Tokio Hotel je německá rocková skupina původem z Magdeburku oblíbená zejména mezi teenagery, ale i mezi starším publikem. Kapela se stejným složením (Bill Kaulitz - zpěv, Tom Kaulitz - kytara (piano), Georg Listing - baskytara (klávesy), Gustav...
O-skupine
Tokio Hotel je německá rocková skupina původem z Magdeburku oblíbená zejména mezi teenagery, ale i mezi starším publikem. Kapela se stejným složením (Bill Kaulitz - zpěv, Tom Kaulitz - kytara (piano), Georg Listing - baskytara (klávesy), Gustav Schäfer - bicí), ale pod jiným názvem (Devilish), vznikla v roce 2001. V roce 2005 vyšlo jejich první album s titulem "Schrei" a kapela se přejmenovala na Tokio hotel. Od té doby neustále působí na hudební scéně a dosud vydala celkem 3 německá alba: "Schrei", "Zimmer 483" a "Humanoid", 2 anglická - "Scream" a anglickou podobu "Humanoid", a rozšířenou předělanou verzi "Schrei" s názvem Schrei: So laut du kannst.
Počátky
Dvojčata Bill Kaulitz (1. září 1989) a o deset minut starší Tom Kaulitz začala veřejně vystupovat ve svých devíti letech. V roce 2001 se na svém vystoupení v Magdeburku seznámili s bubeníkem Gustavem Schäferem (8. září 1988) a baskytaristouGeorgem Listingem (31. března 1987). Tom a Bill vystupovali jako dvoučlenná kapela s názvem Black questionmark, jejich zvuku ale chybělo větší spekrtum nástrojů. Začali zkoušet s Georgem a Gustavem a nakonec vytvořili společnou kapelu s názvem Devilish (Ďáblíci). V roce 2003 se Bill zúčastnil německé pěvecké soutěže StarSearch, kde zaujal producenta Petera Hoffmanna. Celá kapela v roce 2005 podepsala smlouvu s nahrávácí společností Universal v Hamburku. Od té doby jsou známí jako 'Tokio Hotel'. Proč si takto říkají má hned několik důvodů: Tokio - živé a pulsující město jako je sama skupina; Tokio jako město, ve kterém nikdy nebyli; a nakonec: v době, kdy vymýšleli nový název, si nebyli zcela jistí svou budoucností a osudem kapely - byl pro ně stejnou hádankou jako zcela neznámé exotické město. 'Hotel' je symbolem neustálého cestování za koncerty a akcemi a přespávání mimo domov. Za pomoci profesionálů Bill napsal či se stal spoluautorem většiny songů z prvního alba Schrei.
Kariéra
Videoklip k jejich debutovému singlu Durch den Monsun (Skrz monzun) se v německých televizích objevil v červenci 2005. Poté skupina rychle získala velké množství fanynek. 20. srpna se písnička objevila na 15. pozici v německé hitparádě, 1. místo obsadila o šest dní později, 26. srpna. Na první místo se vyšplhala také v rakouských hitparádách. V zemích Střední Evropy zaznamenali Tokio Hotel úspěch s asi půlročním odstupem. Album Schrei (Křič) bylo uvedeno v září 2005 a záhy i stejnojmenný videoklip. Na začátku roku 2006 se pak objevil jejich třetí videoklip Rette Mich (Zachraň mě), který se rovněž vyhoupl na první místo v žebříčcích hitparád. Tato verze písničky se liší od té původní (z alba Schrei). Kromě instrumentálního doprovodu se také změnil také Billův hlas, dosud prakticky dětský. Nebylo také divu, když zpěvák v září 2005 oslavil šestnácté narozeniny. V létě 2006 vyšel (zatím pouze v Německu) čtvrtý videoklip Der letzte Tag (Poslední den) spolu s pátým Wir schliessen uns Ein (Uzavíráme se), který na Der letzte Tag volně navazuje. Na začátku roku 2007 vyšel nový videoklip jménem Übers Ende der Welt (Na konec světa) jako první ochutnávka ze zbrusu nového alba Zimmer 483" (Pokoj 483). Následoval klip "Spring Nicht" (Neskákej) rovněž z alba "Zimmer 483". Další videoklip