texty P.Fialy - někdy skoro dadaistické, často velmi sarkastické. A největší legraci si dělali ze svých vrstevníků.“
Bratři Fialové po rozpadu Slepého střeva spolupracovali několik měsíců s Šoltisovým Minimálním orchestrem, aby posléze společně s Martinem Knorrem (ex-Koroze) založili soubor Happyend.