Kapela Timudej vznikla v roce 1995 v Černošicích z party dlouholetých, povětšině zakomplexovaných přátel. Proč byla kapela založena už asi nikdo nikdy nezjistí a ani dnes, po letech, není vlastně přesně jasné proč dále existuje. Na první zkoušce si členové kapely určili, kdo na který nástroj bude hrát. Nebylo to snadné, protože nikdo na nic nikdy nehrál, a tak se inštrumenty rozdaly podle toho, jak kdo vypadal.

První zkoušky připomínaly sice spíš metalhardcorepunkové dýchánky / navíc první zkouška v Černošicích pod lávkou vzala brzy za své, když hluk zpsobený mlácením do barelů a kastrolů popudil několik místních /, leč po roce hraní bylo na světě prvních pár příšerných melodií. Tou dobou již kapela zkouší v místní sokolovně (chudkák paní Wohlmuttová).

Zakládajícími členy kapely jsou kytarista Pavel Horák, basista Tom "Pifson" Jandura, zpěvák Kryštof Koenigsmark a bubeník Josef Landergott. Po roce hraní kapela poprvé koncertovala a to v pověstné hospodě Na Slamníku. Od té doby již hrála prakticky ve všech pra᚞žských klubech a často vyjíždí i mimo hlavní město. Koncem roku 96 se v kapele vystřídalo několik hostujících kytaristů, až nakonec na podzim 97 jeden z nich, Tomáš "Tomášek" Fleišer nastálo posílil sestavu. Někdy v té době se také na koncertech začal provozovat fenomén zvaný - kulturní vložka. Jedná se o krátké tanečně vokální vstupy, většinou naivně pitomé, dementní až imbecilní, které u publika vždy naleznou pochopení, mnohdy i kapelou neočekávané nadšení. V podstatě se dá hovořit o základním kamenu pozdějších varietních večerů.

Počátkem března 97 Timudej poprvé navštěvuje nahrávací studio Live & Loud (dnes již studio 3bees) a vzniká nahrávka Náš veselý popcore. Zároveň vzniká občanské sdružení H.Z.D.S. Timudej a kapela začíná sama provozovat různé kulturní akce. Jaro 98 přivítala kapela novou nahrávkou Vapšuary a rozloučila se se zpěvákem Kryštofem, který měl již v té době mnoho závazků v Radiu 1 a na kapelu mu nezbýval potřebný čas. Jeho místo obsadil Pavel Horák a zpívat začínají i ostatní členové.

Během roku 98 v kapele hostují dva vokály z Modrých houslí a koncem roku je na stálo střídá tandem Eliška Zoulová - Míša Fojtová. Druhá z nich však z časových důvodů nakonec ve hraní od r. 2000 nepokračuje. Ještě předtím však Timudej nahrává třípísňové demo "Fantomas je teplouš" a přibírá do sestavy klávesistu Davida von Göttlicha, který je tou dobou zároveň členem prasácké party úchyláků s názvem Chaprál Crazy - Plesk!, jako ostatně i kytarista Tomáš Fleišer. Ten ještě navíc hraje na basu ve folkrockové kapele Modrý housle s bubeníkem Josefem Landergottem a sbírají ostruhy po trampských a jiných portách.

V roce 2000 se Timudej začíná objevovat i na několika letních festivalech, i když je pravda, že Roudnici si k tomuto účelu museli zorganizovat. Zároveň se pouští do prvních nesmělých pokusů s kamerou. Vzniká například legendární road movie Timudej na výletě a jiné kratké skeče. O rok později dokumentární snímek Al-kláda pojednvající o historicky doložené teroristické organizaci v Černošicích. V roce 2003 vzniká pro Zoulovo varieté série podzimních melobrutalit, jako například tajemný "LES", přelomová kreace Rudyho Korera "POSED" a nakonec mafiánská groteska "COSA NOSTRA". Rok 2001 zastihuje kapelu ve stadiu tvorby nového materiálu pro koncertní vystupování.

Začátkem roku 2002 kapela vydává vlastním nákladem první oficiální CD s názvem Proti lupům. O distribuci se dohodla s firmou Black Point. Křest, nebo vlastě slavnostní obřízka tohoto díla proběhla v Lucerna music baru dne 24. 1. 2002. Kapela se sem zároveň dočasně přesunula se svojí multimedilní show Zoulovo varieté.

Poté se kapela na rok odmlčela. Někteří členové jeli na zkušenou do světa (USA) dělat plavčíky. Tom Jandura si odtud přivezl ošklivou ischemickou chorobu a léčí se nitroglicerinem. Záhy však zjišťuje, že bez něj je mu lépe a samoléčí se.

Po ročním klidu se kapela na konci léta 2003 schází na soustředění v Rokytnici nad Jizerou, kde v překrásném prostředí dává do kupy zcela nový koncertní program s pracovním názvem "Paní pojďte si hrát". Do konce roku jej prezentuje na několika akcích. Zároveň pokračuje v sérii Zoulova varieté, které se stává profesionální show, která překvapuje a baví široké spektrum lidí. Začátek roku 2004 je překvapivě prodchnut tvůrčí silou... kapela má tolik nových a stále vznikajcích písní, že neví kam dřív skočit.

Na konci léta 2004 se proto chlapci zavírají opět na soustředění v Rokytnici nad Jizerou okolnímu světu a týden na to již natáčejí celý program Paní, pojďte si hrát ve studiu 3bees. Následuje čtyřměsíční mýchání a 29. 1. 2005 je CD ještě teplé k dispozici na desátém výročí kapely v domovském klubu Rock Café. Akce je zároveň dalším varieté a Timudej bourá magickou hranici 300 platících návštěvníků. K nahrávání CD Timudej přizval zpěvačku Janu Macinkovou, která mimo jiné vystupuje v muzikálu Miss Saigon a kapele Ready Kirken. Jana od té doby s kapelou příležitostně vystupuje a účastní se povšechného kapelního dění. Oslavy deseti let pak ještě pokračují v květnu v kouzelném prostředí brdských kopců v obci Kleštěnice u Komárova. Oslava to byla krásná, jen škoda, že právě sněžilo...

Během roku 2005 Timudej také nabírá dech k tvorbě nových písní. Pomoci mu v tom má také nová dechová sekce, která se však nakonec smrskla na jednoho člena. Balkánský vítr do kapely přináší bulharský saxofonista Goša, který se pomalu zapojuje do běhu zkoušek i koncertů. V roce 2005 se začíná prokazovat talent managera kapely - Lukáše Růžka, díky němuž se Timudej začíná zviditelňovat nejširšímu publiku od akcí typu vyloženě rekreačních, přes různé rádiové hitparády, letní festivaly okresního formátu, až k těm celorepublikovým, prvoligovým, jako je třeba Trutnov Open Air, nebo RockaFest. I díky němu se o Timudeji dozvěděly například babičky a dědečkové poslouchající rozhlasové vlny ČRo 2 Praha, nebo ČRo Plzeň, ale i další vrstvy posluchačstva například na Radiu 1, Radiu Akropolis či Radiu Beat. Během srpna 2005 se Timudej opět dobrovolně uzavírá v krkonošské chalupě zrakům veřejnosti na osvědčeném soustředění a dává dohromady nový program s prozatímním názvem - Vymalováno.

Na závěr je důležité poděkovat městu Černošice za dlouholetou podporu, bez které by se spousta věcí nikdy neuskutečnila.