s názvem "An deiner seite (Ich bin da)" – "Po tvém boku (Jsem tu)" vyšel 19.10.2007 v Německu. Pár týdnů poté, přesněji 2.11.2007 Tokio Hotel vydali nový videoklip 1000Meere (1000 Moří) který vyšel na CD An deiner seite – rozšířená verze pro Německo. V roce 2009 vyšlo jejich nové album Humanoid čítající hned tři singly Automatisch, World behind my wall a Dark side of the Sun. V současné době již ke všem třem singlům existují hudební klipy. Veškeré klipy Tokio Hotel jsou dostupné na jejich webových stránkách či na Youtube.com
Popularita a kritika
Tokio Hotel jsou široce oblíbení mezi náctiletými děvčaty po celé Evropě, v Americe a fanynky mají i v Japonsku. Velký podíl na jejich popularitě má sexappeal frontmana a zpěváka skupiny – Billa Kaulitze a jeho dvojčete kytaristy Toma Kaulitze. Bill se svým oblékáním i celkovým vzezřením stylizuje – někteří tvrdí, že napodobuje zpěváka Briana Molka (Placebo) - do osobité obdoby visual kei stylu (netradičně střižené barevné vlasy, dlouhé černé lesklé nehty, nekonvenční šatník). Jeho androgenní zjev vyvolal mnoho rozporuplných reakcí mezi lidmi a někteří jej i Tokio hotel právě proto odsuzují. Mladý Kaulitz ale prohlásil, že je jednoduše umělec, který se vyjadřuje prostřednictvím své hudby stejně jako skrze svůj podivný výběr oblečení. Tom na druhou stranu preferuje oblečení stylu hip hop. Dřív ho kombinoval s dready, čelenkou a kšiltovkou. Nyní má delší černé rasta copánky a své oblíbené kšiltovky poněkud ignoruje. Odsuzovali ho hlavně kvůli tomu že se tak obléka a nemá nic společného s tímhle stylem . Sám Tom prohlásil že možná jako umělec nemá co do činění s hip-hopem ale poslouchá tento typ hudby a prostě se mu to líbí. Členové skupiny byli také kritizováni za příliš nízký věk a nezkušenost a jejich úspěch byl často označován za špičkovou práci profesionálů kolem nich. Ačkoli dvojčata jsou většinou pouze spoluautory hudby i textů - ačkoli jsou výjimky, například píseň Wir sterben niemmals aus z alba Zimmer 483 složila dvojčata sama - rozhodně se nedají zpochybnit jejich kvalitní výkony při živých vystoupení bez playbacku, snad kromě doby, kdy měl zpěvák vážné hlasové problémy (podrobnosti najdete ve článku o Billovi Kaulitzovi).
Počátky
Dvojčata Bill Kaulitz (1. září 1989) a o deset minut starší Tom Kaulitz začala veřejně vystupovat ve svých devíti letech. V roce 2001 se na svém vystoupení v Magdeburku seznámili s bubeníkem Gustavem Schäferem (8. září 1988) a baskytaristouGeorgem Listingem (31. března 1987). Tom a Bill vystupovali jako dvoučlenná kapela s názvem Black questionmark, jejich zvuku ale chybělo větší spekrtum nástrojů. Začali zkoušet s Georgem a Gustavem a nakonec vytvořili společnou kapelu s názvem Devilish (Ďáblíci). V roce 2003 se Bill zúčastnil německé pěvecké soutěže StarSearch, kde zaujal producenta Petera Hoffmanna. Celá kapela v roce 2005 podepsala smlouvu s nahrávácí společností Universal v Hamburku. Od té doby jsou známí jako 'Tokio Hotel'. Proč si takto říkají má hned několik důvodů: Tokio - živé a pulsující město jako je sama skupina; Tokio jako město, ve kterém nikdy nebyli; a nakonec: v době, kdy vymýšleli nový název, si nebyli zcela jistí svou budoucností a osudem kapely - byl pro ně stejnou hádankou jako zcela neznámé exotické město. 'Hotel' je symbolem neustálého cestování za koncerty a akcemi a přespávání mimo domov. Za pomoci profesionálů Bill napsal či se stal spoluautorem většiny songů z prvního alba Schrei.
