Stratovarius založili v roce 1984 bubeník a zpěvák Tuomo Lassila, baskytarista John Vihervä a kytarista Staffan Strahlman.

Hudba Stratovarius byla v té době trochu jiná, než co hrají Stratovarius teď. Byli velmi ovlivnění Black Sabbath a Ozzy Osbournem. Baskytarista John opustil skupinu koncem roku 1984 a nahradil ho Jyrki Lentonen, který předtím hrál s Timem Tolkkim ve skupině Road Block.



O rok později Staffan už nechtěl hrát dál ve Stratovarius. Staffan odešel týden před koncertem v Aalborg v Dánsku. Tuomo Lassila telefonoval Tolkkimu a požádal ho, aby se připojil ke skupině. V té době Tuomo ještě zpíval a hrál na bicí. To se brzy projevilo na hře a tak skupina začala shánět zpěváka. Nakonec začal zpívat Timo Tolkki. V té době se už hudba Stratovarius začala podobat tomu, co hrají dnes. Timo Tolkki byl ovlivněn hudbou Blackmora, Rainbow a Baroque. Skupina v roce 1987 vydala svoje první demo, které obsahovalo skladby "Future Shock", "Fright Night" a "Night Screamer".



V té době do kapely přichází klávesista Antti Ikonen. V roce 1988 skupina náhrala první singl "Future Shock/Witch Hunt". O rok později vyšel ještě jeden singl "Black Night/Night Screamer" a nakonec debutové album "Fright Night", které spatřilo světlo světa v květnu 1989.

Skupina odehrála spousty koncertů a festivalů. V roce 1990 opouští skupinu baskytarista Jyrki Lentonen. V té době měla skupina připravený materiál na nové album. Stratovarius si všechny nahrávky financovali sami! Timo nahrál všechny basové linky, i když na albu jsou fotografie nového baskytaristy Jariho Behma. Jari brzo ze skupiny odešel, protože se jeho styl ke Stratovarius vůbec nehodil.



Druhé album dostalo název "Stratovarius II" a vyšlo ve Finsku v roce 1992. Vydávací firma Shark Records chtěla se skupinou podepsat smlouvu poté, co slyšela skladbu "The Hands Of Time". Nakonec "Stratovarius II" vyšlo s novým obalem a novým názvem "Twilight Time" v říjnu roku 1992 po celé Evropě. Brzo se album dostalo na Japonský trh, kde prvních pět měsíců bylo mezi prvními deseti dovezenými alby. Později se album stalo neprodávanějším v Japonsku mezi dovezenými alby. Timo Tolkki letět do Japonska ve stejném měsíci kvůli propagaci a viděl, že tam popularita kapely byla opravdu velká. V roce 1993 se už připravovalo další album. Nový baskytarista Jari Kainulainen se připojil ke skupině, když už bylo nahráno 70% nového materiálu. V této době měl Tuomo Lassila zdravotní problémy s rukama a nebyl schopný hrát na bicí 8 měsíců. Záznam musel dohrát Sami Kuoppamäki z Kingston Wall, který nahrál 4 skladby.



Nakonec třetí album "Dreamspace" vyšlo po celém světě v únoru a březnu 1994. Album bylo dobře přijato i mezi kritiky a kapele se zase o něco zvedla popularita. V červnu odehrála kapela první koncerty v Tokiu, Osaka.



Timo Tolkkimu se splnil jeho sen a vydal sólové album "Classical Variations and Themes", které vyšlo v říjnu 1994. Stratovarius strávili celé léto 1994 ve studiu aby dokončili jejich čtvrté řadové album.

V témže roce Timo Tolkki prohlásil, že přestane zpívat a že by bylo lepší, kdyby Stratovarius měli řádného zpěváka. Dali inzeráty do všech novin a někdo si vzpomněl na jednoho chlapíka z Lappajarvi, Finsko. Tak Timo Tolkki zavolal Timo Kotipeltovi, aby uspořádali zkoušku. Skupina "jamovala" nějaké písně

a jak nový zpěvák otevřel ústa, bylo všechno jasné.



