Swans je americká rocková hudební skupina, založená v období post-punku, originální svou objevnou experimentální tvorbou, jejímž výsledekem byl významný přínos nejen v oblasti noise-rockové hudby, ale i v širokém rámci postindustriální hudební kultury. Její umělecký vliv se projevil nejen ve sféře rocku, kde ovlivnila řadu formací svými, v této sféře novými přístupy k práci se zvukem, ale i v oblasti hudby industriální, kde nejen hudebně, ale i esteticky (částečně též díky typické existenciální poetice textů) přispěla k jejímu postupnému přerodu do fáze postindustriálních konceptů. Swans působili v letech 1982 - 1997. Vůdčí osobností souboru byl zpěvák, multiinstrumentalista, textař, básník a spisovatel Michael Gira.

Jediným konstantním členem skupiny je její leader Michael Gira. Kromě něj lze za relativně stálé členy považovat zpěvačku a klávesistku Jarboe a kytarististu Normana Westberga. První seskupení (1982 - 1984) tvořil Michael Gira (zpěv, basová kytara, Jonathan Kane (bicí nástroje) a Sun Hanel (kytara), kterého však ještě v prvním roce působení nahradil Bob Pezzola. Album Cop bylo již nahráno v obměněné sestavě, kdy za bicí usedl Roli Mosimann a basovou kytaru od Giry převzal Harry Crosby. V roce 1986 přichází zpěvačka a klávesistka Jarboe, která zůstává až do rozpadu souboru v roce 1997. Na albu "Children of God" v roce 1987 dochází k dalším změně, kdy baskytaru přebíra Algis Kizys a na bicí nástroje hraje Theodore Parsons. V dalších etapách existence souboru dochází k mnoha dalším personálním přeskupením, které však vzhledem k významu tvorby skupiny nemají tak významný umělecký dopad jako změny v prvních pěti letech existence.

Počáteční období (1982)
Soubor vznikl v roce 1982 v New Yorku v rámci krátkodobě působící, leč umělecky vlivné post-punkové scény "No Wave" a prakticky ihned po vydání první nahrávky (EP Swans) se stávají zosobněním hudby obnažující, strohé, jdoucí až „na kost“.

Období kulminace (1983-1985)
V roce 1983 skupina vydává své první album Filth a okamžitě se tím vyčleňuje jako originální projekt, kde dominuje krutý, nemilosrdný noisový zvuk kytar, jakkoli plný, přesto vyvolávající pocit dokonalé prázdnoty spolu s těžkým valivým rytmem a hlubokým, osudově apokalyptickým Girovým vokálem, který dospívá často až k mrtvolnému chrčivému chvění basových poloh, jakoby odsuzoval vše živé k zániku. Většina Girových textů je existencionalistických, padajících do nihilismu, pohrdání sama sebou a světem, který jej obklopuje, ústředními tématy jsou peníze, náboženství a sex.

Vrcholné období (1986-1987)
První období strhujících syrových alb Cop, Greed, Holy Money kulminuje živou prezentací zvukově až nepozemsky dokonalým vyjádřením prázdnoty na živém albu Public Castration Is A Good Idea. Po připojením klávesistky a zpěvačky Jarboe (1986) získává skupina aranžérsky bohatší dimenzi a toto období završuje v roce 1987 albem Children Of God, které lze považovat za druhý a zřejmě i hlavní vrchol její tvroby. Album představuje skvěle konceptuálně zvládnutou jednotku, kde kontrapunkt Girova zemitého projevu a andělsky křišťálové poloze zpěvu Jarboe v záměrně protichůdně hudebně i filosoficky laděných skladbách, stavící proti sobě chladný nihilismus a náboženskou imaginaci představuje sugestivně obraz trvalé existenciální nejistoty člověka a propast mezi chtěným a reálným. Tento okamžik lze považovat současně za ukončení produkce Swans, kterou lze považovat v oblasti objevitelské za zásadní.

Závěrečné období (1988-1997)
Jakkoli časově zdaleka nejdelší, produkcí však nejméně významné období. Od roku 1988 dochází postupně ke změně stylu souboru. Základní principy tvorby jsou sice zachovány, ale pozbývají naléhavosti. Aranžmá jsou líbivější, z alb mizí syrovost a přeměňuje se v jakousi éterickou magičnost. Za zajímavá alba, i když s markantním popovým dotekem lze považovat "The Burning World" z roku 1989, obsahující i cover-verzi populárního hitu přelomu 60.-70.let "Can't Find My Way Home" skupiny Blind Faith, "White Light From The Mouth Of Infinity" (1991) a "Omniscience" (1992). V devadesátých letech Swans přes kvalitní pódiovou prezentaci postupně upadají, což je ovšem přirozený důsledek odevzdání tématicky vyčerpávající produkce. Posledním typickým, avšak uvedenými skutečnostmi poznamenaným albem je "The Great Annihilator" z roku 1995. Ve zbytku produkce je slyšet již jen odvar věcí minulých, dávno již bez známek progresivity, vyčerpanost invence se sklonem k sentimentalitě a lacinému „obrácení hříšníka“. Album i turné skupiny, nazvaná shodně "Soundtrack For The Blind", kde dominuje též Girova obliba folkových aranžmá z posledních let je logickým závěrem činnosti souboru. Po rozpadu skupiny nastupují sólové ambice hlavních protagonostů - Drainland, projekty „Body Lovers“, „Angels Of Light“ Michaela Giry a alba Jarboe (Sacrificial Cake, ad.), inklinující k experimentální hudbě a dark-ambientu, oboje však s nepřesvědčivým uměleckým výsledkem .

Přes poněkud rozpačitý závěr činnosti souboru zůstává význam Swans nezlomen. Spojením autenticity a nevšední invence se Swans podařilo stát se originálním otiskem v progresivních směrech nejen rockové hudby konce 20. století.