Na jaře r. 2004 se trio třicátníků z Nového Boru pozastavilo nad tím, že se u nás v republice šetří vším (dobrým slovem, důvěrou, solidaritou, vkusem) jen ne elektřinou...Snad i pro toto přesvědčení začali hrát čistě akusticky a - jak jinak - potmě. Název jejich sdružení byl pak logicky odvozen z výše uvedeného...Když po nich začal jít ČEZ(t), přijali alibisticky do kapely baskytaristu. Ten se ale posléze z projektu odhlásil s tím, že v jeho druhé kapele vidí na pražce daleko lépe.

Spolupráce s cellistkou, která na světlo nebyla tak fixována (pražce na celle zkrátka a dobře nejsou), trvala podstatně déle a přinesla, chce se napsat, řadu světlých okamžiků kariéry. Po natočení desky ("Je to tak nutný..." - studio Golden Apple - Zlín Štípa a studio Masound Brno - www.mimak.cz), na které se Zhasni spolupracovali lidé jako Karel Markytán (Ag Flek), Pavel Březina (The Backwards), Roland Kašper (turné s Richardem Müllerem po USA), Jan Žamboch, Jiří Nedavaška (oba sk. Žamboši), Lucie Redlová, Jiří Svítek, David Filák, Radim Zenkl a Jan Spálený, kapela doznala zatím posledních personálních změn.

Z alternativních vod (Šporka, Candát, Zeyko Küchen, B4, Hotel Bellevue, Swayambu, Handa Gothe) připlula umytá a oholená bratrská dvojice Libor a Leoš Kropáčkovi. Ti se postarali i o změnu zvukovou a možno říci žánrovou. Jen ty staré spořivé začátky, tedy co se elektřiny a rytmu týče, jsou ty tam. Na každé zkoušce v garáži se svítí a kilowaty tečou a tečou a...a nesmí se tam sahat na činely a Libor chodí pořád pozdě a...tak nějak vůbec doufáme, že nám to spolu dlouho vydrží (poznámka anonyma, který profil vytvářel).

Mezi hesla Zhasni zatím patří: Tak my už jsme si vlastně všechno řekli (2005), Tak ať vám to vyjde (2008), Mo (2009), Tvoje bába...(2009)