Stone Sour (kapela nese název podle nápoje, který se skládá z whisky a pomerančového džusu) vznikla v roce 1992, založil ji Corey Taylor a jeho kamarád bubeník Joel Ekman. Poté se k nim připojil Shawn Economaki, který obsadil místo baskytaristy. Skupina koncertovala v Des Moines a kytaristy střídala jako ponožky. Většinou odehrál kytarista jeden koncert, a poté si mohl zbalit svá fidlátka a odejít.

V těchto časech (92-94) také Stone Sour nahráli dvě demonahrávky, na kterých najdeme například i pozdější hit "Bother". V roce 1995 se k nim připojil kytatista Jim Root. V r. 1996 Corey Taylor nenacházel ve Stone Sour dostatek potenciálu, a proto se rozhodl v roce 1997 odejít do SlipKnoT. O rok později jej následoval i Jim Root a svým způsbem také Economaki, který se stal stage managerem SlipKnoT. Vypadalo to, že je to konec, ale zdání klame.

V roce 2000 přichází kytarista Josh Rand, který pracoval na novém materiálu a podělil se o něj s Coreym Taylorem. Psali, psali a materiálu přibývalo, proto se rozhodli pod názvem SuperEgo vydat album, nazvané "Click Here to Exit". Toto album nebylo nikdy oficiálně vydáno, ale získali si jím pozornost labelu Roadrunner Records. V této době kapela měnila neustále názvy (SuperEgo, ProjectX, Closure atd.), ale nakonec zjistila, že jediný vhodný název je Stone Sour.

Opravdový debut vydávají v srpnu roku 2002. Album je pojmenováno podle samotné kapely a zaznamenává nečekaný úspěch! Hlavní zásluhu na jeho úspěchu má bezpochyby píseň "Bother", která se stala jednou z nejhranějších rockových písní roku 2002 a navíc se objevila v soundtracku k filmu Spider Man.

Nakonec si album vysloužilo v USA zlatou desku za prodeje, přesahující 500,000 kusů a Wikipedia dokonce uvádí 890,000 prodaných kusů do dnešního dne. Následovalo zhruba půlroční turné, a poté další pauza. Corey a Jim odcházejí do SlipKnoT, aby nahráli další album, čehož Josh Rand využívá ke psaní materiálu pro novou desku Stone Sour, která však vyjde až 4 roky po debutu.

V lednu roku 2006 se skupina tedy znovu schází ve studiu, ale štěstěna je proti nim. Bubeník Joel Ekman je nucen odejít, protože má vážně nemocného syna a celé album místo něj musí odbubnovat Roy Mayorga (ex-Soulfly), který se později stává plnohodnotným členem kapely. Nahrávání tedy pokračuje a album dostává zajímavý název - "Come What(ever) May".

Nakonec Stone Sour nahráli celkem 18 skladeb, z čehož 12 se objevilo na samotné desce. 29. dubna je vydán videoklip k písní "Reborn", který zachycuje skupinu ve studiu. Píseň zaznamenala velký úspěch a videoklip shlédlo na internetu několik stovek tisíc fanoušků. Samotná deska vychází 1. srpna 2006 a okamžitě debutuje na 4. místě žebříčku BillBoard 200, když se jí za první týden prodalo v USA neuvěřitelných 85,000 kusů a výrazně tak překonalo i prodeje debutové desky.

Ohromný úspěch zaznamenává také píseň "Through Glass", která je ještě úspěšnější, než song "Bother" z roku 2002. Po vydání desky se na internet dostaly songy "Suffer", "The Frozen" a později i píseň "Fruitcake", která se nachází na britské verzi singlu "Through Glass". Kapela ve studiu nahrála i skladby "Day I Let Go" a "Freeze Dry Seal", které se později objevily na speciální verzi Come What(ever) May, která vyšla v červnu roku 2007. Ta obsahuje i píseň "Wicked Game" od Chrise Isaaka a záznam koncertu z Moskvy.

Alba Come What(ever) May se tedy do dnešního dne prodalo jenom v USA přes 500,000 kusů, za což hoši obdrželi i zlatou desku. Číslo však i nadále stoupá rychle vzhůru, takže se brzy dočkáme platiny!

V současné době si Stone Sour užívají po dvou letech tvrdé práce zaslouženého odpočinku.