O-skupine
The Jam je byla britská punk-rockové skupina, hrající v letech 1972-1982. Zakládajícím členem a dá se říci mozkem celé kapely byl skladatel, kytarista a zpěvák Paul Weller, který byl už jako kluk milovník tzv. mod kapel ze 60. let jako byli Small Faces, Kinks nebo the Who. Vliv těchto kapel je znát jak na chytlavých melodiích tak chytrých a nápaditých textech ve stylu Raye Daviese nebo Petea Townshenda.
The Jam jsou zařazováni ve svých počátcích mezi nejvlivnější a nejoriginálnější kapely nastupující vlny punku vedle Clash a Sex Pistols. Avšak díky Paulu Wellerovi se jejich hudba, zpočátku postavená na rychlých úderných skladbách s texty o sociálních tématech, neustále vyvíjela k propracovanějším detailům a geniálním singlovým i albovým úspěchům.
Na přelomu 70. a 80. let byli the Jam vedle the Police nejúspěšnější a nejoblíbenější kapelou v Británii. Jejich singl Going Underground z roku 1980 překonal všechny rekordy v počtu dopředu objednaných singlů ještě před vydáním v historii britské populární hudby. Na první místo singlového žebříčku se dostal ještě před tím, než se deska vůbec dostala na pulty obchodů.
Další singl That´s Entertainment sice nevyšel v Británii ale pouze v Německu, stal se však historicky nejprodávanějším importovaným singlem do Británie v historii.
The Jam se zapsali do historie britské populární hudby celou řadou skvělých skladeb a dodnes je jejich vliv znát u řady tzv. kytarových kapel, které však v porovnání s originálem působí mrtvě už za dobu své existence, což se nedá říci o živosti a aktuálnosti skladeb samotných the Jam.
Mezi hlavní hudební sestavy, které se otevřeně hlásí obdivem k tvorbě Paula Wellera a the Jam jsou například i Oasis.Paul Weller rozpustil kapelu v roce 1982, kdy byla prakticky na vrcholu a založil spíše funky soulovou kapelu Style Council. Narozdíl od řady soudobých kapel nehodlá the Jam znovu oživovat, aby se stal jako mnozí jiní parodií sebe sama v rámci estrádových comebacků.
The Jam jsou zařazováni ve svých počátcích mezi nejvlivnější a nejoriginálnější kapely nastupující vlny punku vedle Clash a Sex Pistols. Avšak díky Paulu Wellerovi se jejich hudba, zpočátku postavená na rychlých úderných skladbách s texty o sociálních tématech, neustále vyvíjela k propracovanějším detailům a geniálním singlovým i albovým úspěchům.
Na přelomu 70. a 80. let byli the Jam vedle the Police nejúspěšnější a nejoblíbenější kapelou v Británii. Jejich singl Going Underground z roku 1980 překonal všechny rekordy v počtu dopředu objednaných singlů ještě před vydáním v historii britské populární hudby. Na první místo singlového žebříčku se dostal ještě před tím, než se deska vůbec dostala na pulty obchodů.
Další singl That´s Entertainment sice nevyšel v Británii ale pouze v Německu, stal se však historicky nejprodávanějším importovaným singlem do Británie v historii.
The Jam se zapsali do historie britské populární hudby celou řadou skvělých skladeb a dodnes je jejich vliv znát u řady tzv. kytarových kapel, které však v porovnání s originálem působí mrtvě už za dobu své existence, což se nedá říci o živosti a aktuálnosti skladeb samotných the Jam.
Mezi hlavní hudební sestavy, které se otevřeně hlásí obdivem k tvorbě Paula Wellera a the Jam jsou například i Oasis.Paul Weller rozpustil kapelu v roce 1982, kdy byla prakticky na vrcholu a založil spíše funky soulovou kapelu Style Council. Narozdíl od řady soudobých kapel nehodlá the Jam znovu oživovat, aby se stal jako mnozí jiní parodií sebe sama v rámci estrádových comebacků.