Timo Kotipelto natočil se Stratovarius čtvrté album "Fourth Dimension". Zvukově je album dost odlišné od předchozích, ale hudebně to jsou pořád Stratovarius. "Fourth Dimension" vyšla v březnu 1995 a prodal se jí dvojnásobek alba "Dreamspace"

Skupina koncertovala po Německu, Švýcarsku, Nizozemí, Finsku, Řecku a Japonsku. Po skončení turné odchází Tuomo Lassila a Antti Ikonen. Byla spousta důvodů pro tuto změnu. Nejdůležitější byly hudební rozdíly.



Po úspěchách "Fourth Dimension" Timo Tolkki a Timo Kotipelto chtěli kapelu posunout hudebně ještě dál. Do skupiny přišel nový bubeník Jörg Michael a nový klávesák Jens Johansson.

Roku 1996 vyšlo páté album "Episode", které se míchalo ve studiu Finnvox v Helsinkách. Toto album bylo dalším velkým krokem pro skupinu. S novým postojem a zvukem Johanssona a Michaela bylo výsledkem symfonicky-metalové album. Také byl poprvé použit 40 členný sbor zpěváků a 20 členný smyčcový orchestr.



Další album "Visions" vyšlo v dubnu 1997 a okamžitě se ve Finsku umístilo na pátém místě. Turné k nové desce vedlo přes Japonsko, Evropu a Jižní Ameriku. Alba "Visions" se prodalo ve Finsku přes 20.000 kusů a kapela za něj obdržela zlatou desku.

Během Visions tour Stratovarius vydávají první živé dvoj-album "Visions Of Europe", který vyšlo v březnu 1998. I toto album mělo grandiózní úspěchy. Jak kritické, tak komerční.



V dubnu 1998 Stratovarius začínají pracovat na jejich sedmé studiové desce

s názvem "Destiny", která vyšla 5. října 1998.

S příchodem roku 1999 získávají Stratovarius další zlatou desku za album "Destiny". Ve stejném roce byli Stratovarius vyhlášení časopisem "SFP" jako nejlepší metalová skupina. Také videoklip ke skladbě SOS byl vyhlášená jako nejlepší domácí metalový videoklip.



Koncem druhé poloviny roku 1999 pracují Stratovarius na novém řadovém albu, které vyjde u firmy Nuclear Blast 28. února 2000.

"Infinite" bylo velmi úspěšné album, za které ve Finsku Stratovarius zase obrželi zlatou desku.

Na konci roku 2000 Stratovarius jedou obrovské turné po celém světě k albu Infinite. Po skončení turné si kapela dává pauzu. Někteří z kapely pracují na sólovém albu, jako Timo Tolkki a Timo Kotipelto.

V roce 2001 vychází album "Intermission", které obsahuje čtyři nové písně a samé rarity.

Po dlouhé pauze skupina znovu nastupuje do studia v létě 2002 a začíná pracovat na jejich další desce nazvané "Elements Pt. 1", která vychází 27. ledna 2003. Toto album se dost liší od ostatních. Je na něm použito hodně orchestru, který desce dodává bombastičnost a obrovskou velikost. Kapela je zde ještě rychlejší než u předchozích alb a možná i o něco tvrdší. 27. října 2003 vychází druhý díl "Elements Pt. 2", který je zase trochu jiný. Jsou na něm slyšet klasičtější postupy, než u prvního dílu a orchestr zde nehraje takovou roli.



Koncem roku 2003 odesílají Stratovarius do světa zdrcující zprávu, že z kapely odchází zpěvák Timo Kotipelto a bubeník Jörg Michael. Důvodem jsou neshody ve skupině. Poté byl v březnu 2004 pobodán Timo Tolkki od jednoho fanouška. Později byl Timo velmi nemocný a náchylný i k sebevraždě. Po vyléčení si Timo snaží s kapelou všechny věci vyříkat, konkrétně s Timem Kotipeltem a Jörgem Michaelem, které přemlouvá, aby se do kapely opět vrátili. V květnu Tolkki prohlašuje, že pokud Stratovarius nemůže hrát v klasické sestavě, nemůže skupina dál existovat.

Přes jeden rok skupině trvalo než se mezi sebou domluvila a začátkem ledna roku 2005 přichází fantastická zpráva: Stratovarius pokračují dál v nezměněné sestavě a už pracují na novém materiálu.