Na TV On The Radio je pěkné, že se dosud nestali obětí ničeho a nikoho. Klikatou křivkou stále jedou dál. Ničí hudební žánry i mozkové závity svých posluchačů. Stojí jako terč, do kterého se nelze trefit, stojí tak pevně, že se nedají srazit. Při...
O-skupine
Na TV On The Radio je pěkné, že se dosud nestali obětí ničeho a nikoho. Klikatou křivkou stále jedou dál. Ničí hudební žánry i mozkové závity svých posluchačů. Stojí jako terč, do kterého se nelze trefit, stojí tak pevně, že se nedají srazit. Při tom všem ještě provokují. Milují je elitáři, ale začínají prorůstat i do mainstreamu. Taky se jim ještě nestalo, že by jejich nejnovější deska nebyla jejich nejlepší. Nevěřím vám, že je nechcete znát.
Za popularitu, respekt a všechno co se kolem nich v poslední době děje může druhá deska Return To The Cookie Mountain. V roce 2006 nebylo ve světě jediné relevantní médium, jaké by jí neobdivovalo. Všechny recenze server metacritic.com zprůměroval na 88%, což na tomto serveru znamená hodnocení jednoho z nejlepších alb roku.
S Return To The Cookie Mountain si můžete zpívat o existencialismu. Od prvního poslechu album působí nezkousnutelně, neboť vrství přes sebe spoustu motivů a žánrových hybridů. Kapela hraje se syrovým lo-fi zvukem a dvěstěprocentním nasazením. TV On The Radio se tváří, že neznají limity a sází na eklektiku. Také nejsou kapelou jedné hvězdy.
TV On The Radio evokují "zlaté doby," kdy fetovat znamenalo chovat se slušně. Se samozřejmým výrazem vykreslují chemické rauše Rolling Stones, Doors, Kinks, Beatles, Led Zeppelin. Když zmerčíte promofotky, zařadíte si je do intelektuálních kruhů.
To je další pro tuto kapely typický moment - práce s archetypální symbolikou. TV On The Radio se zabývají parfrází všech ustálených klišé rock'n''rollu a vlivem ironie na lidský organismus. Na druhou stranu na rozdíl od všech těch kapel tipu Kings Of Leon, Kaiser Chiefs a The Killers, se ale nezabývají sami sebou.
To protože asi dobře vědí, že pop-music v jakékoliv podobě je zábava, nikoliv samoúčelná hra na zakomplexované umění. I to je možná důvod, proč si hudební kritika o jejich debutu Desperate Youth, Blood Thirsty Babes pro label Interscope myslela, že je tím nejprogresivnějším za celý rok 2004.
A jak TV On The Radio zní v roce 2008 na albu Dear Science? Měli-li na minulé desce něco společného s undergroundem, tak se toho definitivně zbavili. Teď už nikdo nemůže tvrdit, že nedělají hudbu do klubů, ale do galerií¨.
Též ale nikdo nemůže tvrdit, že přišli o to nejpřitažlivější z posledních let. Masový úspěch se na nich podepsal nejlépe jak mohl. Rozhodli se vyskočit ze stínu poslední adorované desky, do místa, kde budou adoróváni minimálně ve stejné míře. Natočili přístupnou, chytlavou desku o několika vrstvách, na kterou jsou žánrové škatulky opět krátké.
TV On The Radio jsou už teď legendou. Kdo by to čekal, když se prvně objevili na blozích (2001), a když vydali první metaforické demo OK Calcurator vzdávající holt a současně plivající po Radiohead?
Za popularitu, respekt a všechno co se kolem nich v poslední době děje může druhá deska Return To The Cookie Mountain. V roce 2006 nebylo ve světě jediné relevantní médium, jaké by jí neobdivovalo. Všechny recenze server metacritic.com zprůměroval na 88%, což na tomto serveru znamená hodnocení jednoho z nejlepších alb roku.
S Return To The Cookie Mountain si můžete zpívat o existencialismu. Od prvního poslechu album působí nezkousnutelně, neboť vrství přes sebe spoustu motivů a žánrových hybridů. Kapela hraje se syrovým lo-fi zvukem a dvěstěprocentním nasazením. TV On The Radio se tváří, že neznají limity a sází na eklektiku. Také nejsou kapelou jedné hvězdy.
TV On The Radio evokují "zlaté doby," kdy fetovat znamenalo chovat se slušně. Se samozřejmým výrazem vykreslují chemické rauše Rolling Stones, Doors, Kinks, Beatles, Led Zeppelin. Když zmerčíte promofotky, zařadíte si je do intelektuálních kruhů.
To je další pro tuto kapely typický moment - práce s archetypální symbolikou. TV On The Radio se zabývají parfrází všech ustálených klišé rock'n''rollu a vlivem ironie na lidský organismus. Na druhou stranu na rozdíl od všech těch kapel tipu Kings Of Leon, Kaiser Chiefs a The Killers, se ale nezabývají sami sebou.
To protože asi dobře vědí, že pop-music v jakékoliv podobě je zábava, nikoliv samoúčelná hra na zakomplexované umění. I to je možná důvod, proč si hudební kritika o jejich debutu Desperate Youth, Blood Thirsty Babes pro label Interscope myslela, že je tím nejprogresivnějším za celý rok 2004.
A jak TV On The Radio zní v roce 2008 na albu Dear Science? Měli-li na minulé desce něco společného s undergroundem, tak se toho definitivně zbavili. Teď už nikdo nemůže tvrdit, že nedělají hudbu do klubů, ale do galerií¨.
Též ale nikdo nemůže tvrdit, že přišli o to nejpřitažlivější z posledních let. Masový úspěch se na nich podepsal nejlépe jak mohl. Rozhodli se vyskočit ze stínu poslední adorované desky, do místa, kde budou adoróváni minimálně ve stejné míře. Natočili přístupnou, chytlavou desku o několika vrstvách, na kterou jsou žánrové škatulky opět krátké.
TV On The Radio jsou už teď legendou. Kdo by to čekal, když se prvně objevili na blozích (2001), a když vydali první metaforické demo OK Calcurator vzdávající holt a současně plivající po Radiohead?