Kariéra
Videoklip k jejich debutovému singlu Durch den Monsun (Skrz monzun) se v německých televizích objevil v červenci 2005. Poté skupina rychle získala velké množství fanynek. 20. srpna se písnička objevila na 15. pozici v německé hitparádě, 1. místo obsadila o šest dní později, 26. srpna. Na první místo se vyšplhala také v rakouských hitparádách. V zemích Střední Evropy zaznamenali Tokio Hotel úspěch s asi půlročním odstupem. Album Schrei (Křič) bylo uvedeno v září 2005 a záhy i stejnojmenný videoklip. Na začátku roku 2006 se pak objevil jejich třetí videoklip Rette Mich (Zachraň mě), který se rovněž vyhoupl na první místo v žebříčcích hitparád. Tato verze písničky se liší od té původní (z alba Schrei). Kromě instrumentálního doprovodu se také změnil také Billův hlas, dosud prakticky dětský. Nebylo také divu, když zpěvák v září 2005 oslavil šestnácté narozeniny. V létě 2006 vyšel (zatím pouze v Německu) čtvrtý videoklip Der letzte Tag (Poslední den) spolu s pátým Wir schliessen uns Ein (Uzavíráme se), který na Der letzte Tag volně navazuje. Na začátku roku 2007 vyšel nový videoklip jménem Übers Ende der Welt (Na konec světa) jako první ochutnávka ze zbrusu nového alba Zimmer 483" (Pokoj 483). Následoval klip "Spring Nicht" (Neskákej) rovněž z alba "Zimmer 483". Další videoklip s názvem "An deiner seite (Ich bin da)" – "Po tvém boku (Jsem tu)" vyšel 19.10.2007 v Německu. Pár týdnů poté, přesněji 2.11.2007 Tokio Hotel vydali nový videoklip 1000Meere (1000 Moří) který vyšel na CD An deiner seite – rozšířená verze pro Německo. V roce 2009 vyšlo jejich nové album Humanoid čítající hned tři singly Automatisch, World behind my wall a Dark side of the Sun. V současné době již ke všem třem singlům existují hudební klipy. Veškeré klipy Tokio Hotel jsou dostupné na jejich webových stránkách či na Youtube.com
Popularita a kritika
Tokio Hotel jsou široce oblíbení mezi náctiletými děvčaty po celé Evropě, v Americe a fanynky mají i v Japonsku. Velký podíl na jejich popularitě má sexappeal frontmana a zpěváka skupiny – Billa Kaulitze a jeho dvojčete kytaristy Toma Kaulitze. Bill se svým oblékáním i celkovým vzezřením stylizuje – někteří tvrdí, že napodobuje zpěváka Briana Molka (Placebo) - do osobité obdoby visual kei stylu (netradičně střižené barevné vlasy, dlouhé černé lesklé nehty, nekonvenční šatník). Jeho androgenní zjev vyvolal mnoho rozporuplných reakcí mezi lidmi a někteří jej i Tokio hotel právě proto odsuzují. Mladý Kaulitz ale prohlásil, že je jednoduše umělec, který se vyjadřuje prostřednictvím své hudby stejně jako skrze svůj podivný výběr oblečení. Tom na druhou stranu preferuje oblečení stylu hip hop. Dřív ho kombinoval s dready, čelenkou a kšiltovkou. Nyní má delší černé rasta copánky a své oblíbené kšiltovky poněkud ignoruje. Odsuzovali ho hlavně kvůli tomu že se tak obléka a nemá nic společného s tímhle stylem . Sám Tom prohlásil že možná jako umělec nemá co do činění s hip-hopem ale poslouchá tento typ hudby a prostě se mu to líbí. Členové skupiny byli také kritizováni za příliš nízký věk a nezkušenost a jejich úspěch byl často označován za špičkovou práci profesionálů kolem nich. Ačkoli dvojčata jsou většinou pouze spoluautory hudby i textů - ačkoli jsou výjimky, například píseň Wir sterben niemmals aus z alba Zimmer 483 složila dvojčata sama - rozhodně se nedají zpochybnit jejich kvalitní výkony při živých vystoupení bez playbacku, snad kromě doby, kdy měl zpěvák vážné hlasové problémy (podrobnosti najdete ve článku o Billovi Kaulitzovi).
