Swordfishtrombones je kapela, která existuje od roku 1994.

Po skvělé úvodní desce Amorous Fruit (Tamto, 1998), po rozhodně ne špatném druhém CD Hunting Season (Escape/Monitor EMI, 2001), plynulém koncertování bez pompézních rozchodů a znovuobnovování činnosti, po dlouhých pěti letech napjatého čekání svých příznivců přichází na svět třetí řadovka brněnských Swordfishtrombones Blood & Milk.

Od svých předchůdkyň se v mnohém liší a v mnoha dalších ohledech se jim zase podobá. Jednoznačně pozitivní je stále stejná sestava SFT (Miloš Rejsek – zpěv, Karel Krtička – kytary, Martin Zaplatílek – basa, Dan Petr – bicí, Alois Ponížil – lesní roh, trubka), ve které kapela beze změny hraje už devátým rokem a to je znát! Na albu si kromě jiných zahrál i „plovoucí“ šestý člen Chorche Hradil (klávesy), Dan Schwarz (trombon) a na kytary a klávesy také producent Dušan Neuwerth (Tata Bojs, Umakart, Nierika …). Právě on byl, po minulém trochu jalovém a příliš rukopisném experimentování Colina Stuarta na albu Hunting Season, tím nejlepším rozhodnutím, které SFT udělali. Dušan Neuwerth dokázal být nešablonovitý a veskrze originální a přitom stále zůstal ve službách kapely. Na jejich výsostném území společně dokázali na album dostat to nejlepší, co SFT na prvních dvou deskách jen naznačili.

Blood & Milk je chytrá mnohotvará deska s typickými atributy a zvukem, pro nějž tuhle kapelu neomylně rozpoznáte i s jedním uchem uvázaným za zády. Je z ní cítit syrovost prvního alba s promyšlenou, ale nepřekombinovanou, hravostí druhého. Přes lehkost a svěžest dala spoustu práce jako vše, co působí jednoduše a nevznikala vůbec snadno. Vyzrávala jako víno v kopřivnickém sklepu. Díky tomu si konečně bez jakéhokoli kompromisu jde za svým. Kapela zde zúročila – a to doslova, neboť nahrávání trvalo celý jeden rok - své předchozí zkušenosti, profesionální i lidské a nelze si nevšimnout, že SFT zde konečně prošli pomyslným studiovým zrcadlem do neuvěřitelných a kouzelných krajů. Dynamické a přitom jakoby spleenem barově začouzené vyznění konečně našlo společnou řeč a to tak, že po zádech běhá mráz a přitom se duše tetelí blahem.

Skladby jako Cold and Blue, My Last Milk, Exile nebo At War jsou výstavními skříněmi Swordfishtrombones. Střídání zádumčivosti a rychlých pasáží je dokonale osobité a provázené nasazením, které formovalo jejich prvotinu. Navíc to nyní zvládli bravurně zvukově nahrát, opepřit, přikořenit, podlít a nepřipálit, aby to dobře klouzalo do zvukovodů. Geniálně rozvíjená naléhavost pomalých skladeb, (Honeywort, Ronov, Sleepy Voices, PF 2003), jež SFT zdobí na koncertech, ale na předchozí alba se ji nepodařilo až na výjimky přenést, je tentokrát uzemňující, že máte potřebu zalézat pod parkety nebo prostě pozorovat ženoucí se mraky nad hlavou a představy v ní…

Vypalovačky jako Hitler In Me, Lo-fi Animals, Slow Time, které už dobře fungovaly na první desce, ale na druhé se roztekly pod závojem unylosti a „programového nenadšení“. Tady opět fungují! Šlapou, kde mají, pohrávají si, napínají, skotačí a překvapují mnoha ukrytými vrstvami, které vás nemohou unudit ani po několikerém poslechu – běžný to jev mainstreamového popového proudu. Prostě deska krev a mlíko!